FEIGL Friedrich 6.3.1884-17.12.1965: Porovnání verzí
(FEIGL_Bedřich_6.3.1884-1965) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = | + | | jméno = Friedrich FEIGL |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 6.3.1884 | | datum narození = 6.3.1884 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
− | | datum úmrtí = 1965 | + | | datum úmrtí = 17.12.1965 |
− | | místo úmrtí = Londýn | + | | místo úmrtí = Londýn (Velká Británie) |
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''FEIGL, Friedrich''' ''(též Bedřich, Frederick, Fred), * 6. 3. 1884 Praha, † 17. 12. 1965 Londýn (Velká Británie), malíř, grafik'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se v asimilované německo-židovské rodině staroměstského | ||
+ | advokáta Josefa F. (1846–1905). Jako mnoho pražských | ||
+ | židovských intelektuálů byl bilingvní a od mládí kulturně | ||
+ | orientovaný. Maturoval na Staroměstském židovském | ||
+ | gymnáziu v Praze, 1904–05 studoval na AV U u V. Bukovace, | ||
+ | B. Roubalíka a F. Thieleho, po bouřlivém ohlasu na výstavu | ||
+ | E. Muncha byl vyloučen. 1905–06 se s O. Kubínem vzdělával | ||
+ | v Antverpách a Paříži. S E. Fillou a A. Procházkou podnikl | ||
+ | 1906–07 studijní cestu do Drážďan, Berlína, Hagenu, | ||
+ | Amsterodamu, Paříže, Marseille, Říma, Neapole a Florencie. | ||
+ | S E. Fillou a W. Nowakem zorganizoval 1907 první pražskou | ||
+ | výstavu skupiny Osma. V létě 1907 podnikl s O. Kubínem | ||
+ | cestu do Itálie a s E. Fillou maloval v Dubrovníku. 1908 se | ||
+ | zúčastnil druhé výstavy Osmy v Topičově salonu, 1908, 1909 | ||
+ | a 1911 vystavoval s německými malíři z Čech v pražském | ||
+ | Rudolfinu. 1910–32 žil v Berlíně, 1911 se oženil s Margaretou, | ||
+ | roz. Hendelovou (1875–1966), rodačkou z Hamburku. | ||
+ | 1912 se v pražském Obecním domě účastnil druhé výstavy | ||
+ | Skupiny výtvarných umělců, jako člen berlínské Neue Sezession | ||
+ | M. Liebermanna poprvé 1912 samostatně vystavoval | ||
+ | v Berlíně. 1917–18 konal ve Vídni vojenskou službu, tehdy | ||
+ | se stal zakládajícím členem rakouské avantgardní skupiny | ||
+ | Bewegung. Příklon k biblické motivice F. sblížil s poválečným | ||
+ | sionistickým hnutím, podílel se na několika projektech židovského | ||
+ | umění. 1921 obeslal třetí výstavu Tvrdošíjných, jíž se | ||
+ | vedle členů Dresdener Sezession s ním zúčastnili židovští výtvarníci | ||
+ | G. Kars, A. Justitz, B. Feuerstein a E. Adler. Prostředkoval | ||
+ | spojení Tvrdošíjných s německou avantgardou. 1927 | ||
+ | se stal členem avantgardní skupiny M. Kopfa Junge Kunst | ||
+ | v Praze a spoluzaložil sdružení Prager Sezession (1929). Příklon | ||
+ | k judaismu, zprostředkovaný bratrem Hugem, F. přivedl | ||
+ | 1932 k ročnímu studijnímu pobytu v Palestině, který malířsky | ||
+ | maximálně využil. 1933–39 žil s manželkou v Praze. | ||
+ | Jako host vystavoval se SVU Mánes. 1934 uspořádal výstavu | ||
+ | v New Yorku, 1936 navštívil Švýcarsko. Brzy po německé | ||
+ | okupaci se ženou odjel do Londýna, jako přední člen exilového | ||
+ | Svobodného svazu německé kultury (spolu s O. Kokoschkou | ||
+ | aj.) začal vystavovat nová díla a záhy se stal uznávaným | ||
+ | anglickým | ||
+ | malířem. Jeho literární zápisky z konce života | ||
+ | zůstaly v rukopise. | ||
+ | |||
+ | F. se zařadil k předním představitelům německé avantgardy | ||
+ | v českých zemích a má i mezinárodní význam. Od počátku | ||
+ | byl ovlivněn na jedné straně Munchovým a německým expresionismem, | ||
+ | na druhé straně E. Delacroixem, H. Daumierem, | ||
+ | P. Cézannem, G. Rouaultem a M. Liebermannem. Jeho | ||
+ | vzrušená, bezprostřední kresba a zážitkovost ho nikdy neodvedla | ||
+ | od předmětné skutečnosti, nicméně umožňovala mu | ||
+ | vnímat její poetický a metafyzický význam. Malba i vývojově | ||
