Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FARSKÝ Karel 26.7.1880-12.6.1927

{{Infobox - osoba
| jméno = Karel FARSKÝ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 26.7.1880
| místo narození = Škodějov (č. o. Příkrý, u Semil)
| datum úmrtí = 12.6.1927
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel

| jiná jména = 
}}

'''FARSKÝ, Karel,''' ''* 26. 7. 1880 Škodějov (č. o. Příkrý, u Semil), † 12. 6. 1927 Praha, římskokatolický kněz, teolog,
spoluzakladatel Církve československé husitské''

Narodil se jako třetí z pěti dětí Františka a Johanny, roz. Bochové.
Otec zemřel 1892 a zanechal rodinu v nelehké sociální
situaci. Díky podpoře strýce Josefa, sídelního kanovníka vyšehradského,
absolvoval F. 1892–1900 pražské Akademické
gymnázium, 1900–04 studoval na české Teologické fakultě
Karlo-Ferdinandovy univerzity. Na kněze byl vysvěcen 1904
v pražském kapitulním chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.
1904–06 působil jako kaplan v duchovních správách v Ostrově
a Perninku na Karlovarsku.

Touha věnovat se vědecké práci i pomoc strýce F. 1906 přivedly
jako adjunkta zpět na fakultu. Po obhajobě novozákonní
práce ''De Divinatione et Magia in Sancta Scriptura'' [O věštění
a magii v Písmu svatém] byl 1909 promován doktorem
teologie. F. postupně zaujal věroučnou pozici radikálního
katolického modernismu. Ovlivnily ho i myšlenky českých
osvícenců, žáků B. Bolzana, ale i historiků F. Palackého, V. V.
Tomka ad. Historii F. chápal jako boží mocí formovaný sled
událostí ovlivňujících přítomnost. Promýšlel tradice českých dějin: cyrilometodějskou, svatováclavskou, svatovojtěšskou,
husitsko-bratrskou, pobělohorskou, osvícenskou i obrozeneckou.

Po střetu s arcibiskupem Lvem Skrbenským o metody výuky
bohosloveckého dorostu opustil fakultu. 1910–14 působil
jako suplující profesor náboženství na dvou reálných gymnáziích
na Královských Vinohradech, 1914–19 profesor na
reálném gymnáziu v Plzni, kde 1918/19 vyučoval mravouku
i na obchodní akademii. V té době se pravidelně stýkal
se starším bratrem Josefem F. (1878–1951), ten mu později
věnoval své vzpomínky. Během první světové války promýšlel
a publikoval své reformní i nacionalistické názory. V Plzni
přispíval do ''Českého denníku'' a ''Českého západu'', v Praze do
''Národních listů''. Pokračovaly jeho konflikty s nadřízenými,
především s arcibiskupem Pavlem Huynem. Koncem války
se F. politicky orientoval na českou státoprávní demokracii,
pozdější československou národní demokracii, úzké vztahy ho
poutaly s jejím předsedou K. Kramářem.

Po konstituování ČSR se stal členem obnovené Jednoty katolického
duchovenstva, vstoupil i do volného kněžského,
radikálně modernistického sdružení Ohnisko, místo něhož
byl 1919 založen Klub reformních kněží Jednoty katolického
duchovenstva, jehož předsedou byl zvolen. 1920 pracoval
jako úředník v církevním oddělení Ministerstva školství.
Současně se věnoval řízení klubu, v němž prosadil taktiku radikálních
reforem římskokatolické církve především v oblasti
bohoslužby v národním jazyce a kněžských sňatků. 1919
přeložil a připravil k vydání první dva sešity ''Českého misálu''
(z textu Missale Romanum), podle něhož byly na mnoha
místech 1919/20 slouženy vánoční a novoroční bohoslužby
v češtině. 1920 sehrál F. významnou roli na sjezdu Klubu
reformních kněží v Národním domě na Smíchově, na němž
byla založena Církev československá (od 1971 s přívlastkem
husitská, dále CČSH), která v září získala státní uznání.
Jako správce západočeské diecéze CČSH patřil v dalších
třech letech k nejvýznamnějším osobnostem této církve. Ve
snaze o její hlubší ukotvení se podstatně podílel na zahájení
jednání se srbskou pravoslavnou církví, které vyvrcholilo
na prvním sjezdu duchovních i laiků CČSH v červnu 1920.
Tam již bylo zřejmé, že je církev rozdělena na dva myšlenkové
proudy. F. se stal mluvčím prvního, radikálního. Usiloval
o vybudování církve, jež by v českých zemích zaplnila
původní římskokatolický prostor. Srbské pravoslaví mělo
CČSH pouze světit biskupy a umožnit vzdělání části jejího
duchovenstva. V čele druhého, srbským pravoslavím podstatně
více formovaného proudu, stanul zprvu B. Zahradník-
-Brodský, později M. Pavlík.

