FANDERLIK Milota 12.7.1905-16.1.1999: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Milota FANDERLIK
 
| jméno = Milota FANDERLIK
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Fanderlik Milota portret.jpg
 
| datum narození = 12.7.1905
 
| datum narození = 12.7.1905
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha

Aktuální verze z 23. 3. 2020, 10:38

Milota FANDERLIK
Narození 12.7.1905
Místo narození Praha
Úmrtí 16.1.1999
Místo úmrtí Hradec Králové
Povolání 3- Chemik nebo alchymista
35- Odborník sklářství nebo keramiky
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 67
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69137

FANDERLIK, Milota, * 12. 7. 1905 Praha, † 16. 1. 1999 Hradec Králové, chemik, sklářský odborník, skautský činovník

Prvorozený syn Vladimíra F. (1877–1956) a Elsy, roz. Gollerové (1874–1968), pěvkyně a klavíristky, která se věnovala dívčímu skautingu. Pravnuk Jana Helceleta, bratr Velena F. (1907–1985).

Absolvoval České státní gymnázium v Brně Na Poříčí, vystudoval techniku a 1929 získal titul inženýra chemie. 1926–30 byl asistentem Ústavu fyzikální chemie u J. Baborovského. Poté se věnoval výrobě fotoemulzí v Táboře, kde se seznámil s Boženou Hadravovou, s níž se oženil 1934. Vychovali spolu syny Ivana a Radovana. Rodina se odstěhovala do Zlína, kde 1934–35 F. pracoval ve výzkumných laboratořích firmy Baťa. 1935 odešel do silikátové laboratoře Sklářského ústavu v Hradci Králové, tam vedl fyzikálně-chemické laboratoře. Od 1942 byl vězněn v koncentračním táboře ve Svatobořicích u Kyjova. 1946 obhájil doktorát technických věd, 1947 se habilitoval a 1950 byl jmenován profesorem technologie skla na VŠT v Brně. Od 1963 přednášel na liberecké Vysoké škole strojní a textilní (VŠST). 1980 odešel do důchodu. F. se podílel na vydávání odborných sklářských a chemických periodik i na zavádění nových postupů do sklářské praxe. 1965 obdržel Řád práce za celoživotní dílo pro sklářský průmysl, 1984 Štolbovu medaili VŠCHT v Praze, 1985 Čestnou medaili rektora liberecké VŠST. 1997 byl jmenován čestným členem České společnosti chemické.

K jeho zálibám patřil skauting. Inspirován otcem, podobně jako bratr Velen, projevil o něj zájem už před první světovou válkou. Rodina byla ovlivněna Svojsíkovými Základy junáctví. 1919 se oba sourozenci přihlásili do 2. brněnského oddílu, 1925 absolvovali Elstnerovu lesní školu (LŠ) u Mnichova Hradiště, o rok později se stali instruktory na LŠ u Lukova. Po konci druhé světové války F. začal organizovat hradecké skautské hnutí a uvedl v činnost LŠ Jiráskovy oblasti. 1947 absolvoval kurz Wood Badge v Gilwellu u Londýna a získal titul Deputy Camp Chief for Czechoslovakia s právem pořádat gilwellské kurzy a udělovat Wood Badge. 1968 se opět významně podílel na obnově českého skautingu a byl zvolen místonáčelníkem chlapeckého kmene Junáka. Získal řadu skautských vyznamenání. Amatérsky se věnoval hudbě, hrál na klavír, violoncello a u táborových ohňů na skautských výpravách na flétnu či pikolu.

D: Rádce, 1947; Rozbory sklářské (s O. Přidalem a Z. Schaeferem), 1949; Sklářské praktikum, 1951; Vady skla, 1963; Struktura skel, 1971.

L: ČBS, s. 136; Tomeš 1, s. 299; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 183; Prof. Ing. Dr. M. F. – 80 let, in: Sklářské listy, 1985, s. 186; A. G. Pokorný, M. F. – profesor sklářství a skautská legenda, in: Události na VUT v Brně 9, 1999, č. 4, s. 22; http://encyklopedie.brna.cz (heslo); R. Šantora – V. Nosek – S. Janov – V. Dostál, Skautské století, 2012, passim.

Václav Nosek