FASTROVÁ Jarmila 1.6.1899-27.11.1968: Porovnání verzí
(FASTROVÁ_Jarmila_1899-28.11.1968) |
|||
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Jarmila FASTROVÁ | | jméno = Jarmila FASTROVÁ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = 1899 | + | | datum narození = 1.6.1899 |
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
− | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 27.11.1968 |
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 64- Překladatel | | povolání = 64- Překladatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 84-85 |
+ | }} | ||
− | + | '''FASTROVÁ, Jarmila''' ''(též FASTEROVÁ), * 1. 6. 1899 Praha, † 27. 11. 1968 Praha, překladatelka'' | |
+ | |||
+ | Narodila se jako nejstarší ze tří dcer Otty F. (1872–1907) | ||
+ | a Olgy F. (1876–1965). Jejími sestrami byly Olga, provd. | ||
+ | Štulcová (1901–po 1985), a Ludmila, provd. Kaufmannová | ||
+ | (1903–1960). V osmi letech ztratila otce. Od 1910 navštěvovala | ||
+ | dívčí reálné gymnázium Minerva v Praze. Po maturitě | ||
+ | 1918 se zapsala na ČVUT, kde vystudovala obor chemie | ||
+ | (1923 Ing.). Poté byla až do penze zaměstnána ve Výzkumném | ||
+ | ústavu chemickém v Praze. Za studia se sblížila s členy | ||
+ | literárního sdružení Devětsil založeného K. Teigem. Na | ||
+ | doporučení nakladatele O. Štorcha-Mariena začala překládat | ||
+ | z francouzštiny pro nakladatelství Aventinum. 1924 debutovala | ||
+ | z podnětu v Paříži žijícího malíře J. Šímy překladem | ||
+ | L. Dellucovy knihy o Ch. Chaplinovi a 1925 vydala jeho prózu ''Lidé z baru''. Od 1925 přispívala do ''Rozprav Aventina'', | ||
+ | navázala další spolupráci s časopisy a deníky ''Cesta'', ''Panoráma'', | ||
+ | ''Dnešek'', ''Rozhledy'', ''Právo lidu'', ''Národní osvobození'', | ||
+ | ''Lidové noviny'' a za německé okupace s ''Našimi zprávami''. Ve | ||
+ | dvacátých a třicátých letech vedle překladů informovala o literárním | ||
+ | dění v zahraničí, uveřejnila interview s T. Dreiserem | ||
+ | či R. Thákurem za jejich pobytu v Praze. Pro repertoár Stavovského | ||
+ | divadla a Městského divadla na Královských Vinohradech | ||
+ | pořídila scénické překlady děl L. Marchanda ''Tatík dětina'' (1928), T. Bernarda ''Dobrý přítel'' (1930), ''Polibme se!'' (1930, s J. Mirandem a C. Quintonem) a ''Přítel z Argentiny'' (1933), E. Ch. Carpentera | ||
+ | ''Děti starého mládence'' (1930), | ||
+ | A. A. Milneho ''Bigamie'' (1932) i W. S. Maughama ''Společenská smetánka'' (1933). Ve dvacátých letech se zajímala o francouzskou | ||
+ | jazykovou oblast, přeložila dílo G. Apollinaira ''Sedící žena'' (1925), F. Mauriaca ''Polibek malomocnému'' (1926) | ||
+ | a romány A. Mauroise ''Řeči doktora O’ Grady'' (1926), ''Anděl či bestie'' (1927), ''Život Benjamina Disraeliho'' (1929), na němž | ||
+ | spolupracovala s M. Fantovou. Od 1927, a zejména počátku | ||
+ | třicátých let, přibrala překlady z angličtiny, kterým zůstala (až | ||
+ | na výjimku několika převodů z italštiny během okupace) celý | ||
+ | život věrná. Stala se jednou z prvních překladatelek australské | ||
+ | literatury (H. Lawson, ''S rancem na zádech'', 1965). Na | ||
+ | anglických překladech spolupracovala zprvu s jinými kolegy, | ||
