FANTOVÁ Berta 19.5.1865-28.12.1918: Porovnání verzí

Verze z 2. 11. 2017, 21:40

Berta FANTOVÁ
Narození	19.5.1865
Místo narození	Libochovice
Úmrtí	28.12.1918
Místo úmrtí	Praha
Povolání	66- Mecenáš
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=78841

FANTOVÁ, Berta (roz. Sohrová, též Bertha), * 19. 5. 1865 Libochovice, † 28. 12. 1918 Praha, organizátorka literárního a filozofického salónu

Pocházela z mimořádně dobře situované židovské rodiny, která vlastnila nemovitosti v Praze i jinde v Čechách. Rodiče, Emilie a Albert Sohrovi, se sice přestěhovali do Prahy, ale Libochovice často i s dětmi navštěvovali. Svým dvěma dcerám dopřáli kvalitní domácí výuku cizích jazyků a podporovali u nich umělecké a literární zájmy i společenské ambice. Obě sestry, Ida a Berta, si byly velmi blízké a vzájemně se ve svých zájmech podporovaly. Ida se už za svobodna zdokonalovala v malbě, F. psala v mládí verše a výborně hrála na klavír. Navštěvovaly jako hospitantky pražskou německou univerzitu a vystupovaly ve společnosti jako nezávislé moderní ženy. Ida (1868–1931, provd. Freundová) se věnovala i po sňatku zejména výtvarnému umění a stala se malířkou. Provdala se za právníka, později státního zástupce, který ke své společenské prezentaci využíval často finanční podporu ze strany manželčiny rodiny. F. se zaměřila především na literaturu a filozofii. Ovlivnili ji např. F. Nietzsche a R. Wagner, F. Brentano a jeho pražští žáci i přívrženci, a především antroposofismus R. Steinera. Pod jeho vlivem se stala 1910 členkou pražské Teosofické společnosti, která se od 1913 oficiálně oddělila od původního hnutí a přihlásila se zcela k Steinerovu antroposofismu. Společnost se v názvu dovolávala jména pražského myslitele a filozofa B. Bolzana. F. se zajímala i o další filozofické a ideové směry konce 19. a počátku 20. století včetně sionismu. Spojenectví mezi oběma sestrami neochablo ani poté, kdy založily vlastní rodiny. Přispěly k tomu i pravidelné společné letní pobyty v podbabské vile, kterou oběma sestrám koupila jejich matka. Manžel Berty, Max Fanta (1858–1925), pocházel také z Libochovic, z židovské rodiny, která se však zámožností nemohla Sohrovým rovnat. Přízeň budoucí tchyně získal dříve než náklonnost její dcery. Po studiích uvažoval zpočátku o vysokoškolské kariéře. Chtěl se habilitovat na pražské německé technice pro obor krystalografie. Po sňatku se však stal podnikatelem a významným pražským lékárníkem. Změnu jeho životních plánů ovlivnila zejména tchyně, která rodinu F. značně finančně podporovala. Zakoupila např. pro mladé manžele dům U Jednorožce v Praze na Staroměstském náměstí, ve kterém sídlila rodinná lékárna, ve dvoře byla přechodně i továrna na mýdlo a F. v něm vedla na počátku dvacátého století proslulý salón, který navštěvovali významní vědci, myslitelé a literáti převážně židovského původu z okruhu pražské německé univerzity, ale také návštěvníci Prahy a další osobnosti. Salón patřil k významným komunikačním centrům intelektuální elity pražské německo-židovské komunity. S českou společností se kontakty až na výjimky nerozvíjely. K pravidelným hostům salónu náleželi v době pražských pobytů mj. F. Kafka, M. Brod, F. Werfel, A. Marty, Christian von Ehrenfels, F. Brentano, R. Steiner, G. Kowaleski, A. Einstein, P. Frank, H. Bergmann ad. S přáteli se F. setkávala i mimo svůj dům. K oblíbeným místům schůzek a odborných diskusí patřila např. pražská kavárna Louvre. Už za svobodna navštěvovala německé kasino Na Příkopě, kde pronesla několik odborných filozofických přednášek převážně pro ženské posluchačky a kde sestra Ida 1906 spoluzaložila Klub německých umělkyň (Der Klub deutscher Künstlerinnen), jemuž předsedala. Po sňatku vyhledával společenské kontakty v německém kasinu také F. manžel Max. Společenské aktivity obou manželů neustaly ani po narození dětí, dcery Else (1886–1969) a syna Otty (1890–1940). Else se v salónu seznámila s budoucím manželem H. Bergmannem. F. zetě velmi obdivovala a přijala za své i jeho sionistické přesvědčení. Za první světové války, kdy musel narukovat, se obávala o jeho život a zajistila jeho převelení do Vídně. Tam studoval ve válečných letech také syn Otto. Věnoval pozornost matematice, přírodním vědám i filozofii a později působil jako středoškolský učitel chemie. Jeho celoživotním zájmem se však stala grafologie. Otto v tomto oboru publikoval a řídil zájmový časopis. Po obsazení ČSR nacisty emigroval do Velké Británie, kde brzy zemřel. Dcera odešla vzápětí po skončení první světové války s manželem přechodně do Londýna a později natrvalo do Palestiny, kde H. Bergmann organizoval hebrejskou knihovnu a působil na univerzitě. Else zemřela v Tel Avivu. Teprve v meziválečném období navázali manželé kontakty s českou společností. F. hodlala také přesídlit do Palestiny, před koncem první světové války se pod vlivem svého zetě učila hebrejsky a připravovala se na odlišné životní podmínky. Chtěla být pro novou vlast přínosem a uvažovala o povolání kuchařky nebo zahradnice. Plány ukončila její náhlá smrt.

F. psala od dětství až do smrti deníky, které se zachovaly v několika verzích, částečně jsou dnes ve vlastnictví rodiny, různých institucí a zejména newyorského Leo Baeck Institut. F. zachytili ve vzpomínkách i mnozí ze slavných návštěvníků salónu.

D: B. F. Selbstbiographie, in: Otto Fanta, Kontrollanalyse, 1935, s. 117–119.

L: H. Binder, Der Prager Fanta-Kreis. Kafkas Interesse an Rudolf Steiner, in: Sudetenland 2, 1996, s. 106–150; M. Brod, Život plný bojů, 1994, 2. vyd., s. 89, 155, 161; týž, Franz Kafka. Životopis, 1966, s. 74; týž, Der Prager Kreis, Stuttgart – Berlin – Köln – Mainz, 1966, passim; Als hätten wir dazugehört. Österreichisch – jüdische Lebensgeschichten aus der Habsburgermonarchie. A. Lichtblau (ed.), Wien – Köln – Weimar, 1999, s. 397–400; G. Gimpl, Weil der Boden selbst hier brennt… Aus dem Prager Salon der B. F. (1865–1918), Furth im Wald – Praha [2008], passim; S. H. Bergmann, Erinnerungen an Franz Kafka, in: Exhibition Franz Kafka 1883–1924, Catalogue, Jerusalem 1969; totéž, in: Universitas 27, 1972, s. 745–748; týž, Frau B. F., in: JUNL (Jewish National and University Library) 21. 10. 1947; Z. Váňa, Rudolf Steiner v Praze, in: Rudolf Steiner, 1994, passim.

Pavla Vošahlíková