Biografický slovník
FANDERLIK Milota 12.7.1905-16.1.1999: Porovnání verzí
(FANDERLÍK_Milota_12.7.1905-16.1.1999) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Milota | + | | jméno = Milota FANDERLIK |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 12.7.1905 | | datum narození = 12.7.1905 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 16.1.1999 | | datum úmrtí = 16.1.1999 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Hradec Králové |
| povolání = 3- Chemik nebo alchymista | | povolání = 3- Chemik nebo alchymista | ||
35- Odborník sklářství nebo keramiky | 35- Odborník sklářství nebo keramiky | ||
| Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| − | + | '''FANDERLIK, Milota,''' * 12. 7. 1905 Praha, † 16. 1. 1999 Hradec Králové, chemik, sklářský odborník, skautský činovník | |
| + | |||
| + | Prvorozený syn Vladimíra F. (1877–1956) a Elsy, roz. Gollerové | ||
| + | (1874–1968), pěvkyně a klavíristky, která se věnovala | ||
| + | dívčímu skautingu. Pravnuk Jana Helceleta, bratr Velena | ||
| + | F. (1907–1985). | ||
| + | |||
| + | Absolvoval České státní gymnázium v Brně Na Poříčí, vystudoval | ||
| + | techniku a 1929 získal titul inženýra chemie. 1926–30 | ||
| + | byl asistentem Ústavu fyzikální chemie u J. Baborovského. | ||
| + | Poté se věnoval výrobě fotoemulzí v Táboře, kde se seznámil | ||
| + | s Boženou Hadravovou, s níž se oženil 1934. Vychovali spolu | ||
| + | syny Ivana a Radovana. Rodina se odstěhovala do Zlína, | ||
| + | kde 1934–35 F. pracoval ve výzkumných laboratořích firmy | ||
| + | Baťa. 1935 odešel do silikátové laboratoře Sklářského ústavu | ||
| + | v Hradci Králové, tam vedl fyzikálně-chemické laboratoře. | ||
| + | Od 1942 byl vězněn v koncentračním táboře ve Svatobořicích | ||
| + | u Kyjova. 1946 obhájil doktorát technických věd, 1947 | ||
| + | se habilitoval a 1950 byl jmenován profesorem technologie | ||
| + | skla na VŠT v Brně. Od 1963 přednášel na liberecké Vysoké | ||
| + | škole strojní a textilní (VŠST). 1980 odešel do důchodu. F. se | ||
| + | podílel na vydávání odborných sklářských a chemických periodik | ||
| + | i na zavádění nových postupů do sklářské praxe. 1965 | ||
| + | obdržel Řád práce za celoživotní dílo pro sklářský průmysl, | ||
| + | 1984 Štolbovu medaili VŠCHT v Praze, 1985 Čestnou medaili | ||
| + | rektora liberecké VŠST. 1997 byl jmenován čestným členem | ||
| + | České společnosti chemické. | ||
| + | |||
| + | K jeho zálibám patřil skauting. Inspirován otcem, podobně | ||
| + | jako bratr Velen, projevil o něj zájem už před první světovou | ||
| + | válkou. Rodina byla ovlivněna Svojsíkovými ''Základy junáctví''. | ||
| + | 1919 se oba sourozenci přihlásili do 2. brněnského oddílu, | ||
| + | 1925 absolvovali Elstnerovu lesní školu (LŠ) u Mnichova | ||
| + | Hradiště, o rok později se stali instruktory na LŠ u Lukova. | ||
| + | Po konci druhé světové války F. začal organizovat hradecké | ||
| + | skautské hnutí a uvedl v činnost LŠ Jiráskovy oblasti. 1947 | ||
| + | absolvoval kurz Wood Badge v Gilwellu u Londýna a získal | ||
| + | titul Deputy Camp Chief for Czechoslovakia s právem pořádat | ||
| + | gilwellské kurzy a udělovat Wood Badge. 1968 se opět | ||
| + | významně podílel na obnově českého skautingu a byl zvolen | ||
| + | místonáčelníkem chlapeckého kmene Junáka. Získal řadu | ||
| + | skautských vyznamenání. Amatérsky se věnoval hudbě, hrál | ||
| + | na klavír, violoncello a u táborových ohňů na skautských výpravách | ||
| + | na flétnu či pikolu. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Rádce, 1947; Rozbory sklářské (s O. Přidalem a Z. Schaeferem), 1949; | ||
| + | Sklářské praktikum, 1951; Vady skla, 1963; Struktura skel, 1971. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' ČBS, s. 136; Tomeš 1, s. 299; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, | ||
