Verze z 15. 11. 2019, 15:01, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FEIGERLE Ignác 7.4.1795-27.9.1863

Z Personal
Ignác FEIGERLE
Narození 7.4.1795
Místo narození Biskupství (č. o. Náměšť na Hané)
Úmrtí 27.9.1863
Místo úmrtí zámek Ochsenburg (St. Pölten, Rakousko)
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 91-92

FEIGERLE, Ignác, * 7. 4. 1795 Biskupství (č. o. Náměšť na Hané), † 27. 9. 1863 zámek Ochsenburg (St. Pölten, Rakousko), římskokatolický kněz, biskup, pedagog

Otec byl faktorem textilní manufaktury v Uničově. F. studoval v Olomouci na gymnáziu a na lyceu teologii. Na kněze byl vysvěcen 1818, poté působil jako kooperátor ve Výšovicích (u Prostějova), od 1821 v kroměřížském kostele P. Marie. V listopadu téhož roku vstoupil do Frintanea ve Vídni, elitního ústavu pro diecézní kněze, připravované pro vyšší funkce v církevní správě. Tam složil dvě rigorózní zkoušky, od dalších byl díky svým znalostem osvobozen. 1823 se stal profesorem pastorální teologie na lyceu v Olomouci. Po povýšení školy na univerzitu byl 1828 zvolen jejím prvním rektorem. Následujícího roku odešel do Vídně, kde tentýž předmět přednášel na univerzitě. F. kariéra se slibně rozvíjela. 1831 byl jmenován dvorním kaplanem, 1840 dvorním farářem. Jeho blízké kontakty s císařskou rodinou zesílily, stal se zpovědníkem Ferdinanda (V.) Dobrotivého. 1847 byl F. zvolen rektorem vídeňské univerzity, 1848 mu pražská Karlo-Ferdinandova univerzita v jubilejním roce udělila čestný doktorát. Po vypuknutí revoluce 1848 F. doprovázel z Vídně císařský dvůr nejprve do Innsbrucku a pak do Olomouce, kde byl 2. 12. svědkem císařovy abdikace ve prospěch Františka Josefa I. Mladý císař navrhl Svatému stolci jmenovat F. biskupem v dolnorakouském St. Pölten. 1852 byl konsekrován. Během svého episkopátu odstraňoval přežívající josefinskou regulaci církve státem a usiloval o obnovu náboženského života. Na jeho podnět se mohli 1852 navrátit redemptoristé. S nimi po sedmdesáti letech obnovili lidové misie i jezuité. F. uvedl do diecéze i kongregaci školních sester III. řádu sv. Františka, která se postupně stala nejvýznamnějším ženským řeholním společenstvím v diecézi. Od 1854 se v biskupství šířily májové pobožnosti. O kněžský dorost se měl starat chlapecký seminář, založený 1853 v Kremži. Odborně se rozvíjel diecézní učitelský ústav, jehož učitelé vydávali 1858–64 vědecký časopis Hippolytus. F. si byl vědom i významu katolických spolků, 1855 spoluzakládal v St. Pölten Spolek tovaryšů a další spolky jej brzy následovaly. Nezapomněl ani na rodnou arcidiecézi. Při oslavách vyhlášení blahoslavenství Jan Sarkandera 1858 přijel do Olomouce, kde v dómě sloužil pontifikální mši s českým kázáním. Navštívil též významná poutní místa na Sv. Hostýně a Sv. Kopečku. Horlivě kázal česky i německy, několik svazků kázání vyšlo tiskem. K opětnému povýšení lycea v Olomouci na univerzitu vydal příležitostnou publikaci. V závěti zřídil mešní nadaci a nadaci pro dva chudé v Náměšti na Hané, jinak celé jmění (10 000 zlatých) věnoval chlapeckému semináři v Kremži. Pohřben byl v katedrále v St. Pölten.

D: Die Restaurationsfeyer der Allerhöchst. Sr. k. k. Majestät, unseres allergnädigsten Kaisers und Königs Franz des Ersten ... wie sie am 11. Februar 1828 begangen worden und deren Veranlassung, [1828]; Historia vitae SS. Thomae a Villanova, Thomae Aquinatis et Laurentii Justiniani, Wien 1829, 1839; Sedmnáctero kázání postních, svátečních i příležitostných, 1832; Predigt am Schlusse der Heiligsprechung-Feier des heiligen Alphons Maria Liguori, Wien 1839; Predigt gehalten in der Capelle zum heiligen Joseph, dem Schutzpatron des hierortigen Handlungs-Kranken-Institutes, Wien 1857.

L: A. Kerschbaumer, I. F., Wien 1864; týž, Geschichte des Bistums St. Pölten II ., Wien 1876; J. Fahrngruber, Aus St. Pölten. Bilder und Erinnerungen, St. Pölten 1885; Wurzbach 14, s. 443–46; OSN 9, s. 68; BOS 4, s. 55; ÖBL 1, s. 291; ADB 8, s. 278; J. Kratochvíl, Náměšť na Hané, Biskupství a Nové Dvory, 1925, s. 201n.; F. Cinek, K národnímu probuzení moravského dorostu kněžského 1798–1870, 1934, s. 158n.; J. Wodka, Das Bistum St. Pölten, St. Pölten 1950; E. Gatz, Die Bischöfe der deutschsprachigen Länder 1785/1803 bis 1945, Berlin 1983, s. 182–184; Dvě stě let od narození Dr. I. F., in: Střední Morava 1995, č. 1, s. 97n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloš Kouřil