FARKAČ Josef 31.7.1863-7.10.1930: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 74-75
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 14. 11. 2019, 16:44

Josef FARKAČ
Narození 31.7.1863
Místo narození Smíchov (dne Praha)
Úmrtí 7.10.1930
Místo úmrtí Plzeň
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 74-75

FARKAČ, Josef, * 31. 7. 1863 Smíchov (dnes Praha), † 7. 10. 1930 Plzeň, architekt

Po maturitě na Vyšším reálném gymnáziu v Praze na Malé Straně studoval do 1888 techniku. Krátce pracoval v kanceláři architekta S. Tragla (Š. Trágla) na Smíchově, kde se podílel např. na projektech novogotické kaple s hrobkou hrabat Czernin-Morzinů (1887–90) a novogotického kostela sv. Vavřince (1888–89) ve Vrchlabí, synagogy s novorománskými průčelími ve Dvoře Králové nad Labem (1890–91), na projektech určených F. Ringhofferovi pro Smíchov i jeho panství Kamenice a Štiřín u Prahy. Spolupracoval i na parcelačních a regulačních plánech pozemků Eduarda Daubka na Smíchově a návrhu hlavního lustru kostela v Mostě.

Do Plzně přesídlil 1890, krátce působil v nově založené projekční kanceláři a stavební firmě Müller & Kapsa, která tehdy prováděla zejména stavby obytných domů, škol a hospodářských budov. V následujícím roce nastoupil jako projektant do kanceláře architekta a stavitele Rudolfa Stecha (Štecha), který krátce předtím přišel ze Slaného. V jeho firmě (a pod jeho jménem) F. pracoval na návrzích mnoha budov v Plzni, které Stech projektoval, a na detailech staveb, které firma realizovala podle návrhů jiných architektů. Podílel se např. na budově okresního soudu v Blovicích (1893), obytném domě s poštovní pobočkou v Domažlicích, na komplexu továrny na tabulové sklo Kopecký & Svátek v Hostomicích u Teplic (1895) a Plzeňském společenském pivovaru Prior s administrativní budovou (1896). Navrhl detaily pošty v Plzni (1895, dle projektu Friedricha Setze) a ředitelství státních drah (1897, dle projektu stavební kanceláře ředitelství státních drah ve Vídni). Pracoval na obytných domech, které Stech stavěl v Plzni ve spolupráci s M. Alšem, byl autorem sgrafitové a freskové výzdoby fasád. Sám vypracoval návrh domu v plzeňské Petákově ulici a je autorem zřejmě i dalších eklektických domů a dispozičních a detailních řešení těch, kterým Stech navrhl průčelí ve stylu české novorenesance. Na prvních Alšových pracích pro Plzeň prováděl přímo na místě výzdobu černobílými sgrafity a barevnou freskou (před působením Josefa Bosáčka a Jindřicha Duchoslava Krajíčka) na domech v Tovární a Kollárově ulici (1892–93) a v Petákově ulici (1893). Podle Alše také realizoval (1895–96) ornamentální část výzdoby interiéru děkanského kostela Narození Panny Marie ve Vodňanech, který Stech restauroval 1894–97 dle návrhu J. Mockera. Od 1897 F. působil v Plzni jako městský inženýr, později vrchní stavební rada, a to až do odchodu do důchodu 1925. Jeho nejvýznamnějším projektem se stal centrální hřbitov (1897–1902), postavený v tehdy ještě samostatné obci Doubravka se dvěma částmi: křesťanskou s kaplí sv. Václava a arkádami pro hroby významných osobností, administrativními a provozními objekty a izraelitskou s obřadní síní. Projektoval novou elektrickou centrálu, budovu tzv. Fodermayerova chorobince (1906) a městskou plovárnu, někdy je mu připisován také Wilsonův most (1913). Navrhl adaptaci budovy městských lázní (1899) a městské vily v Dýšině u Plzně (1911), projektoval obecní bytové domy a připravil skicu Domu sociální péče, rekonstrukci významných památek, např. kostela sv. Jiří v Plzni-Doubravce (1901–02), kostela sv. Mikuláše (1897–98), radnice (1912) a Gerlachovského domu v Plzni pro účely Národopisného muzea (1915). Na F. plánech od 1899 pracoval architekt František Beneš (centrální hřbitov, chorobinec, městské lázně), jehož tvůrčí přínos při opravách památek byl zejména v pozdějších letech patrně rozhodující. Od 1910 F. spolupracoval i s architektem Hanušem Zápalem. Na přelomu 19. a 20. století byl nejvýznamnějším představitelem eklektické architektury Plzně, který využíval a vzájemně kombinoval prvky všech historických slohů, od románského po baroko. Určit F. práce je komplikované, protože působil v kancelářích jiných architektů a stavitelů.

L: P. Domanický – J. Jedličková, Plzeň v době secese, 2005, s. 10–11; M. Míčko – E. Svoboda, Mikoláš Aleš, Nástěnné malby, 1956, s. 76, 82, 85, 175, 176, 178; J. Schiebl, Radnice královského města Plzně, 1912, s. 107; V. Špirková, Židovská komunita v Plzni, 2000, s. 42–44; Toman 1, s. 209; Slavné vily Plzeňského kraje, 2009, P. Urlich (ed.), s. 110; J. F., Centrální hřbitov král. města Plzně, in: Architektonický obzor 1, 1902, s. 29, 34, obr. s. 27, 28 a tab. 26; Ing. J. F., vrchní stavební rada města Plzně mrtev, in: Český deník 9. 10. 1930, s. 2; http://www.farnostvr.info/node/15; http://www.hrady.cz/index.php?OID=3141; http://www.muzeumvodnany. cz/www_mic/upload/File/publikace/kostel.pdf; http://www.zanikleobce.cz/ index.php?obec=16911.

Petr Domanický