+ | s A. Skoumalem na díle S. Andersona ''Temný smích'' (1927), | ||
+ | s L. Vymětalem na ''Odysseovi'' (1930) J. Joyce. Českému čtenáři | ||
+ | zpřístupnila díla A. Huxleyho ''Kontrapunkt života'' (1931) | ||
+ | a ''Raněný slepotou'' (1936). Navázala spolupráci takřka se všemi | ||
+ | dobovými nakladateli. Po 1945 tíhla zejména k prózám | ||
+ | z 18. a 19. století (H. Fielding, R. L. Stevenson, W. Scott, | ||
+ | W. T. Thackeray). K její popularitě přispěly i překlady románů | ||
+ | sester Charlotty a Emily Brontëových (''Jana Eyrová'', 1954, | ||
+ | ''Sirotek lowoodský'', 1959, úprava pro mládež, ''Vichrné návrší'', | ||
+ | 1958), W. M. Thackerayho ''Paměti urozeného pana Barry Lyndona'' (1952, 1955) a L. Bromfielda (''Moderní hrdina'', 1933). | ||
+ | Zůstala neodmyslitelně spjata i s opakovaně (1938–48) vydávanou | ||
+ | ságou ''Jih proti Severu'' M. Mitchellové. V padesátých | ||
+ | letech se neúspěšně pokoušela dostat svoji sestru Ludmilu | ||
+ | Kaufmannovou | ||
+ | z depresivního onemocnění tím, že ji přizvala | ||
+ | ke spolupráci na próze M. Twaina ''Naši na cestách'' (1953, | ||
+ | 1971 pod titulem ''Našinci na cestách''). F. pracovala i v rozhlase, | ||
+ | kde se seznámila s rozhlasovým pracovníkem Nigrinem a provdala | ||
+ | se za něho, manželovo jméno ale nepoužívala. Vydání | ||
+ | překladu T. Capoteho ''Snídaně u Tiffanyho'' (1969), díla, které | ||
+ | zpopularizoval film s A. Hepburnovou, se F. již nedočkala. Její | ||
+ | překlady vycházejí až do současnosti. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSND 2/1, s. 509; J. Kunc, Kdy zemřeli… 1967–1970 a 1935–1936, | ||
+ | 1970, s. 42 (s chybou v datu úmrtí); LČL 1, s. 684–685; Tomeš 1, s. 302; | ||
+ | www.obecprekladatelu.cz. K Ludmile Kaufmannové: J. Vopravil, Slovník | ||
+ | pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 764. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Biografický archiv ÚČL, Praha, kde ověřeno datum úmrtí. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/204552 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Marcella Husová | ||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1899]] | [[Kategorie:1899]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1968]] | [[Kategorie:1968]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 14. 11. 2019, 20:51
Jarmila FASTROVÁ | |
Narození | 1.6.1899 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 27.11.1968 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 64- Překladatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 84-85 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54817 |
FASTROVÁ, Jarmila (též FASTEROVÁ), * 1. 6. 1899 Praha, † 27. 11. 1968 Praha, překladatelka
Narodila se jako nejstarší ze tří dcer Otty F. (1872–1907) a Olgy F. (1876–1965). Jejími sestrami byly Olga, provd. Štulcová (1901–po 1985), a Ludmila, provd. Kaufmannová (1903–1960). V osmi letech ztratila otce. Od 1910 navštěvovala dívčí reálné gymnázium Minerva v Praze. Po maturitě 1918 se zapsala na ČVUT, kde vystudovala obor chemie (1923 Ing.). Poté byla až do penze zaměstnána ve Výzkumném ústavu chemickém v Praze. Za studia se sblížila s členy literárního sdružení Devětsil založeného K. Teigem. Na doporučení nakladatele O. Štorcha-Mariena začala překládat z francouzštiny pro nakladatelství Aventinum. 