+ | významná grafika vynikaly jemnou propracovaností světla, | ||
+ | vrcholící v jeho magických dílech s biblickými, židovskými | ||
+ | a starořeckými náměty. Prosadil se i jako ilustrátor (soubor | ||
+ | skic k Dostojevského ''Zločinu a trestu'', Balzakův ''Gobseck'', knižně | ||
+ | vydané soubory židovských grafik, např. ''Prager Ghetto''). | ||
+ | Byl krajinář, portrétista a figuralista. Zabýval se prostředím | ||
+ | kaváren, přínosné jsou jeho obrazy ze staré Prahy a z okolí | ||
+ | Berlína. Od dvacátých let umělecky uplatňoval vzpomínky | ||
+ | na pražské ghetto a objevil židovskou tematiku. Nevyhýbal se | ||
+ | ani orientálním námětům. V Palestině nabyl jeho expresivní | ||
+ | výraz na vyrovnanosti a koncentroval se na krajinu a židovské | ||
+ | tradice. Jejich světelné pojetí ho sbližovalo podle V. Kramáře | ||
+ | s Rembrandtem. Za druhého pobytu v Praze zdůraznil symboliku | ||
+ | lidské existence (olej ''Raskolnikov a služka''), zpracovával | ||
+ | kouzlo soudobých pražských zákoutí. ''Pro Prager Presse'' ilustroval | ||
+ | díla V. Rakouse, J. Haška, I. Olbrachta, V. Nezvala. Vytvořil | ||
+ | vynikající imaginární portrét P. Verlaina. V Anglii těžil | ||
+ | z námětů pražského židovského města, pražské historie a života | ||
+ | v Palestině, nově se zabýval krajinou v okolí Temže a pohledy | ||
+ | na Londýn, kde vystoupilo do popředí pozdní poučení | ||
+ | fauvismem. Nejdůležitější tehdy pro něho byly expresivně | ||
+ | pojednané obrazy z řecké mytologie a scény z londýnských | ||
+ | parků. F. byl celoživotně spjat s českým prostředím a náležel | ||
+ | současně německé, české a židovské kultuře 20. století. Z jeho | ||
+ | sourozenců Karl (1882–1942) patřil ke gymnazijním spolužákům | ||
+ | F. Kafky, Ernst (1887–1957) byl literárně činný, Hugo | ||
+ | (1889–1961) byl galeristou. | ||
+ | |||
+ | L: G. Marzynski, F. F., Berlin 1921; V. Kramář, B. F. Katalog, 1932; J. P. Hodin, | ||
+ | The Development of F. F.’s Art, in: F. – 80th Birthday Exhibition, London | ||
+ | 1964; Toman 1, s. 210; EČVU, s. 112–113; M. Lamač, Osma a Skupina | ||
+ | výtvarných umělců 1907–1917, 1988, s. 27–42; Encyclopaedia Judaica, Vol. | ||
+ | 6, Jerusalem 1971, s. 1201; NEČVU 1, s. 171–172 ; A. Pařík, F. F., 2008; | ||
+ | SČSVU 2, s. 219–220; A. Zempliner, Encyklopedie významných židovských | ||
+ | osobností ve víru židovského osudu, 2000, s. 317; BJB, s. 46–47; BHDE 2, | ||
+ | s. 285; Vollmer 2, s. 84. | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] |
Verze z 14. 11. 2017, 16:01
Friedrich FEIGL | |
Narození | 6.3.1884 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 17.12.1965 |
Místo úmrtí | Londýn (Velká Británie) |
Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54847 |
FEIGL, Friedrich (též Bedřich, Frederick, Fred), * 6. 3. 1884 Praha, † 17. 12. 1965 Londýn (Velká Británie), malíř, grafik
Narodil se v asimilované německo-židovské rodině staroměstského advokáta Josefa F. (1846–1905). Jako mnoho pražských židovských intelektuálů byl bilingvní a od mládí kulturně orientovaný. Maturoval na Staroměstském židovském gymnáziu v Praze, 1904–05 studoval na AV U u V. Bukovace, B. Roubalíka a F. Thieleho, po bouřlivém ohlasu na výstavu E. Muncha byl vyloučen. 1905–06 se s O. Kubínem vzdělával v Antverpách a Paříži. S E. Fillou a A. Procházkou podnikl 1906–07 studijní cestu do Drážďan, Berlína, Hagenu, Amsterodamu, Paříže, Marseille, Říma, Neapole a Florencie. S E. Fillou a W. Nowakem zorganizoval 1907 první pražskou výstavu skupiny Osma. V létě 1907 podnikl s O. Kubínem cestu do Itálie a s E. Fillou maloval v Dubrovníku. 1908 se zúčastnil druhé výstavy Osmy v Topičově salonu, 1908, 1909 a 1911 vystavoval s německými malíři z Čech v pražském Rudolfinu. 1910–32 žil v Berlíně, 1911 se oženil s Margaretou, roz. Hendelovou (1875–1966), rodačkou z Hamburku. 