FANTOVÁ Marie 6.11.1893-23.4.1963: Porovnání verzí

Z Personal
(FANTOVÁ_Marie_6.11.1893-23.4.1963)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 6.11.1893
 
| datum narození = 6.11.1893
| místo narození =  
+
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 23.4.1963
 
| datum úmrtí = 23.4.1963
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel
+
| povolání = 63- Spisovatel<br />64- Překladatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />
64- Překladatel
+
68- Redaktor nebo žurnalista
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Marie FANTOVÁ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 72-73
 +
}}
 +
 
 +
'''FANTOVÁ, Marie,''' ''* 6. 11. 1893 Praha, † 23. 4. 1963 Praha, spisovatelka, překladatelka''
 +
 
 +
Pocházela z rodiny architekta Josefa F. (1856–1954). Jedna
 +
z jejích sester byla překladatelka anglické literatury Eva Horlivá
 +
(1896–po 1987). V hradčanském bytě Fantových a vile
 +
v Jevanech se scházeli rodinní přátelé – umělci G. Preissová,
 +
Z. Braunerová, B. Feuerstein, J. Obrovský, M. Jesenská,
 +
K. Hoch. Před první světovou válkou se sblížila s J. Masarykem.
 +
Jejími přítelkyněmi byly překladatelka B. Bassová, první
 +
žena O. Fischera, a zpěvačka M. Kalašová. F. vystudovala
 +
gymnázium Minerva. Po první světové válce se provdala za
 +
lékaře Friedricha Breinla (1888–1936). Dva roky s ním žila
 +
v USA, poté se vrátila zpět a po čase se rozvedla. Žila poté
 +
s Jiřím Pavlovským. Stýkala se převážně s pražskou židovskou
 +
inteligencí. Ráda cestovala, projela celou Evropu, navštívila
 +
i Tunisko. Od počátku dvacátých let začala intenzivně působit
 +
jako novinářka v pražské redakci ''Lidových novin''. Kvalitou
 +
psaného slova se zařadila po bok bratří Čapků, E. Basse,
 +
R. Těsnohlídka. Byla publicistkou fenomenálního postřehu,
 +
slovesné obratnosti, vtipu a bystrého úsudku. Stala se jak
 +
známou osobností meziválečné české žurnalistiky, tak, jako
 +
emancipovaná žena, i výraznou postavou Prahy. Také díky
 +
cestám nabývala širokého nadhledu a ostře, avšak s velkým
 +
humorem, slovní elegancí a duchaplností, kritizovala český
 +
provincialismus. V jazykových prostředcích tíhla ke stylu
 +
bratří Čapků, její sloupky a fejetony se vyznačovaly hovorovou
 +
konverzační lehkostí. Byla považována za příslušnici tzv.
 +
školy ''Lidových novin''. Přátelila se s J. Werichem a recenzovala
 +
hru ''Vest Pocket Revue''. Sloupky podepisovala MaFa, MA-FA,
 +
Ma-Fa, mafa a za svoji ironii si vysloužila přezdívku Zlá MaFa
 +
a řadu karikatur, útočících na její chlapskou stylizaci à la
 +
G. Sandová.
 +
 
 +
Fejetony a sloupky vydala 1925 ve sbírkách ''Lidé'' a ''Praha a svět'', 1938 ''Křížovka světa'' (pod pseudonymem MA-FA). Patřila
 +
k dobrým překladatelkám anglosaské literatury i detektivek
 +
(A. R. Craig, G. Stevenson, W. S. Maugham, K. R. G.
 +
Browne, B. Nichols), využívala v nich i slangové znalosti anglického
 +
jazyka. S J. Fastrovou přeložila román A. Mauroise
 +
''Život Benjamina Disraëliho'' (1929). Osobité pojetí uplatnila
 +
při redigování knižnice ''Jen ne nuda'' (1936). Po 1948 byla vězněna
 +
v Pardubicích pro výrok, že J. Masaryk byl zavražděn. Po
 +
návratu v padesátých letech ji vyloučili ze Svazu spisovatelů.
 +
Přestala pracovat, žila z peněz, které jí posílaly sestry, a z rozprodávaného rodinného majetku. Proslula jako typická malostranská
 +
figurka bohémsky neuspořádaným stylem života,
 +
v Makarské vinárně kolem sebe shromažďovala intelektuální
 +
společnost. Fotograf V. Chochola ji nazval poslední Pařížankou
 +
v Praze. Docházela do ateliéru malířky L. Jiřincové,
 +
která ilustrovala její překlady ''Shakespearových sonetů'' (1954).
 +
 
 +
'''L:''' sine: Sestra Ma-Fy o Ma-Fě, in: Rozpravy Aventina 1, 1925–26, s. 16–17;
 +
nekrology in: Lidová demokracie 25. 4. 1963; Lidové noviny 27. 4. 1963;
 +
O. Štorch-Marien, Sladko je žít. Paměti nakladatele Aventina 1, 1966,
 +
passim; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973,
 +
s. 427 (pod Breinlová Marie); LČL 1, s. 682 (s literaturou); M. Homolová,
 +
Fejetonistka jiskřícího vtipu, in: Mladá fronta DNES 16. 9. 2005, s. B/6;
 +
L. Penkalová, Ma-Fa: zapomenutá hvězda Lidovek, in: Lidové noviny 8. 2.
 +
2013, s. 12.
 +
 
