FARSKÝ František 16.2.1846-23.1.1927: Porovnání verzí

Verze z 7. 11. 2017, 16:48

František FARSKÝ
Narození	16.2.1846
Místo narození	Ruprechtice (u Semil)
Úmrtí	23.1.1927
Místo úmrtí	Praha
Povolání	3- Chemik nebo alchymista 21- Odborník rostlinné výroby 22- Odborník živočišné výroby
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54802

FARSKÝ, František, * 16. 2. 1846 Ruprechtice (u Semil), † 23. 1. 1927 Praha, agrochemik, pedagog, odborný spisovatel

Pocházel z početné rodiny pekaře, rolníka a kostelníka. 1860–66 vystudoval německou reálku v Liberci a 1866–70 chemický odbor na českém oddělení pražské polytechniky, kde poslouchal i přednášky z encyklopedie zemědělství. Tam 1870–72 zůstal jako druhý asistent prof. Vojtěcha Šafaříka na katedře obecné a analytické chemie. Složil zkoušku učitelské způsobilosti pro vyšší reálky a přednášel na pražské sladovnické škole. Po krátkém působení na místě učitele chemie městské vyšší reálky v Rakovníku pracoval od 1873 jako profesor chemie, přírodních nauk a technologie a 1876–1909 jako ředitel Zemské hospodářské akademie v Táboře (škola byla 1900 povýšena z vyššího hospodářsko-průmyslového ústavu na akademii), kde 1874 založil a spravoval hospodářsko-chemickou výzkumnou stanici se skleníkem a malým lihovarem a pivovarem. Školu dal vybavit sbírkami, pomůckami a knihovnou a 1904 přestěhovat do novostavby. 1909 odešel do výslužby a přesídlil do Prahy, kde dožil.

F. byl spolu s Juliem Stoklasou průkopníkem české agrochemie a zasáhl do všech oborů rostlinné biochemie a zemědělské technologie. Od 1870 soustavně experimentoval a vědecky pracoval. Zabýval se mineralogií ultrabazických uzavřenin v terciérních alkalických bazaltech (čedičích) v okolí Semil, zvláště na Kozákově (nalezl v nich olivín, bronzit, chromdiopsid aj.), psal o granátech ze žulorul v Táboře a o tremolitu (resp. grammatitu) z dolomitického vápence u Chýnova. V osmdesátých letech studoval rašelinu z okolí Stráže nad Nežárkou, chemické vlastnosti vod z okolí Tábora, 1895 uveřejnil chemické analýzy půd z několika českých lokalit na různém geologickém podkladu. Později se věnoval zejména biochemickým pochodům v kulturních rostlinách a problémům využívání hnojiv. Zveřejňoval výsledky vegetačních pokusů s kulturními rostlinami, včetně důkazu o nezbytnosti přítomnosti chlóru a fosforu v těchto rostlinách, pojednání o škůdcích rostlin, technologických pokusech (podrobně si všímal hlavně lihovarství i škrobařství a zpracování mléka), ekonomice zemědělství; nakonec obrátil pozornost na dějiny školství. Výzkumnou práci v laboratoři a na pokusném poli konal v mimořádných poměrech, téměř bez dotací a pomocníků. Výsledky uveřejnil hlavně ve Zprávách o hospodářsko-chemickém ústavu výzkumném v Táboře, jichž vyšlo sedm svazků (1880–96). Dále přispíval do patnácti odborných časopisů, např. do Listů chemických, Listů cukrovarnických, Archivu zemědělského, který 1887–91 redigoval, Českých listů hospodářských, Časopisu pro průmysl chemický, Kodymu, Kvasu, Zeitschrift für das landwirtschaftliche Versuchswesen in Österreich, Archivu pro přírodovědecké prozkoumání Čech a Československého zemědělce. Učebnici ani soustavnou příručku agrochemie či zemědělské technologie nevydal. Psal hesla do Ottova slovníku naučného a do Hospodářského slovníku naučného. Poznatky popularizoval (články a brožury např. o zlepšení hygienických a technických podmínek venkovské domácnosti, o pečení chleba, zužitkování ovoce a zeleniny, zpracování ovoce na domácí likéry, přípravě medového vína, výrobě mýdla ad.). Přednášel a radil praktickým zemědělcům. Podporoval zakládání družstevních lihovarů a mlékáren.

Podnikl studijní cesty do Německa (1870, 1872, 1874), navštívil světovou výstavu ve Vídni (1873). Spoluzaložil přírodovědecký spolek Isis, v němž byl členem výboru, a přispíval do stejnojmenného časopisu. Byl i členem státní zkušební komise pro kandidáty učitelství na zemědělských školách, spolků pro průmysl pivovarnický a chemický v Království českém a dopisujícím členem KČS N. 1908–15 pracoval jako inspektor českých zemědělských škol.

Roku 1876 se oženil s Marií Křížkovou, dcerou ředitele táborského gymnázia. 1892 byl dekorován Rytířským křížem Řádu Františka Josefa a knížecím bulharským řádem Za občanské zásluhy. 1924 byl na ČVUT promován Dr. h. c. za průkopnické práce o významu chlóru pro obilí, užití koncentrovaných hnojiv a za organizaci zemědělského školství. Poslední veřejnou poctou bylo udělení čestného členství ČAZ, kde se stal řádným členem za zásluhy o vědu a zemědělství.

D: E. Reich, Vzpomínka na zemřelého čestného člena ČA Z Dr. h. c. F. F., in: VČA Z 3, 1927, s. 205–219 (se soupisem díla a literatury); výběr: Oběh hmoty v průmyslu hospodářském, 1880; (ed.), Poměry hospodářství polního, chovu dobytka a zemědělského průmyslu. Kniha příručná (vademecum) pro všechny obory hospodářství, sestavená na základě nejnovějších vymožeností vědy i praxe odborné, 1891; Demonstrační pokusy s umělými hnojivy na lukách na podzim r. 1903, 1906; Příspěvky k dějinám hospodářského vyučování a úryvky z dějin polního hospodářství v Království českém až do roku 1918, 1920; Stručný přehled vývoje školství a vyučování hospodářského vůbec v Království českém do roku 1918. Období 1728–1884, 1922; Dr. h. c. F. F. Odborné práce z agrochemie a zemědělského průmyslu, J. Hromádko – V. Vilikovský (eds.), 1932, s úvodní studií, životopisem, soupisem díla a literatury.

L: HSN 1, s. 786; ÖBL 1, s. 288; Tomeš 1, s. 301; J. V. Procházka, Repertorium literatury geologické a mineralogické Království českého, 1897, s. 38– 39; R. (=E. Reich), K osmdesátým narozeninám Dr. h. c. F. F., in: VČA Z 2, 1926, s. 128–129; J. Stoklasa, Práce Dr. h. c. F. F. v oboru agrochemie a zemědělského vyučování, in: tamtéž, s. 200–204; B. Vláčil, Dr. tech. h. c. F. F., in: tamtéž 3, 1927, s. 181; Památce zemědělského badatele Dra F. F. z Roprachtic, 1928; O. H., Zasazení pamětní desky na rodném domku Dr. F. F., in: VČA Z 4, 1928, s. 648–649; E. Reich, Dr. techn. h. c. F. F., in: Zemědělští buditelé. Sbírka životopisů mužů o zemědělství zasloužilých, M. Michálek (ed.), 1937, s. 301–320 (s neúplným soupisem díla a literatury); J. H. Bernard a kol., Mineralogie Československa, 1981, s. 69, 84.

P: NA, Praha, fond F. F. 1846–1927 (nezpracováno).

Gustav Novotný, Pavel Vlašímský