| + | s. 183; Prof. Ing. Dr. M. F. – 80 let, in: Sklářské listy, 1985, s. 186; A. G. | ||
| + | Pokorný, M. F. – profesor sklářství a skautská legenda, in: Události na VUT | ||
| + | v Brně 9, 1999, č. 4, s. 22; http://encyklopedie.brna.cz (heslo); R. Šantora – | ||
| + | V. Nosek – S. Janov – V. Dostál, Skautské století, 2012, passim. | ||
| + | |||
| + | Václav Nosek | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| Řádka 23: | Řádka 77: | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1999]] | [[Kategorie:1999]] | ||
| + | [[Kategorie:Hradec Králové]] | ||
Verze z 2. 11. 2017, 20:52
| Milota FANDERLIK | |
 | |
| Narození | 12.7.1905 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 16.1.1999 |
| Místo úmrtí | Hradec Králové |
| Povolání |
3- Chemik nebo alchymista 35- Odborník sklářství nebo keramiky 61- Pedagog |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69137 |
FANDERLIK, Milota, * 12. 7. 1905 Praha, † 16. 1. 1999 Hradec Králové, chemik, sklářský odborník, skautský činovník
Prvorozený syn Vladimíra F. (1877–1956) a Elsy, roz. Gollerové (1874–1968), pěvkyně a klavíristky, která se věnovala dívčímu skautingu. Pravnuk Jana Helceleta, bratr Velena F. (1907–1985).
Absolvoval České státní gymnázium v Brně Na Poříčí, vystudoval techniku a 1929 získal titul inženýra chemie. 1926–30 byl asistentem Ústavu fyzikální chemie u J. Baborovského. Poté se věnoval výrobě fotoemulzí v Táboře, kde se seznámil s Boženou Hadravovou, s níž se oženil 1934. Vychovali spolu syny Ivana a Radovana. Rodina se odstěhovala do Zlína, kde 1934–35 F. pracoval ve výzkumných laboratořích firmy Baťa. 1935 odešel do silikátové laboratoře Sklářského ústavu v Hradci Králové, tam vedl fyzikálně-chemické laboratoře. Od 1942 byl vězněn v koncentračním táboře ve Svatobořicích u Kyjova. 1946 obhájil doktorát technických věd, 1947 se habilitoval a 1950 byl jmenován profesorem technologie skla na VŠT v Brně. Od 1963 přednášel na liberecké Vysoké škole strojní a textilní (VŠST). 1980 odešel do důchodu. F. se podílel na vydávání odborných sklářských a chemických periodik i na zavádění nových postupů do sklářské praxe. 1965 obdržel Řád práce za celoživotní dílo pro sklářský průmysl, 1984 Štolbovu medaili VŠCHT v Praze, 1985 Čestnou medaili rektora liberecké VŠST. 1997 byl jmenován čestným členem České společnosti chemické.
K jeho zálibám patřil skauting. Inspirován otcem, podobně jako bratr Velen, projevil o něj zájem už před první světovou válkou. Rodina byla ovlivněna Svojsíkovými Základy junáctví. 1919 se oba sourozenci přihlásili do 2. brněnského oddílu, 1925 absolvovali Elstnerovu lesní školu (LŠ) u Mnichova Hradiště, o rok později se stali instruktory na LŠ u Lukova. Po konci druhé světové války F. začal organizovat hradecké skautské hnutí a uvedl v činnost LŠ Jiráskovy oblasti. 1947 absolvoval kurz Wood Badge v Gilwellu u Londýna a získal titul Deputy Camp Chief for Czechoslovakia s právem pořádat gilwellské kurzy a udělovat Wood Badge. 1968 se opět významně podílel na obnově českého skautingu a byl zvolen místonáčelníkem chlapeckého kmene Junáka. Získal řadu skautských vyznamenání. Amatérsky se věnoval hudbě, hrál na klavír, violoncello a u táborových ohňů na skautských výpravách na flétnu či pikolu.
D: Rádce, 1947; Rozbory sklářské (s O. Přidalem a Z. Schaeferem), 1949; Sklářské praktikum, 1951; Vady skla, 1963; Struktura skel, 1971.
L: ČBS, s. 136; Tomeš 1, s. 299; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 183; Prof. Ing. Dr. M. F. – 80 let, in: Sklářské listy, 1985, s. 186; A. G. Pokorný, M. F. – profesor sklářství a skautská legenda, in: Události na VUT v Brně 9, 1999, č. 4, s. 22; http://encyklopedie.brna.cz (heslo); R. Šantora – V. Nosek – S. Janov – V. Dostál, Skautské století, 2012, passim.
Václav Nosek