 +
'''P:''' Biografický archiv ÚČL, Praha; LA PNP, Praha; Divadelní ústav, Praha
 +
(kde překlady divadelních her pod F.-Breinlová).
 +
 
 +
Marcella Husová
  
== Literatura ==
 
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
Řádka 21: Řádka 80:
  
 
[[Kategorie:1893]]
 
[[Kategorie:1893]]
 +
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1963]]
 
[[Kategorie:1963]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 14. 11. 2019, 16:42

Marie FANTOVÁ
Narození 6.11.1893
Místo narození Praha
Úmrtí 23.4.1963
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
64- Překladatel
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 72-73
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69323

FANTOVÁ, Marie, * 6. 11. 1893 Praha, † 23. 4. 1963 Praha, spisovatelka, překladatelka

Pocházela z rodiny architekta Josefa F. (1856–1954). Jedna z jejích sester byla překladatelka anglické literatury Eva Horlivá (1896–po 1987). V hradčanském bytě Fantových a vile v Jevanech se scházeli rodinní přátelé – umělci G. Preissová, Z. Braunerová, B. Feuerstein, J. Obrovský, M. Jesenská, K. Hoch. Před první světovou válkou se sblížila s J. Masarykem. Jejími přítelkyněmi byly překladatelka B. Bassová, první žena O. Fischera, a zpěvačka M. Kalašová. F. vystudovala gymnázium Minerva. Po první světové válce se provdala za lékaře Friedricha Breinla (1888–1936). Dva roky s ním žila v USA, poté se vrátila zpět a po čase se rozvedla. Žila poté s Jiřím Pavlovským. Stýkala se převážně s pražskou židovskou inteligencí. Ráda cestovala, projela celou Evropu, navštívila i Tunisko. Od počátku dvacátých let začala intenzivně působit jako novinářka v pražské redakci Lidových novin. Kvalitou psaného slova se zařadila po bok bratří Čapků, E. Basse, R. Těsnohlídka. Byla publicistkou fenomenálního postřehu, slovesné obratnosti, vtipu a bystrého úsudku. Stala se jak známou osobností meziválečné české žurnalistiky, tak, jako emancipovaná žena, i výraznou postavou Prahy. Také díky cestám nabývala širokého nadhledu a ostře, avšak s velkým humorem, slovní elegancí a duchaplností, kritizovala český provincialismus. V jazykových prostředcích tíhla ke stylu bratří Čapků, její sloupky a fejetony se vyznačovaly hovorovou konverzační lehkostí. Byla považována za příslušnici tzv. školy Lidových novin. Přátelila se s J. Werichem a recenzovala hru Vest Pocket Revue. Sloupky podepisovala MaFa, MA-FA, Ma-Fa, mafa a za svoji ironii si vysloužila přezdívku Zlá MaFa a řadu karikatur, útočících na její chlapskou stylizaci à la G. Sandová.

Fejetony a sloupky vydala 1925 ve sbírkách Lidé a Praha a svět, 1938 Křížovka světa (pod pseudonymem MA-FA). Patřila k dobrým překladatelkám anglosaské literatury i detektivek (A. R. Craig, G. Stevenson, W. S. Maugham, K. R. G. Browne, B. Nichols), využívala v nich i slangové znalosti anglického jazyka. S J. Fastrovou přeložila román A. Mauroise Život Benjamina Disraëliho (1929). Osobité pojetí uplatnila při redigování knižnice Jen ne nuda (1936). Po 1948 byla vězněna v Pardubicích pro výrok, že J. Masaryk byl zavražděn. Po návratu v padesátých letech ji vyloučili ze Svazu spisovatelů. Přestala pracovat, žila z peněz, které jí posílaly sestry, a z rozprodávaného rodinného majetku. Proslula jako typická malostranská figurka bohémsky neuspořádaným stylem života, v Makarské vinárně kolem sebe shromažďovala intelektuální společnost. Fotograf V. Chochola ji nazval poslední Pařížankou v Praze. Docházela do ateliéru malířky L. Jiřincové, která ilustrovala její překlady Shakespearových sonetů (1954).

L: sine: Sestra Ma-Fy o Ma-Fě, in: Rozpravy Aventina 1, 1925–26, s. 16–17; nekrology in: Lidová demokracie 25. 4. 1963; Lidové noviny 27. 4. 1963; O. Štorch-Marien, Sladko je žít. Paměti nakladatele Aventina 1, 1966, passim; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 427 (pod Breinlová Marie); LČL 1, s. 682 (s literaturou); M. Homolová, Fejetonistka jiskřícího vtipu, in: Mladá fronta DNES 16. 9. 2005, s. B/6; L. Penkalová, Ma-Fa: zapomenutá hvězda Lidovek, in: Lidové noviny 8. 2. 2013, s. 12.

P: Biografický archiv ÚČL, Praha; LA PNP, Praha; Divadelní ústav, Praha (kde překlady divadelních her pod F.-Breinlová).

Marcella Husová