StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie FALTYS Karel 17.4.1878-19.3.1944

Karel FALTYS
Narození	17.4.1878
Místo narození	Votice
Úmrtí	19.3.1944
Místo úmrtí	Praha
Povolání	83- Divadelní interpret nebo herec 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf 78- Hudební interpret 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54782

FALTYS, Karel, * 17. 4. 1878 Votice, † 19. 3. 1944 Praha, herec, operní a operetní zpěvák, režisér

Syn z rozvětvené rodiny herce a ředitele divadelní společnosti Josefa F. (1839–1926) a herečky Antonie, roz. Muškové (1838–1908). První herecké i režisérské zkušenosti získal v rodinné společnosti, kterou 1903–07 také vedl. 1899 a 1905 hostoval současně i na scéně Národního divadla (V. Štech, Třetí zvonění; J. K. Tyl, Jiříkovo vidění). Během života vystřídal angažmá jako činoherní i operetní herec a režisér na několika pražských scénách: začínal ve smíchovském divadle U Libuše, následovaly: Švandovo divadlo (1907–10), Městské divadlo na Královských Vinohradech (1910–19), Vinohradská zpěvohra (1920–25), Rokoko (1925–27, 1929), smíchovská Aréna (1927–28), Uranie (1928–29) a Velká opereta (1929–31). Ve třicátých letech krátce vedl Divadlo na Fidlovačce (1931–32). Před odchodem na odpočinek vystupoval ve Velké operetě (1932–37). Většinu své dlouhé kariéry ztvárňoval komické úlohy, pro něž byl disponován fyziognomií i jevištním projevem. Jako herec i zpěvák patřil k pohotovým a spolehlivým hercům. Záhy si ho povšiml i film, a to ještě v němé éře. Poprvé se na plátně objevil už 1914 v komedii režiséra J. A. Palouše Noční děs, poté hrál nevelké úlohy ještě v šesti dalších snímcích (Záhadný případ, Utrpením ke slávě, 1919; Černí myslivci, Cikáni, 1921; Dejte se omladit, 1922; Svéhlavička, 1926). Od třicátých let se několikrát uplatnil i ve zvukových snímcích: Václav Habr ve frašce J. Sváry Tisíc za jednu noc (1932); zpěvák propagující různé zboží v Gubově filmu Naši herci co by pouliční zpěváčci a představitel „Starého roku“ 1900 ve Fričově komedii Jedenácté přikázání (oba 1935); epizodní postavy ztvárnil i v dalších Fričových dílech Lidé na kře a Advokátka Věra (oba 1937). Filmovou kariéru uzavřel 1938 nevelkou rolí v komedii Slečna matinka režiséra V. Slavínského. F. působil i v rozhlase. Paměti i život v otcově herecké společnosti vydal v autobiografii.

D: Karel Faltys o jiných a o sobě, 1934.

L: OSND 2/1, s. 503–504; V. S. Táborský, Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 128–150; L. Pacák, Dějiny pražských operetních divadel, 1946, s. 144, 184, 189, 193, 228, 249, 250; ODS, s. 808–809; HS 1, s. 303; K. Nedbal, Půl století s českou operou, 1956, s. 101, 102, 388; J. Knap, Umělcové na pouti. České divadelní společnosti v 19. století, 1961, rejstřík; 100 let českého divadla v Plzni 1865–1965, 1965, s. 189, 191, 198, 288; A. Buchner, Cedule kočovných společností, 1967, rejstřík; Český hraný film 1, 2, 1996, 1998, rejstřík (soupis filmových rolí); M. Šulc, Česká operetní kronika. 1863–1948. Vyprávění a fakta, 2002, rejstřík; http://archiv. narodni-divadlo.cz/; http://www.csfd.cz (s filmografií); Fikejz 1, s. 254–255.

P: Divadelní ústav, Praha, Kabinet pro studium českého divadla: J. Port, Divadelní kartotéka (rkp.); M. Bukovský, Svět v operetě. Světový operetní repertoir 1–4 (asi 1956), rejstřík; R. Kautský, Divadlo Deklarace na Žižkově 1910–1919, rkp.

Jitka Ludvová, Marie Makariusová