Verze z 14. 11. 2019, 16:47, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FARSKÝ Karel 26.7.1880-12.6.1927

Z Personal
Karel FARSKÝ
Narození 26.7.1880
Místo narození Škodějov (č. o. Příkrý, u Semil)
Úmrtí 12.6.1927
Místo úmrtí Praha
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 77-78

FARSKÝ, Karel, * 26. 7. 1880 Škodějov (č. o. Příkrý, u Semil), † 12. 6. 1927 Praha, římskokatolický kněz, teolog, spoluzakladatel Církve československé husitské

Narodil se jako třetí z pěti dětí Františka a Johanny, roz. Bochové. Otec zemřel 1892 a zanechal rodinu v nelehké sociální situaci. Díky podpoře strýce Josefa, sídelního kanovníka vyšehradského, absolvoval F. 1892–1900 pražské Akademické gymnázium, 1900–04 studoval na české Teologické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. Na kněze byl vysvěcen 1904 v pražském kapitulním chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. 1904–06 působil jako kaplan v duchovních správách v Ostrově a Perninku na Karlovarsku.

Touha věnovat se vědecké práci i pomoc strýce F. 1906 přivedly jako adjunkta zpět na fakultu. Po obhajobě novozákonní práce De Divinatione et Magia in Sancta Scriptura [O věštění a magii v Písmu svatém] byl 1909 promován doktorem teologie. F. postupně zaujal věroučnou pozici radikálního katolického modernismu. Ovlivnily ho i myšlenky českých osvícenců, žáků B. Bolzana, ale i historiků F. Palackého, V. V. Tomka ad. Historii F. chápal jako boží mocí formovaný sled událostí ovlivňujících přítomnost. Promýšlel tradice českých dějin: cyrilometodějskou, svatováclavskou, svatovojtěšskou, husitsko-bratrskou, pobělohorskou, osvícenskou i obrozeneckou.

Po střetu s arcibiskupem Lvem Skrbenským o metody výuky bohosloveckého dorostu opustil fakultu. 1910–14 působil jako suplující profesor náboženství na dvou reálných gymnáziích na Královských Vinohradech, 1914–19 profesor na reálném gymnáziu v Plzni, kde 1918/19 vyučoval mravouku i na obchodní akademii. V té době se pravidelně stýkal se starším bratrem Josefem F. (1878–1951), ten mu později věnoval své vzpomínky. Během první světové války promýšlel a publikoval své reformní i nacionalistické názory. V Plzni přispíval do Českého denníku a Českého západu, v Praze do Národních listů. Pokračovaly jeho konflikty s nadřízenými, především s arcibiskupem Pavlem Huynem. Koncem války se F. politicky orientoval na českou státoprávní demokracii, pozdější československou národní demokracii, úzké vztahy ho poutaly s jejím předsedou K. Kramářem.

Po konstituování ČSR se stal členem obnovené Jednoty katolického duchovenstva, vstoupil i do volného kněžského, radikálně modernistického sdružení Ohnisko, místo něhož byl 1919 založen Klub reformních kněží Jednoty katolického duchovenstva, jehož předsedou byl zvolen. 1920 pracoval jako úředník v církevním oddělení Ministerstva školství. Současně se věnoval řízení klubu, v němž prosadil taktiku radikálních reforem římskokatolické církve především v oblasti bohoslužby v národním jazyce a kněžských sňatků. 1919 přeložil a připravil k vydání první dva sešity Českého misálu (z textu Missale Romanum), podle něhož byly na mnoha místech 1919/20 slouženy vánoční a novoroční bohoslužby v češtině. 1920 sehrál F. významnou roli na sjezdu Klubu reformních kněží v Národním domě na Smíchově, na němž byla založena Církev československá (od 1971 s přívlastkem husitská, dále CČSH), která v září získala státní uznání. Jako správce západočeské diecéze CČSH patřil v dalších třech letech k nejvýznamnějším osobnostem této církve. Ve snaze o její hlubší ukotvení se podstatně podílel na zahájení jednání se srbskou pravoslavnou církví, které vyvrcholilo na prvním sjezdu duchovních i laiků CČSH v červnu 1920. Tam již bylo zřejmé, že je církev rozdělena na dva myšlenkové proudy. F. se stal mluvčím prvního, radikálního. Usiloval o vybudování církve, jež by v českých zemích zaplnila původní římskokatolický prostor. Srbské pravoslaví mělo CČSH pouze světit biskupy a umožnit vzdělání části jejího duchovenstva. V čele druhého, srbským pravoslavím podstatně více formovaného proudu, stanul zprvu B. Zahradník- -Brodský, později M. Pavlík.