1912 se v pražském Obecním domě účastnil druhé výstavy Skupiny výtvarných umělců, jako člen berlínské Neue Sezession M. Liebermanna poprvé 1912 samostatně vystavoval v Berlíně. 1917–18 konal ve Vídni vojenskou službu, tehdy se stal zakládajícím členem rakouské avantgardní skupiny Bewegung. Příklon k biblické motivice F. sblížil s poválečným sionistickým hnutím, podílel se na několika projektech židovského umění. 1921 obeslal třetí výstavu Tvrdošíjných, jíž se vedle členů Dresdener Sezession s ním zúčastnili židovští výtvarníci G. Kars, A. Justitz, B. Feuerstein a E. Adler. Prostředkoval spojení Tvrdošíjných s německou avantgardou. 1927 se stal členem avantgardní skupiny M. Kopfa Junge Kunst v Praze a spoluzaložil sdružení Prager Sezession (1929). Příklon k judaismu, zprostředkovaný bratrem Hugem, F. přivedl 1932 k ročnímu studijnímu pobytu v Palestině, který malířsky maximálně využil. 1933–39 žil s manželkou v Praze. Jako host vystavoval se SVU Mánes. 1934 uspořádal výstavu v New Yorku, 1936 navštívil Švýcarsko. Brzy po německé okupaci se ženou odjel do Londýna, jako přední člen exilového Svobodného svazu německé kultury (spolu s O. Kokoschkou aj.) začal vystavovat nová díla a záhy se stal uznávaným anglickým malířem. Jeho literární zápisky z konce života zůstaly v rukopise.
F. se zařadil k předním představitelům německé avantgardy v českých zemích a má i mezinárodní význam. Od počátku byl ovlivněn na jedné straně Munchovým a německým expresionismem, na druhé straně E. Delacroixem, H. Daumierem, P. Cézannem, G. Rouaultem a M. Liebermannem. Jeho vzrušená, bezprostřední kresba a zážitkovost ho nikdy neodvedla od předmětné skutečnosti, nicméně umožňovala mu vnímat její poetický a metafyzický význam. Malba i vývojově významná grafika vynikaly jemnou propracovaností světla, vrcholící v jeho magických dílech s biblickými, židovskými a starořeckými náměty. Prosadil se i jako ilustrátor (soubor skic k Dostojevského Zločinu a trestu, Balzakův Gobseck, knižně vydané soubory židovských grafik, např. Prager Ghetto). Byl krajinář, portrétista a figuralista. Zabýval se prostředím kaváren, přínosné jsou jeho obrazy ze staré Prahy a z okolí Berlína. Od dvacátých let umělecky uplatňoval vzpomínky na pražské ghetto a objevil židovskou tematiku. Nevyhýbal se ani orientálním námětům. V Palestině nabyl jeho expresivní výraz na vyrovnanosti a koncentroval se na krajinu a židovské tradice. Jejich světelné pojetí ho sbližovalo podle V. Kramáře s Rembrandtem. Za druhého pobytu v Praze zdůraznil symboliku lidské existence (olej Raskolnikov a služka), zpracovával kouzlo soudobých pražských zákoutí. Pro Prager Presse ilustroval díla V. Rakouse, J. Haška, I. Olbrachta, V. Nezvala. Vytvořil vynikající imaginární portrét P. Verlaina. V Anglii těžil z námětů pražského židovského města, pražské historie a života v Palestině, nově se zabýval krajinou v okolí Temže a pohledy na Londýn, kde vystoupilo do popředí pozdní poučení fauvismem. Nejdůležitější tehdy pro něho byly expresivně pojednané obrazy z řecké mytologie a scény z londýnských parků. F. byl celoživotně spjat s českým prostředím a náležel současně německé, české a židovské kultuře 20. století. Z jeho sourozenců Karl (1882–1942) patřil ke gymnazijním spolužákům F. Kafky, Ernst (1887–1957) byl literárně činný, Hugo (1889–1961) byl galeristou.
L: G. Marzynski, F. F., Berlin 1921; V. Kramář, B. F. Katalog, 1932; J. P. Hodin, The Development of F. F.’s Art, in: F. – 80th Birthday Exhibition, London 1964; Toman 1, s. 210; EČVU, s. 112–113; M. Lamač, Osma a Skupina výtvarných umělců 1907–1917, 1988, s. 27–42; Encyclopaedia Judaica, Vol. 6, Jerusalem 1971, s. 1201; NEČVU 1, s. 171–172 ; A. Pařík, F. F., 2008; SČSVU 2, s. 219–220; A. Zempliner, Encyklopedie významných židovských osobností ve víru židovského osudu, 2000, s. 317; BJB, s. 46–47; BHDE 2, s. 285; Vollmer 2, s. 84.
Martin Kučera