FAYL Antonín Emil 26.2.1797-15.1.1872: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 15.1.1872
 
| datum úmrtí = 15.1.1872
 
| místo úmrtí = Domažlice
 
| místo úmrtí = Domažlice
| povolání = 44- Právník
+
| povolání = 44- Právník<br />63- Spisovatel
63- Spisovatel
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 87-88
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 15. 11. 2019, 14:56

Antonín Emil FAYL
Narození 26.2.1797
Místo narození Droužkovice (u Chomutova)
Úmrtí 15.1.1872
Místo úmrtí Domažlice
Povolání 44- Právník
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 87-88
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54828

FAYL, Antonín Emil (též Anton Emmanuel), * 26. 2. 1797 Droužkovice (u Chomutova), † 15. 1. 1872 Domažlice, soudce, odborný spisovatel

Pocházel z německé rodiny. 1808–14 studoval gymnázium v Chomutově. Za dalším vzděláním odešel do Prahy, kde 1814–17 navštěvoval filozofii a 1817–21 práva. 1825 se stal magistrátním sekretářem v Domažlicích. Tam se také oženil. 1832 byl nakrátko radním v Mirovicích u Písku, poté se vrátil do Domažlic, kde byl 1833 zvolen purkmistrem. K prosperitě pozvedl město po požáru, který je 1822 postihl. Řídil je pokrokově a moderně, dal mimo jiné v místě zbořenišť a proluk po strženém středověkém opevnění založit parky v romantickém duchu. V literatuře je F. zmiňován i v souvislostech s domažlickým pobytem B. Němcové (v dopisech se o něm nelichotivě rozepsala) a s návštěvami K. J. Erbena. 1842, kdy o prázdninách Domažlice a jedenáct chodských vesnic navštívili Erben s ruským národopisným badatelem O. M. Bodjanským, aby studovali jazyk, lidové písně, pohádky i kroje, byl jim F. při jejich sběrech nápomocen. S F. podporou pracoval Erben v Městském archivu i 1844. F. se zabýval i myšlenkou napsat dějiny Domažlic. Od 1850 byl okresním soudcem v Plzni, od 1861 až do odchodu na odpočinek ve Stříbře.

Objemnou právní knihu Práwnj sekretář, čili, Nawedenj, gakby se listy trhownj, nágemnj, dlužnj a postaupnj, pak smlauwy swatebnj, kwitancnj a kssafty podle neyvyšssjch zákonů a práw zdělati a sepsati měly (1838) začal psát, podnícen místním farářem, ještě v Mirovicích. Jeho dílo bylo považováno za vzor přesného právnického vyjadřování. Dále se věnoval překladu soudního řádu do češtiny. 1847 ho dokončil a požádal Matiční sbor, aby ho i s komentářem a dekrety vydala. Ta však s poukazem na paralelnost prací dala přednost překladu od J. F. Friče, K. Havlíka a dalších právníků, které cenzura k tisku již povolila. 1855–60 vydal Komentář k civilnímu řádu soudnímu. 1862 se spolu s A. Rybičkou a M. Havelkou podílel na revizi Obecného zákoníku občanského. Vystupoval též pod variantami jména odvozenými od svého rodiště jako Dražkovský, Drážkovický, Dražkowecký. Byl pochován na dnes již zrušeném hřbitově U Svatých v Domažlicích.

L: Národní listy 29. 11. 1862, s. 3; K. Tieftrunk, Dějiny Matice české 1, 1881, s. 104, 188; J. Pešek, Josef Vladimír Pelikán, průkopník české terminologie právnické, in: Sborník věd právních a státních 17, 1916/17, s. 70; AČ P, s. 96; RSN 3, s. 40; OSN 9, s. 54; MSN 2, s. 700; J. P. Holý, Náš pan měšťanosta, in: Domažlický zpravodaj 19, 1992, č. 5.

P: SOA , Litoměřice, sbírka matrik, matrika řkt. f. ú. Droužkovice 1784– 1832, pag. 15.

Marcella Husová