FANTO David 4.6.1852-27.5.1920: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 71
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 14. 11. 2019, 16:41

David FANTO
Narození 4.6.1852
Místo narození Holíč (Slovensko)
Úmrtí 27.5.1920
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 71

FANTO, David, * 4. 6. 1852 Holíč (Slovensko), † 27. 5. 1920 Vídeň (Rakousko), průmyslník

Vyrůstal v židovské rodině obchodníka na západním Slovensku, jeho otcem byl Abraham F., matkou Lotty, roz. Brüchová. Původně se živil ve Vídni jako obchodník papírem a později petrolejem, což ho přivedlo na myšlenku petrolej čistit a rafinovat. Rozhodl se pro Pardubice jako pro město, kde se rozvíjel chemický průmysl a které mělo díky Labi dobré dopravní spojení. Navzdory počátečním obavám místních úřadů o zdraví obyvatel a čistotu města 1889 založil společnost Pardubitzer Mineralölraffinerie, která již od počátku devadesátých let patřila k největším svého druhu v Rakousku-Uhersku. Nejprve čistila petrolej, poté rozšířila výrobní program o výrobu svíček, parafínu, strojových olejů nebo nerostných tuků. Pro dopravu měla rafinérie i čtrnáct vlastních lodí. Nejprve se dovážela ropa z kavkazské oblasti, později firma otevřela vlastní tři vrty u Boryslavi v Haliči. Na rakousko-uherském trhu vytlačovala zahraniční konkurenci a vyvážela do zámoří. Postupně tzv. Fantovka zaměstnávala okolo pěti set padesáti dělníků a stala se největším podnikem ve městě, koncern měl závody v Uhrách, obchodní zastoupení v Rusku a Francii. 1907 byla společnost kapitalizována a přeměněna na AG für Mineralölindustrie vormals David Fanto u. Co., do níž vložila kapitál banka Bodencreditanstalt. F. zůstal prezidentem akciové společnosti až do smrti. Firma se rozvíjela, přestože v době první světové války ztrácela odbytiště a po 1918 i ropné dodávky z Haliče. Problémem byly i protesty obyvatel proti znečišťování životního prostředí. Nový rozmach přišel ve dvacátých letech, rafinerie dále pracovala i po vybombardování za druhé světové války. Po znárodnění byla přejmenována na PARAMO (Pardubická rafinérie minerálních olejů).

F. podnikáním velmi zbohatl. Ve Vídni si postavil 1917 dům na náměstí Schwarzenbergplatz, známý jako Fanto-Palast, kromě toho vlastnil zámek Pottenbrunn u St. Pölten. Pohřben byl ve Vídni-Döblingu. S manželkou Giselou, roz. Goldsteinovou (1850–1941), měl dvě dcery (Lili, provd. Berndtovou, a Marthu, provd. Strasserovou, později Schwarzovou) a syna Richarda Karla, který na sklonku rakousko-uherské monarchie patřil k významným osobnostem kulturního života Vídně.

L: Wininger 2, s. 222; nekrolog in: Neue Freie Presse 28. 5. 1920.

Tomáš Burda