FEŘT Václav 23.12.1903-4.4.1986: Porovnání verzí
(FEŘT_Václav_23.12.1903-4.4.1986) |
|||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 23.12.1903 | | datum narození = 23.12.1903 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Zámostí (č. o. Rožďalovice) |
| datum úmrtí = 4.4.1986 | | datum úmrtí = 4.4.1986 | ||
− | | místo úmrtí = Řím | + | | místo úmrtí = Řím (Itálie) |
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 133 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''FEŘT, Václav,''' ''* 23. 12. 1903 Zámostí (č. o. Rožďalovice), † 4. 4. 1986 Řím (Itálie), jezuita'' | ||
+ | |||
+ | Od 1916 studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči. | ||
+ | Po maturitě (1923) vstoupil do kněžského semináře | ||
+ | a vzápětí byl určen pro studia v římském Bohemiku. Tam se | ||
+ | rozhodl pro vstup do Tovaryšstva Ježíšova, do jehož noviciátu | ||
+ | nastoupil 1925. O dva roky později složil sliby a krátce byl | ||
+ | prefektem na bubenečském gymnáziu. Pokračoval ve studiích | ||
+ | v bavorském Pullachu, Římě a belgické Lovani, kde byl 1933 | ||
+ | vysvěcen na kněze. Střídavě pobýval v Praze jako profesor náboženství | ||
+ | a v Belgii, kde v Tronchiennes u Gentu absolvoval | ||
+ | 1935/36 třetí probaci. Od 1938 trvale působil v Praze v koleji | ||
+ | u sv. Ignáce, byl sekretářem Mariánské družiny a od 1941 | ||
+ | společníkem (socius) vážně nemocného provinciála B. Spáčila. | ||
+ | S dalším jezuitou J. Hrubým přeložil do češtiny dílo islandského | ||
+ | spisovatele Jóna Sveinssona ''Nonni misionářem'' (1936). | ||
+ | |||
+ | Jako spirituál byl 1945 vyslán do Nepomucena, české koleje | ||
+ | v Římě. Záhy z iniciativy kardinála Josefa Berana vedl tehdy | ||
+ | založenou českou sekci vatikánského rozhlasu, která zahájila | ||
+ | pravidelné vysílání o Vánocích 1947. Do vlasti se po únoru | ||
+ | 1948 již nevrátil. Kvůli velkému pracovnímu nasazení se | ||
+ | zhroutil a 1951 byl uvolněn z povinností v koleji. V polovině | ||
+ | padesátých let se ujal opět církevních úřadů, načas se stal spirituálem | ||
+ | v koleji Damascenum (pro kněží východních církví). | ||
+ | 1960 založil a do 1965 vedl českou jezuitskou provincii | ||
+ | v kanadském Montrealu. Poté pobýval opět v Římě a znovu | ||
+ | převzal české vysílání Radio Vaticana, jež řídil do 1970. Viceprovinciálem | ||
+ | pro české jezuity žijící v zahraničí byl 1969–75. | ||
+ | Od sedmdesátých let do 1985 pracoval jako knihovník a archivář | ||
+ | české provincie a zpovědník českých jezuitů působících | ||
+ | v Římě, poté byl po záchvatu mrtvice trvale upoután na lůžko. | ||
+ | Pohřben byl v Římě na hřbitově Campo Verano, obřady | ||
+ | vykonal T. Špidlík, pozdější kardinál. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' http://www.jesuit.cz/vzpominka.php?id=19; http://www.radiovaticana.cz/ | ||
+ | historie.php4 ; J. Pavlík, Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, | ||
+ | na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, 2011, s. 526–530. | ||
+ | |||
+ | Jiří Martínek | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] |
Verze z 15. 11. 2019, 12:38
Václav FEŘT | |
Narození | 23.12.1903 |
---|---|
Místo narození | Zámostí (č. o. Rožďalovice) |
Úmrtí | 4.4.1986 |
Místo úmrtí | Řím (Itálie) |
Povolání | 49- Náboženský nebo církevní činitel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 133 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54950 |
FEŘT, Václav, * 23. 12. 1903 Zámostí (č. o. Rožďalovice), † 4. 4. 1986 Řím (Itálie), jezuita
Od 1916 studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči. Po maturitě (1923) vstoupil do kněžského semináře a vzápětí byl určen pro studia v římském Bohemiku. Tam se rozhodl pro vstup do Tovaryšstva Ježíšova, do jehož noviciátu nastoupil 1925. O dva roky později složil sliby a krátce byl prefektem na bubenečském gymnáziu. Pokračoval ve studiích v bavorském Pullachu, Římě a belgické Lovani, kde byl 1933 vysvěcen na kněze. Střídavě pobýval v Praze jako profesor náboženství a v Belgii, kde v Tronchiennes u Gentu absolvoval 1935/36 třetí probaci. Od 1938 trvale působil v Praze v koleji u sv. Ignáce, byl sekretářem Mariánské družiny a od 1941 společníkem (socius) vážně nemocného provinciála B. Spáčila. S dalším jezuitou J. Hrubým přeložil do češtiny dílo islandského spisovatele Jóna Sveinssona Nonni misionářem (1936).
Jako spirituál byl 1945 vyslán do Nepomucena, české koleje v Římě. Záhy z iniciativy kardinála Josefa Berana vedl tehdy založenou českou sekci vatikánského rozhlasu, která zahájila pravidelné vysílání o Vánocích 1947. Do vlasti se po únoru 1948 již nevrátil. Kvůli velkému pracovnímu nasazení se zhroutil a 1951 byl uvolněn z povinností v koleji. V polovině padesátých let se ujal opět církevních úřadů, načas se stal spirituálem v koleji Damascenum (pro kněží východních církví). 1960 založil a do 1965 vedl českou jezuitskou provincii v kanadském Montrealu. Poté pobýval opět v Římě a znovu převzal české vysílání Radio Vaticana, jež řídil do 1970. Viceprovinciálem pro české jezuity žijící v zahraničí byl 1969–75. Od sedmdesátých let do 1985 pracoval jako knihovník a archivář české provincie a zpovědník českých jezuitů působících v Římě, poté byl po záchvatu mrtvice trvale upoután na lůžko. Pohřben byl v Římě na hřbitově Campo Verano, obřady vykonal T. Špidlík, pozdější kardinál.
L: http://www.jesuit.cz/vzpominka.php?id=19; http://www.radiovaticana.cz/ historie.php4 ; J. Pavlík, Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, 2011, s. 526–530.
Jiří Martínek