FEDERER Oskar 5.5.1884-21.7.1968: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Oskar FEDERER
 
| jméno = Oskar FEDERER
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Federer Oskar portret.jpg
 
| datum narození = 5.5.1884
 
| datum narození = 5.5.1884
 
| místo narození = Jičín
 
| místo narození = Jičín

Aktuální verze z 27. 3. 2020, 09:52

Oskar FEDERER
Narození 5.5.1884
Místo narození Jičín
Úmrtí 21.7.1968
Místo úmrtí Montreal (Kanada)
Povolání 26- Bánský odborník nebo energetik
27- Hutník nebo metalurg
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 89
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=81004

FEDERER, Oskar, * 5. 5. 1884 Jičín, † 21. 7. 1968 Montreal (Kanada), průmyslový podnikatel, obchodník, manažer, sběratel umění

Pocházel z chudých poměrů. 1901 absolvoval obchodní akademii v Praze a začal pracovat pro Vítkovické horní a hutní těžířstvo (VHHT), které patřilo vídeňským Rothschildům a slezské rodině Gutmannových. Z řadového úředníka se postupně vypracoval na vyšší pozice. 1915 byl přeložen na obchodní ředitelství VHHT do Vídně a o rok později jmenován prokuristou firmy. Na podzim 1918 byl po vzniku Československé republiky pověřen reorganizací firemní pražské kanceláře, 1920 se stal jejím ředitelem. 1921 v Praze založil a řídil společnost pro odbyt výrobků VHHT a spřízněných firem v zahraničí Kontinentale Eisenhandels-Gesellschaft Kern & Co. (Kontinentale), jež postupně vybudovala síť poboček v Evropě a Palestině. Díky svým úspěchům v oblasti obchodu i průmyslové výroby zasedal ve správních či dozorčích radách řady těžařských, železářských a chemických firem. Působil i v oborových organizacích a zájmových sdruženích (např. jako prezident Severomoravsko-slezského svazu průmyslníků, místopředseda Ústředního svazu československých průmyslníků, člen vládního Poradního sboru pro otázky hospodářské). V prosinci 1931 byl jmenován zástupcem generálního ředitele VHHT a krátce nato převzal po penzionovaném Adolfu Sonnenscheinovi vedení firmy, která patřila k nejdůležitějším v československém těžkém průmyslu. VHHT se v té době potýkalo s důsledky hospodářské krize a s neúspěchy v investiční a úvěrové politice. F. se musel vypořádat i s národnostním složením jeho zaměstnanců. Ačkoliv při sčítání lidu 1930 sám zvolil národnost židovskou a sympatizoval se sionistickým hnutím, uvědomoval si potřebu podpořit tzv. český živel v podniku, v jehož vedení i v důležitých technických funkcích dosud převažovali Němci. Ačkoli si vedl úspěšně, českým zaměstnancům se výsledky jeho počínání jevily jako nedostatečné, Němcům naopak příliš radikální. Ve třicátých letech dosáhlo pod jeho vedením VHHT výborných ekonomických výsledků, mj. díky významným zakázkám, které F. získal ve Velké Británii a v sovětském Rusku. 1937 se podílel na transakci, při níž byly vítkovické kuksy převedeny na Alliance Assurance Company of London, která měla ochránit kapitál firmy před nebezpečím, že se jí budou chtít zmocnit Němci. Krátce po okupaci českých zemí v březnu 1939 F. emigroval přes Francii a Velkou Británii do Kanady, kde žil od března 1940. Nadále pracoval pro rodinu Rothschildů, působil rovněž jako poradce a konzultant exilových hospodářských orgánů (např. v Londýně). Soukromě a prostřednictvím poboček Kontinentale podporoval český odboj a emigraci československých občanů přes jihovýchodní Evropu do dalších zemí. 1945 získal kanadské občanství. Po skončení války se z pověření rodiny Rothschildů do Československa vrátil, aby ji zastupoval při jednáních o náhradách se státem, který mezitím VHHT znárodnil. V Kanadě F. nadále pracoval v oboru, od 1946 stál v čele firmy Prescott Brass Manufacturing Co., Ltd. v provincii Ontario.

F. patřil k významným předválečným sběratelům umění, členům německé sekce kuratoria Moderní galerie a k spoluzakladatelům Galerie Europa v Praze. Nejcennější část sbírky, obrazy francouzských impresionistů, se mu 1938 podařilo zachránit prostřednictvím zápůjčky na výstavu v Amsterodamu. Většina uměleckých děl, která ve Vítkovicích zůstala po jeho emigraci, se však během války ztratila. Jen malá část se dochovala v českých muzeích a galeriích. F. dědicové je restituovali po 1989.

L: ČsB 1, nestr.; Köpfe, s. 58; M. Veselská, O. F. – podnikatel a sběratel, in: Terezínské studie a dokumenty 2003, 2003, J. Milotová – E. Lorencová (ed.), s. 235–261 (kde další literatura).

P: M. Veselská, V.6. Sbírka O. F. – Vítkovice (Praha), in: M. Hájková – J. Kuklík – R. Machatková – L. Slavíček – M. Veselská – V. Vlnas, Umělecké předměty ze židovského majetku v českých zemích 1938–1945. Protiprávní zásahy do majetkových práv, jejich rozsah a nástin následných osudů tohoto majetku. Zpráva expertního týmu pro objasnění historických a hospodářských otázek arizace židovského majetku ustaveného v rámci Smíšené pracovní komise usnesením vlády České republiky ze dne 25. listopadu 1998 č. 773, Praha 2000, s. 147–160 (nepublikovaný materiál pro vládu ČR).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Magda Veselská