Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FASTER Otto Hilar 6.7.1872-26.9.1907

{{Infobox - osoba
| jméno = Otto Hilar FASTER
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 6.7.1872
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 26.9.1907
| místo úmrtí = Královské Vinohrady (dnes Praha)
| povolání = 63- Spisovatel
64- Překladatel

| jiná jména = 
}}

'''FASTER, Otto Hilar''' ''(též FASTR), * 6. 7. 1872 Praha, † 26. 9. 1907 Královské Vinohrady (dnes Praha), redaktor, dramatik, žurnalista''

Narodil se v domě U Zlatého lva ve Vodičkově ulici jako jediné
dítě movitého obchodníka a majitele zasilatelského závodu
Metoděje C. Fastera (1828–1891) a jeho druhé manželky Josefy,
roz. Bubnové, z měšťanské rodiny.

Po otci měl nastoupit obchodnickou dráhu. Byl proto ze
septimy gymnázia dán na Českoslovanskou (Všeslovanskou)
obchodní akademii. V devatenácti letech oboustranně osiřel,
jeho výchovy se ujala teta, u níž v Praze bydlel. Zděděný majetek
mu umožnil sejít z předurčené dráhy obchodníka a po
studiu se věnovat umění. V pražské společnosti brzy získal
věhlas elegantního bohéma. Při příležitosti Národopisné výstavy
v Praze 1895 vydal drama ''Závdavek'' a revui ''Ať žije národopisná''.
Současně se uvedl ve Švandově divadle na Smíchově
a v Divadle na Vinohradech. Hra ''Na cizí půdě [Hříšníci]'' byla
1899 v Náprstkově konkurzu vybrána pro Národní divadlo,
ale zůstala nerealizována. Navázal spolupráci s karlínským nakladatelem
Knappem, u něhož řídil sbírky a vydával svá dramatická
díla (''V touhách'', 1898; ''Marie a Marta'', 1899, 1900
knižně; ''V pavučinách'', jako hra 1899; žert ''Vychovatel'', 1899;
komedie ''Homo novus [Nováček]'', 1899; ''Slabí lidé'', 1901; ''Hříšníci'',
1902). Řešil v nich dobové morální problémy. Motivy
z velkoměstského života podbarvoval často tragicky. Dramatický
talent rozvíjel i uměleckými styky s pěvkyní E. Destinnovou
a J. Ladeckým, divadelním kritikem a redaktorem
listu ''Česká Thálie'', v němž se F. uplatnil jako operní referent.
Od 1897 list redigovali spolu, od druhého ročníku jej řídil
F. sám, už 1899 však musel jeho vydávání pro finanční ztrátu
zastavit. K tomu F. nabádala zejména manželka, učitelka Olga
Cikhartová (1876–1965), s níž 1898 uzavřel sňatek. Z manželství
se narodily tři dcery, Jarmila F. (1899–1968), Olga
F. (1901–po 1985), manželka stavitele V. Štulce, a Ludmila
(1903–1960), provd. Kaufmannová.

Již 1899 se ujal díky zbytku zděděného jmění vydávání ''Divadelních listů'' založených firmou Knapp. Manželka ho podpořila
redakčně i jako přispěvatelka. Do 1904 byl čtrnáctideník
jedinou kompetentní platformou vyjadřující se ke stavu českého
divadelnictví, k výchově autorů, referující o dění v Národním
divadle i recenzující inscenace ostatních pražských
scén. 1900 F. uspořádal a vydal publikaci ''Čeští herci své Jednotě 29. června 1900''. Pro své mnohdy formulačně přemrštěné
kritiky se 1901 dostal do sporu s Národním divadlem
a jeho dramaturgem J. Kvapilem. Aféra Faster – Kvapil skončila
1902 soudním sporem, v němž byl F. pro urážku na cti
odsouzen.

