FANTOVÁ Marie 6.11.1893-23.4.1963: Porovnání verzí
(FANTOVÁ_Marie_6.11.1893-23.4.1963) |
|||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 6.11.1893 | | datum narození = 6.11.1893 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 23.4.1963 | | datum úmrtí = 23.4.1963 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
− | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />64- Překladatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br /> |
− | 64- Překladatel | + | |
− | 68- Redaktor nebo žurnalista | + | |
− | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 72-73 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''FANTOVÁ, Marie,''' ''* 6. 11. 1893 Praha, † 23. 4. 1963 Praha, spisovatelka, překladatelka'' | ||
+ | |||
+ | Pocházela z rodiny architekta Josefa F. (1856–1954). Jedna | ||
+ | z jejích sester byla překladatelka anglické literatury Eva Horlivá | ||
+ | (1896–po 1987). V hradčanském bytě Fantových a vile | ||
+ | v Jevanech se scházeli rodinní přátelé – umělci G. Preissová, | ||
+ | Z. Braunerová, B. Feuerstein, J. Obrovský, M. Jesenská, | ||
+ | K. Hoch. Před první světovou válkou se sblížila s J. Masarykem. | ||
+ | Jejími přítelkyněmi byly překladatelka B. Bassová, první | ||
+ | žena O. Fischera, a zpěvačka M. Kalašová. F. vystudovala | ||
+ | gymnázium Minerva. Po první světové válce se provdala za | ||
+ | lékaře Friedricha Breinla (1888–1936). Dva roky s ním žila | ||
+ | v USA, poté se vrátila zpět a po čase se rozvedla. Žila poté | ||
+ | s Jiřím Pavlovským. Stýkala se převážně s pražskou židovskou | ||
+ | inteligencí. Ráda cestovala, projela celou Evropu, navštívila | ||
+ | i Tunisko. Od počátku dvacátých let začala intenzivně působit | ||
+ | jako novinářka v pražské redakci ''Lidových novin''. Kvalitou | ||
+ | psaného slova se zařadila po bok bratří Čapků, E. Basse, | ||
+ | R. Těsnohlídka. Byla publicistkou fenomenálního postřehu, | ||
+ | slovesné obratnosti, vtipu a bystrého úsudku. Stala se jak | ||
+ | známou osobností meziválečné české žurnalistiky, tak, jako | ||
+ | emancipovaná žena, i výraznou postavou Prahy. Také díky | ||
+ | cestám nabývala širokého nadhledu a ostře, avšak s velkým | ||
+ | humorem, slovní elegancí a duchaplností, kritizovala český | ||
+ | provincialismus. V jazykových prostředcích tíhla ke stylu | ||
+ | bratří Čapků, její sloupky a fejetony se vyznačovaly hovorovou | ||
+ | konverzační lehkostí. Byla považována za příslušnici tzv. | ||
+ | školy ''Lidových novin''. Přátelila se s J. Werichem a recenzovala | ||
+ | hru ''Vest Pocket Revue''. Sloupky podepisovala MaFa, MA-FA, | ||
+ | Ma-Fa, mafa a za svoji ironii si vysloužila přezdívku Zlá MaFa | ||
+ | a řadu karikatur, útočících na její chlapskou stylizaci à la | ||
+ | G. Sandová. | ||
+ | |||
+ | Fejetony a sloupky vydala 1925 ve sbírkách ''Lidé'' a ''Praha a svět'', 1938 ''Křížovka světa'' (pod pseudonymem MA-FA). Patřila | ||
+ | k dobrým překladatelkám anglosaské literatury i detektivek | ||
+ | (A. R. Craig, G. Stevenson, W. S. Maugham, K. R. G. | ||
+ | Browne, B. Nichols), využívala v nich i slangové znalosti anglického | ||
+ | jazyka. S J. Fastrovou přeložila román A. Mauroise | ||
+ | ''Život Benjamina Disraëliho'' (1929). Osobité pojetí uplatnila | ||
+ | při redigování knižnice ''Jen ne nuda'' (1936). Po 1948 byla vězněna | ||
+ | v Pardubicích pro výrok, že J. Masaryk byl zavražděn. Po | ||
+ | návratu v padesátých letech ji vyloučili ze Svazu spisovatelů. | ||
+ | Přestala pracovat, žila z peněz, které jí posílaly sestry, a z rozprodávaného rodinného majetku. Proslula jako typická malostranská | ||
+ | figurka bohémsky neuspořádaným stylem života, | ||
+ | v Makarské vinárně kolem sebe shromažďovala intelektuální | ||
+ | společnost. Fotograf V. Chochola ji nazval poslední Pařížankou | ||
+ | v Praze. Docházela do ateliéru malířky L. Jiřincové, | ||
+ | která ilustrovala její překlady ''Shakespearových sonetů'' (1954). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' sine: Sestra Ma-Fy o Ma-Fě, in: Rozpravy Aventina 1, 1925–26, s. 16–17; | ||
+ | nekrology in: Lidová demokracie 25. 4. 1963; Lidové noviny 27. 4. 1963; | ||
+ | O. Štorch-Marien, Sladko je žít. Paměti nakladatele Aventina 1, 1966, | ||
+ | passim; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, | ||
+ | s. 427 (pod Breinlová Marie); LČL 1, s. 682 (s literaturou); M. Homolová, | ||
+ | Fejetonistka jiskřícího vtipu, in: Mladá fronta DNES 16. 9. 2005, s. B/6; | ||