Pro střety obou proudů byly významné druhý sjezd delegátů náboženských obcí a biskupské svěcení M. Pavlíka (Gorazda) 1921, dále vydání Československého katechismu (s F. Kalousem). Ten přispěl k vystupňování ideového zápasu v církvi. Střety ukončil 1924 odchod M. Pavlíka se stoupenci z CČSH. Představitelé radikálního proudu v čele s F. na to reagovali v srpnu 1924 svoláním církevního sněmu, který vytvořil podmínky k jejímu věroučnému, liturgickému i organizačnímu sjednocení. F. byl 1924 zvolen a 1925 zřízen biskupem západočeské diecéze (se sídlem v Praze) a patriarchou. Biskupy se stali i G. A. Procházka, F. Stibor a po návratu z ciziny R. J. Stejskal. 1925 navštívili F., Procházka a Stejskal světovou ekumenickou konferenci Hnutí pro praktické křesťanství (Life and Work) ve Stockholmu. Nová církev se postupně konsolidovala, narůstal jí počet věřících, náboženských obcí i duchovních. Na sklonku 1925 F. odcestoval do USA, kde mezi krajany vzniklo několik náboženských obcí CČSH. Po návratu 1926 se jeho zdravotní stav začal rychle zhoršovat, vážně onemocněl a zemřel.

F. vymezil další vývoj věrouky, sociální orientace i církevních řádů CČSH. Některé cíle domysleli a realizovali jeho spolupracovníci, zejména F. Kovář a A. Hartl, kteří dokázali, že nová církev nevznikla jen jako projev krize římského katolicismu v době první světové války, ale byla výrazem snah o reformu církve a křesťanské formování poválečné společnosti.

D: Český problém církevní, 1919; Český Misál – Vánoce 1919, 1919; Papežství a národ český (pod pseud. Pavel Nemo), 1919; Stvoření. Výklad k biblickému líčení vzniku světa v duchu církve čsl., 1920; Zápas o svobodu ducha v církvi československé, 1920; Z pode jha, 1920; Přelom. Vzpomínkové fejetony k dějinám církve čsl. z r. 1918–20, 1921; Československý katechismus. Učebnice pro mládež a věřící církve československé (s F. Kalousem), 1922; Zpěvník písní duchovních doporučitelných bratřím a sestrám církve československé. S přídavkem modliteb soukromých i obřadních a mešní liturgie, 1923; Náboženství v národě československém, 1924; Stát a církev. Poměr státu českého k církvi římské od prvopočátku až do roku 1924, 1924; Svěcení a zřizování duchovních v CČS, in: Zpráva o I. řádném sněmu církve československé konaném ve dnech 29. a 30. srpna 1924 v Praze-Smíchově, 1924, s. 153–190; Biblická čítanka I. – Starý zákon, 1925; Naše postyla. Sbírka prostých výkladů a úvah k evanděliu Jéžišovu, řada I., 1925; Stručné informace o náboženských názorech, úkolech a organisaci církve československé, 1925; Postily, M. Kaňák a kol. (eds.), 1952.

L: Sborník Dra K. F. Kniha vzpomínek, dojmů a úryvků z díla a života zakladatele církve československé, F. Pokorný (ed.), 1928; M. Kaňák, Dr. K. F. O životě a díle prvního patriarchy církve československé, 1951; V. Kadeřávek – Z. Trtík, Život a víra ThDr. K. F., 1982; R. Urban, Die Tschechoslovakische hussitische Kirche, Marburg an der Lahn 1973; U. Daske, Die Tschechoslowakische Hussitische Kirche in der deutschen theologischen Literatur und in Selbstzeugnissen, Frankfurt am Main 1987; P. Marek, Setkání. Osobnost v politickém a veřejném životě na přelomu 19. a 20. století, 2010, rejstřík; Kolář Elity, s. 53; Tomeš 1, s. 301; J. Kobrlová, K. F., první patriarcha Církve československé (husitské), in: Časopis Společnosti přátel starožitností 118, 2010, č. 3, s. 151–164; http://cs.wikipedia.org/wiki/ Karel_Farsk%C3%BD.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jaroslav Hrdlička