Krizi nezájmu o své dílo překonal nabídkou ke spolupráci od
ředitele Lidového divadla (Arény) na Královských Vinohradech
J. Pištěka, tehdy se začal věnovat psaní lidových her. Stal
se jedním z prvních českých autorů operetních textů, frašek
a výstupů s hudebními doprovody. Již premiéra první velké
burleskní frašky se zpěvy a tanci ''Krásná Lída'' (1902, hraná
i pod názvem ''Zaprodaná''), mu získala bouřlivý ohlas. Během
tří měsíců se dočkala stovky repríz a na repertoáru divadel byla
až do dvacátých let. Popularitu sklidil i následujícími veselohrami:
''Zelené mládí'' (1903), výpravnou hrou podle L. Wallaceova
románu z doby Kristovy ''Ben Hur'' (1903), a především
1904 veselohrou ''Pražské švadlenky'' (jako němý film 1904,
1924 a 1929 v nové úpravě Olgy F.). Písnička z této hry ''Na Belvederu, tam v podvečeru'' se stala dodnes hraným lidovým
popěvkem. F. patřil až do smrti k plodným dramatikům:
''Teta z Ameriky'' (1903 na repertoáru zejména divadla Urania),
''Kněžna Pepička'' (1904), kouzelná hra se zpěvy ''Princ z pohádky''
(1905), ''Veselé pradlenky'' (1906), podle J. N. Nestroye zpracovaná
hra ''Zázračný talisman'' (1906). Mnohé písně a kuplety
z těchto zpěvoher vydal J. Šváb-Malostranský. F. byl ceněn
pro lehký humorný styl, líbivé písně i výstižné ztvárnění staropražských
figurek. Vedle K. Pospíšila a E. Starého se stal
nejznámějším tvůrcem lidových zpěvoher a českého vaudevillu.
Kromě třiadvaceti dramatických divadelních her a divadelních
kusů pro předměstská divadla byl autorem dvou románů
(''Velikán Velikánovič'', 1903, ''V pavučinách'', 1907), devíti
činoher, libret, povídek. Překládal z němčiny a francouzštiny
(někdy pod pseudonymem Aleš Dumavský) díla Ch. Birch-Pfeifferové, F. Schillera, M. Dreyera, G. Sandové aj. V březnu 1907 u něj propukla tuberkulóza, jíž podlehl. Pohřben byl
na Vyšehradském hřbitově v Praze.

'''D:''' notové záznamy: Muziky, muziky (s F. Kmochem), 1890; Moderní ženy,
pochod z frašky Zázračný talisman, pro klavír a 2 ruce, 1905; Tak jako květ
je láska má, píseň z prostonárodní hry Kněžna Pepička, 1910; Gondoliera ze
hry Ben Hur, 1910.

'''L:''' nekrology: K. Kamínek, O. F. zemřel, in: Lumír 36, 1907–08, č. 1, s. 45;
F. V. V. (Vykoukal), Nové rovy, in: Osvěta 37, 1907, s. 1043–1045; Hlídka
literární 24, 1907, s. 955; Světozor 7, 1907, s. 1226; Plzeňské listy 27. 9.
1907, s. 4; Zvon 8, 1907/08, s. 32; L. Pacák, Opereta 29, 1907, s. 379; sine,
Spisovatel O. F. mrtev, in: Národní listy 27. 9. 1907, s. 2; Národní politika
27. 9. 1907, s. 4; L. Mattuš, O. F., in: Vesna 4, 1907, č. 1, s. 11; O. Fastrová,
In memoriam, in: Národní politika 30. 9. 1927; Dr. Jar. B., O. F., in: tamtéž,
13. 10. 1932; Souzvuk 1, 1939, s. 111; DJ Bratrství – Repertoár 1900–1940
– Soupis her sehraných divadelní jednotou Bratrství v Králově Poli – 40 let
Divadla Bratrství, 1940, s. 25–30; K. Balák, V posvátné půdě Vyšehradu,
1946, s. 56; J. Fastr, O původu domažlických Fastrů, in: Rodokmen 3, 1948,
č. 3, s. 65–71 a č. 4 (vyšlo 1949), s. 101–107; J. Vopravil, Pseudonymy českých
a slovenských spisovatelů, 1973, s. 533–534; OSN 28, s. 403–404; HS
1, s. 304; MSN 2, s. 695; ISN 7, s. 164; LČL 1, s. 683; P. Štěpánková, Jak se
žilo původní dramatické tvorbě v repertoáru pražských předměstských scén,
in: Divadelní revue 18, 2007, č. 4, s. 99–101; P. Ježková, Pěstní opatření páně
Kvapilovo, in: Zločin a trest v české kultuře 19. století, L. Peisertová – V. Petrbok
– J. Randák (eds.), 2011, s. 131–140.

'''P:''' Biografický archiv ÚČL, Praha; LA PNP, Praha; Divadelní ústav, Praha,
databáze; NA, Praha, fond Policejní ředitelství I, konskripce, karton 114,
obraz 13.

Marcella Husová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]

[[Kategorie:1872]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1907]]
[[Kategorie:Praha]]