FEŘT Václav 23.12.1903-4.4.1986: Porovnání verzí
Řádka 47: | Řádka 47: | ||
vykonal T. Špidlík, pozdější kardinál. | vykonal T. Špidlík, pozdější kardinál. | ||
− | '''L:''' http://www.jesuit.cz/vzpominka.php?id=19; http://www.radiovaticana.cz/ | + | '''L:''' http://www.jesuit.cz/vzpominka.php?id=19; http://www.radiovaticana.cz/historie.php4 ; J. Pavlík, Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, |
− | historie.php4 ; J. Pavlík, Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, | + | |
na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, 2011, s. 526–530. | na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, 2011, s. 526–530. | ||
Aktuální verze z 11. 5. 2020, 13:20
Václav FEŘT | |
Narození | 23.12.1903 |
---|---|
Místo narození | Zámostí (č. o. Rožďalovice) |
Úmrtí | 4.4.1986 |
Místo úmrtí | Řím (Itálie) |
Povolání | 49- Náboženský nebo církevní činitel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 133 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54950 |
FEŘT, Václav, * 23. 12. 1903 Zámostí (č. o. Rožďalovice), † 4. 4. 1986 Řím (Itálie), jezuita
Od 1916 studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči. Po maturitě (1923) vstoupil do kněžského semináře a vzápětí byl určen pro studia v římském Bohemiku. Tam se rozhodl pro vstup do Tovaryšstva Ježíšova, do jehož noviciátu nastoupil 1925. O dva roky později složil sliby a krátce byl prefektem na bubenečském gymnáziu. Pokračoval ve studiích v bavorském Pullachu, Římě a belgické Lovani, kde byl 1933 vysvěcen na kněze. Střídavě pobýval v Praze jako profesor náboženství a v Belgii, kde v Tronchiennes u Gentu absolvoval 1935/36 třetí probaci. Od 1938 trvale působil v Praze v koleji u sv. Ignáce, byl sekretářem Mariánské družiny a od 1941 společníkem (socius) vážně nemocného provinciála B. Spáčila. S dalším jezuitou J. Hrubým přeložil do češtiny dílo islandského spisovatele Jóna Sveinssona Nonni misionářem (1936).
Jako spirituál byl 1945 vyslán do Nepomucena, české koleje v Římě. Záhy z iniciativy kardinála Josefa Berana vedl tehdy založenou českou sekci vatikánského rozhlasu, která zahájila pravidelné vysílání o Vánocích 1947. Do vlasti se po únoru 1948 již nevrátil. Kvůli velkému pracovnímu nasazení se zhroutil a 1951 byl uvolněn z povinností v koleji. V polovině padesátých let se ujal opět církevních úřadů, načas se stal spirituálem v koleji Damascenum (pro kněží východních církví). 1960 založil a do 1965 vedl českou jezuitskou provincii v kanadském Montrealu. Poté pobýval opět v Římě a znovu převzal české vysílání Radio Vaticana, jež řídil do 1970. Viceprovinciálem pro české jezuity žijící v zahraničí byl 1969–75. Od sedmdesátých let do 1985 pracoval jako knihovník a archivář české provincie a zpovědník českých jezuitů působících v Římě, poté byl po záchvatu mrtvice trvale upoután na lůžko. Pohřben byl v Římě na hřbitově Campo Verano, obřady vykonal T. Špidlík, pozdější kardinál.
L: http://www.jesuit.cz/vzpominka.php?id=19; http://www.radiovaticana.cz/historie.php4 ; J. Pavlík, Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, 2011, s. 526–530.
Jiří Martínek