Verze z 14. 11. 2019, 16:42, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FANTOVÁ Marie 6.11.1893-23.4.1963

Z Personal
Marie FANTOVÁ
Narození 6.11.1893
Místo narození Praha
Úmrtí 23.4.1963
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
64- Překladatel
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 72-73

FANTOVÁ, Marie, * 6. 11. 1893 Praha, † 23. 4. 1963 Praha, spisovatelka, překladatelka

Pocházela z rodiny architekta Josefa F. (1856–1954). Jedna z jejích sester byla překladatelka anglické literatury Eva Horlivá (1896–po 1987). V hradčanském bytě Fantových a vile v Jevanech se scházeli rodinní přátelé – umělci G. Preissová, Z. Braunerová, B. Feuerstein, J. Obrovský, M. Jesenská, K. Hoch. Před první světovou válkou se sblížila s J. Masarykem. Jejími přítelkyněmi byly překladatelka B. Bassová, první žena O. Fischera, a zpěvačka M. Kalašová. F. vystudovala gymnázium Minerva. Po první světové válce se provdala za lékaře Friedricha Breinla (1888–1936). Dva roky s ním žila v USA, poté se vrátila zpět a po čase se rozvedla. Žila poté s Jiřím Pavlovským. Stýkala se převážně s pražskou židovskou inteligencí. Ráda cestovala, projela celou Evropu, navštívila i Tunisko. Od počátku dvacátých let začala intenzivně působit jako novinářka v pražské redakci Lidových novin. Kvalitou psaného slova se zařadila po bok bratří Čapků, E. Basse, R. Těsnohlídka. Byla publicistkou fenomenálního postřehu, slovesné obratnosti, vtipu a bystrého úsudku. Stala se jak známou osobností meziválečné české žurnalistiky, tak, jako emancipovaná žena, i výraznou postavou Prahy. Také díky cestám nabývala širokého nadhledu a ostře, avšak s velkým humorem, slovní elegancí a duchaplností, kritizovala český provincialismus. V jazykových prostředcích tíhla ke stylu bratří Čapků, její sloupky a fejetony se vyznačovaly hovorovou konverzační lehkostí. Byla považována za příslušnici tzv. školy Lidových novin. Přátelila se s J. Werichem a recenzovala hru Vest Pocket Revue. Sloupky podepisovala MaFa, MA-FA, Ma-Fa, mafa a za svoji ironii si vysloužila přezdívku Zlá MaFa a řadu karikatur, útočících na její chlapskou stylizaci à la G. Sandová.

Fejetony a sloupky vydala 1925 ve sbírkách Lidé a Praha a svět, 1938 Křížovka světa (pod pseudonymem MA-FA). Patřila k dobrým překladatelkám anglosaské literatury i detektivek (A. R. Craig, G. Stevenson, W. S. Maugham, K. R. G. Browne, B. Nichols), využívala v nich i slangové znalosti anglického jazyka. S J. Fastrovou přeložila román A. Mauroise Život Benjamina Disraëliho (1929). Osobité pojetí uplatnila při redigování knižnice Jen ne nuda (1936). Po 1948 byla vězněna v Pardubicích pro výrok, že J. Masaryk byl zavražděn. Po návratu v padesátých letech ji vyloučili ze Svazu spisovatelů. Přestala pracovat, žila z peněz, které jí posílaly sestry, a z rozprodávaného rodinného majetku. Proslula jako typická malostranská figurka bohémsky neuspořádaným stylem života, v Makarské vinárně kolem sebe shromažďovala intelektuální společnost. Fotograf V. Chochola ji nazval poslední Pařížankou v Praze. Docházela do ateliéru malířky L. Jiřincové, která ilustrovala její překlady Shakespearových sonetů (1954).

L: sine: Sestra Ma-Fy o Ma-Fě, in: Rozpravy Aventina 1, 1925–26, s. 16–17; nekrology in: Lidová demokracie 25. 4. 1963; Lidové noviny 27. 4. 1963; O. Štorch-Marien, Sladko je žít. Paměti nakladatele Aventina 1, 1966, passim; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 427 (pod Breinlová Marie); LČL 1, s. 682 (s literaturou); M. Homolová, Fejetonistka jiskřícího vtipu, in: Mladá fronta DNES 16. 9. 2005, s. B/6; L. Penkalová, Ma-Fa: zapomenutá hvězda Lidovek, in: Lidové noviny 8. 2. 2013, s. 12.

P: Biografický archiv ÚČL, Praha; LA PNP, Praha; Divadelní ústav, Praha (kde překlady divadelních her pod F.-Breinlová).

Marcella Husová