+ | L. Penkalová, Ma-Fa: zapomenutá hvězda Lidovek, in: Lidové noviny 8. 2. | ||
+ | 2013, s. 12. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Biografický archiv ÚČL, Praha; LA PNP, Praha; Divadelní ústav, Praha | ||
+ | (kde překlady divadelních her pod F.-Breinlová). | ||
+ | |||
+ | Marcella Husová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
Řádka 21: | Řádka 80: | ||
[[Kategorie:1893]] | [[Kategorie:1893]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1963]] | [[Kategorie:1963]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 14. 11. 2019, 16:42
Marie FANTOVÁ | |
Narození | 6.11.1893 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 23.4.1963 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
63- Spisovatel 64- Překladatel 68- Redaktor nebo žurnalista |
Citace | Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 72-73 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69323 |
FANTOVÁ, Marie, * 6. 11. 1893 Praha, † 23. 4. 1963 Praha, spisovatelka, překladatelka
Pocházela z rodiny architekta Josefa F. (1856–1954). Jedna z jejích sester byla překladatelka anglické literatury Eva Horlivá (1896–po 1987). V hradčanském bytě Fantových a vile v Jevanech se scházeli rodinní přátelé – umělci G. Preissová, Z. Braunerová, B. Feuerstein, J. Obrovský, M. Jesenská, K. Hoch. Před první světovou válkou se sblížila s J. Masarykem. Jejími přítelkyněmi byly překladatelka B. Bassová, první žena O. Fischera, a zpěvačka M. Kalašová. F. vystudovala gymnázium Minerva. Po první světové válce se provdala za lékaře Friedricha Breinla (1888–1936). Dva roky s ním žila v USA, poté se vrátila zpět a po čase se rozvedla. Žila poté s Jiřím Pavlovským. Stýkala se převážně s pražskou židovskou inteligencí. Ráda cestovala, projela celou Evropu, navštívila i Tunisko. Od počátku dvacátých let začala intenzivně působit jako novinářka v pražské redakci Lidových novin. Kvalitou psaného slova se zařadila po bok bratří Čapků, E. Basse, R. Těsnohlídka. Byla publicistkou fenomenálního postřehu, slovesné obratnosti, vtipu a bystrého úsudku. Stala se jak známou osobností meziválečné české žurnalistiky, tak, jako emancipovaná žena, i výraznou postavou Prahy. Také díky cestám nabývala širokého nadhledu a ostře, avšak s velkým humorem, slovní elegancí a duchaplností, kritizovala český provincialismus. V jazykových prostředcích tíhla ke stylu bratří Čapků, její sloupky a fejetony se vyznačovaly hovorovou konverzační lehkostí. Byla považována za příslušnici tzv. školy Lidových novin. Přátelila se s J. Werichem a recenzovala hru Vest Pocket Revue. Sloupky podepisovala MaFa, MA-FA, Ma-Fa, mafa a za svoji ironii si vysloužila přezdívku Zlá MaFa a řadu karikatur, útočících na její chlapskou stylizaci à la G. Sandová.
Fejetony a sloupky vydala 1925 ve sbírkách Lidé a Praha a svět, 1938 Křížovka světa (pod pseudonymem MA-FA). Patřila k dobrým překladatelkám anglosaské literatury i detektivek (A. R. Craig, G. Stevenson, W. S. Maugham, K. R. G. Browne, B. Nichols), využívala v nich i slangové znalosti anglického jazyka. S J. Fastrovou přeložila román A. Mauroise Život Benjamina Disraëliho (1929). Osobité pojetí uplatnila při redigování knižnice Jen ne nuda (1936). Po 1948 byla vězněna v Pardubicích pro výrok, že J. Masaryk byl zavražděn. Po návratu v padesátých letech ji vyloučili ze Svazu spisovatelů. Přestala pracovat, žila z peněz, které jí posílaly sestry, a z rozprodávaného rodinného majetku. Proslula jako typická malostranská figurka bohémsky neuspořádaným stylem života, v Makarské vinárně kolem sebe shromažďovala intelektuální společnost. Fotograf V. Chochola ji nazval poslední Pařížankou v Praze. Docházela do ateliéru malířky L. Jiřincové, která ilustrovala její překlady Shakespearových sonetů (1954).
L: sine: Sestra Ma-Fy o Ma-Fě, in: Rozpravy Aventina 1, 1925–26, s. 16–17; nekrology in: Lidová demokracie 25. 4. 1963; Lidové noviny 27. 4. 1963; O. Štorch-Marien, Sladko je žít. Paměti nakladatele Aventina 1, 1966, passim; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 427 (pod Breinlová Marie); LČL 1, s. 682 (s literaturou); M. Homolová, Fejetonistka jiskřícího vtipu, in: Mladá fronta DNES 16. 9. 2005, s. B/6; L. Penkalová, Ma-Fa: zapomenutá hvězda Lidovek, in: Lidové noviny 8. 2. 2013, s. 12.
P: Biografický archiv ÚČL, Praha; LA PNP, Praha; Divadelní ústav, Praha (kde překlady divadelních her pod F.-Breinlová).
Marcella Husová