1924 debutovala z podnětu v Paříži žijícího malíře J. Šímy překladem L. Dellucovy knihy o Ch. Chaplinovi a 1925 vydala jeho prózu Lidé z baru. Od 1925 přispívala do Rozprav Aventina, navázala další spolupráci s časopisy a deníky Cesta, Panoráma, Dnešek, Rozhledy, Právo lidu, Národní osvobození, Lidové noviny a za německé okupace s Našimi zprávami. Ve dvacátých a třicátých letech vedle překladů informovala o literárním dění v zahraničí, uveřejnila interview s T. Dreiserem či R. Thákurem za jejich pobytu v Praze. Pro repertoár Stavovského divadla a Městského divadla na Královských Vinohradech pořídila scénické překlady děl L. Marchanda Tatík dětina (1928), T. Bernarda Dobrý přítel (1930), Polibme se! (1930, s J. Mirandem a C. Quintonem) a Přítel z Argentiny (1933), E. Ch. Carpentera Děti starého mládence (1930), A. A. Milneho Bigamie (1932) i W. S. Maughama Společenská smetánka (1933). Ve dvacátých letech se zajímala o francouzskou jazykovou oblast, přeložila dílo G. Apollinaira Sedící žena (1925), F. Mauriaca Polibek malomocnému (1926) a romány A. Mauroise Řeči doktora O’ Grady (1926), Anděl či bestie (1927), Život Benjamina Disraeliho (1929), na němž spolupracovala s M. Fantovou. Od 1927, a zejména počátku třicátých let, přibrala překlady z angličtiny, kterým zůstala (až na výjimku několika převodů z italštiny během okupace) celý život věrná. Stala se jednou z prvních překladatelek australské literatury (H. Lawson, S rancem na zádech, 1965). Na anglických překladech spolupracovala zprvu s jinými kolegy, s A. Skoumalem na díle S. Andersona Temný smích (1927), s L. Vymětalem na Odysseovi (1930) J. Joyce. Českému čtenáři zpřístupnila díla A. Huxleyho Kontrapunkt života (1931) a Raněný slepotou (1936). Navázala spolupráci takřka se všemi dobovými nakladateli. Po 1945 tíhla zejména k prózám z 18. a 19. století (H. Fielding, R. L. Stevenson, W. Scott, W. T. Thackeray). K její popularitě přispěly i překlady románů sester Charlotty a Emily Brontëových (Jana Eyrová, 1954, Sirotek lowoodský, 1959, úprava pro mládež, Vichrné návrší, 1958), W. M. Thackerayho Paměti urozeného pana Barry Lyndona (1952, 1955) a L. Bromfielda (Moderní hrdina, 1933). Zůstala neodmyslitelně spjata i s opakovaně (1938–48) vydávanou ságou Jih proti Severu M. Mitchellové. V padesátých letech se neúspěšně pokoušela dostat svoji sestru Ludmilu Kaufmannovou z depresivního onemocnění tím, že ji přizvala ke spolupráci na próze M. Twaina Naši na cestách (1953, 1971 pod titulem Našinci na cestách). F. pracovala i v rozhlase, kde se seznámila s rozhlasovým pracovníkem Nigrinem a provdala se za něho, manželovo jméno ale nepoužívala. Vydání překladu T. Capoteho Snídaně u Tiffanyho (1969), díla, které zpopularizoval film s A. Hepburnovou, se F. již nedočkala. Její překlady vycházejí až do současnosti.
L: OSND 2/1, s. 509; J. Kunc, Kdy zemřeli… 1967–1970 a 1935–1936, 1970, s. 42 (s chybou v datu úmrtí); LČL 1, s. 684–685; Tomeš 1, s. 302; www.obecprekladatelu.cz. K Ludmile Kaufmannové: J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 764.
P: Biografický archiv ÚČL, Praha, kde ověřeno datum úmrtí.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marcella Husová