FEDA Jaroslav 5.3.1929-4.8.2007: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 4.8.2007
 
| datum úmrtí = 4.8.2007
 
| místo úmrtí = Mořina (u Berouna, lom Amerika)
 
| místo úmrtí = Mořina (u Berouna, lom Amerika)
| povolání = 29- Stavař
+
| povolání = 29- Stavař<br />61- Pedagog
61- Pedagog
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 88
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 15. 11. 2019, 14:57

Jaroslav FEDA
Narození 5.3.1929
Místo narození Ostrava-Vítkovice
Úmrtí 4.8.2007
Místo úmrtí Mořina (u Berouna, lom Amerika)
Povolání 29- Stavař
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 88

FEDA, Jaroslav, * 5. 3. 1929 Ostrava-Vítkovice, † 4. 8. 2007 Mořina (u Berouna, lom Amerika), geomechanik

Vystudoval reálné gymnázium v Ostravě a ČVUT v Praze (Ing. 1953), kde již za studií působil jako asistent a po krátké praxi v ostravském Průmstavu se na ni vrátil 1953–56 jako interní aspirant u prof. mechaniky zemin A. Myslivce. Kandidátskou práci z oboru pilotových základů obhájil 1957, poté nastoupil do oddělení mechaniky zemin Ústavu teoretické a aplikované mechaniky ČSAV (ÚTAM ), s níž byla spjata celá jeho další kariéra. 1961–62 pracoval jako expert zakládání staveb v indickém Ráňčí, 1966–68 přednášel mechaniku zemin na univerzitě v Basře (Irák). Mezitím se 1966 prací Smyková pevnost písku habilitoval a získal titul DrSc. (práce odevzdána 1969, obhájena až 1986). Kvůli odchodu z KSČ na protest proti vstupu vojsk v srpnu 1968 mu nebyla umožněna vysokoškolská kariéra. O to více se soustředil na práci v Ústavu, kde se stal vedoucím laboratoře mechaniky zemin. Řadu desetiletí byl tajemníkem Československého výboru pro mechaniku zemin, od 1991 pak také jeho předsedou. Pracoval a publikoval, navzdory postupující chorobě, až do tragické smrti, kdy se na procházce zřítil do opuštěného lomu.

Vědecká práce F. byla zaměřena na mechaniku zemin v nejširším slova smyslu, jak v teorii (chování základových půd), tak v praktické rovině (vztahy napětí, přetvoření a času zemin a jiných partikulárních látek). Několik jeho publikací, zejména shrnující Základy mechaniky partikulárních látek (1982), bylo přeloženo i do angličtiny. Známý byl též jako vynikající diskutér jak ve svém oboru, tak ve filozofii a kultuře.

D: Smyková pevnost písku, 1963; Napjatost podzákladí a metody výpočtu konečného sednutí, 1974; Základy mechaniky partikulárních látek, 1977 (anglicky Mechanics of Particulate Materials: The Principles, Amsterdam – Oxford – New York 1982); Interakce piloty a základové půdy, 1977, 1986; Stress in subsoil and methods of final settlement calculation, 1978; Pilótové základy: Základné ustanovenie pre projektovanie (s J. Hlaváčkem a J. Plchem), Bratislava 1979; Plouživost zemin, 1983; Creep of soils and related phenomena, 1992.

L: J. Hořejší – M. Pirner, Osobnosti stavební mechaniky, 1997, s. 62–64; J. Boháč – I. Herle, Zemřel doc. ing. J. F., DrSc., in: Bulletin České společnosti pro mechaniku, č. 3, 2007, s. 26–27; Geotechnika 10, 2007, č. 4, s. 30.

Jiří Martínek