Pro střety obou proudů byly významné druhý sjezd delegátů
náboženských obcí a biskupské svěcení M. Pavlíka (Gorazda)
1921, dále vydání ''Československého katechismu'' (s F. Kalousem).
Ten přispěl k vystupňování ideového zápasu v církvi.
Střety ukončil 1924 odchod M. Pavlíka se stoupenci z CČSH.
Představitelé radikálního proudu v čele s F. na to reagovali
v srpnu 1924 svoláním církevního sněmu, který vytvořil podmínky
k jejímu věroučnému, liturgickému i organizačnímu
sjednocení. F. byl 1924 zvolen a 1925 zřízen biskupem západočeské
diecéze (se sídlem v Praze) a patriarchou. Biskupy se
stali i G. A. Procházka, F. Stibor a po návratu z ciziny R. J.
Stejskal. 1925 navštívili F., Procházka a Stejskal světovou ekumenickou
konferenci Hnutí pro praktické křesťanství (Life
and Work) ve Stockholmu. Nová církev se postupně konsolidovala,
narůstal jí počet věřících, náboženských obcí i duchovních.
Na sklonku 1925 F. odcestoval do USA, kde mezi
krajany vzniklo několik náboženských obcí CČSH. Po návratu
1926 se jeho zdravotní stav začal rychle zhoršovat, vážně
onemocněl a zemřel.

F. vymezil další vývoj věrouky, sociální orientace i církevních
řádů CČSH. Některé cíle domysleli a realizovali jeho spolupracovníci,
zejména F. Kovář a A. Hartl, kteří dokázali, že
nová církev nevznikla jen jako projev krize římského katolicismu
v době první světové války, ale byla výrazem snah o reformu
církve a křesťanské formování poválečné společnosti.

'''D:''' Český problém církevní, 1919; Český Misál – Vánoce 1919, 1919; Papežství
a národ český (pod pseud. Pavel Nemo), 1919; Stvoření. Výklad k biblickému
líčení vzniku světa v duchu církve čsl., 1920; Zápas o svobodu ducha
v církvi československé, 1920; Z pode jha, 1920; Přelom. Vzpomínkové fejetony
k dějinám církve čsl. z r. 1918–20, 1921; Československý katechismus.
Učebnice pro mládež a věřící církve československé (s F. Kalousem),
1922; Zpěvník písní duchovních doporučitelných bratřím a sestrám církve
československé. S přídavkem modliteb soukromých i obřadních a mešní liturgie,
1923; Náboženství v národě československém, 1924; Stát a církev.
Poměr státu českého k církvi římské od prvopočátku až do roku 1924, 1924;
Svěcení a zřizování duchovních v CČS, in: Zpráva o I. řádném sněmu církve
československé konaném ve dnech 29. a 30. srpna 1924 v Praze-Smíchově,
1924, s. 153–190; Biblická čítanka I. – Starý zákon, 1925; Naše postyla.
Sbírka prostých výkladů a úvah k evanděliu Jéžišovu, řada I., 1925; Stručné
informace o náboženských názorech, úkolech a organisaci církve československé,
1925; Postily, M. Kaňák a kol. (eds.), 1952.

'''L:''' Sborník Dra K. F. Kniha vzpomínek, dojmů a úryvků z díla a života zakladatele
církve československé, F. Pokorný (ed.), 1928; M. Kaňák, Dr. K. F.
O životě a díle prvního patriarchy církve československé, 1951; V. Kadeřávek
– Z. Trtík, Život a víra ThDr. K. F., 1982; R. Urban, Die Tschechoslovakische
hussitische Kirche, Marburg an der Lahn 1973; U. Daske, Die
Tschechoslowakische Hussitische Kirche in der deutschen theologischen
Literatur und in Selbstzeugnissen, Frankfurt am Main 1987; P. Marek, Setkání.
Osobnost v politickém a veřejném životě na přelomu 19. a 20. století,
2010, rejstřík; Kolář Elity, s. 53; Tomeš 1, s. 301; J. Kobrlová, K. F.,
první patriarcha Církve československé (husitské), in: Časopis Společnosti
přátel starožitností 118, 2010, č. 3, s. 151–164; http://cs.wikipedia.org/wiki/
Karel_Farsk%C3%BD.

Jaroslav Hrdlička

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]

[[Kategorie:1880]]
[[Kategorie:Příkrý]]
[[Kategorie:1927]]
[[Kategorie:Praha]]