FEIGL Friedrich 6.3.1884-17.12.1965: Porovnání verzí

Verze z 15. 11. 2019, 16:02

Friedrich FEIGL
Narození	6.3.1884
Místo narození	Praha
Úmrtí	17.12.1965
Místo úmrtí	Londýn (Velká Británie)
Povolání	76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace	Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 92
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54847

FEIGL, Friedrich (též Bedřich, Frederick, Fred), * 6. 3. 1884 Praha, † 17. 12. 1965 Londýn (Velká Británie), malíř, grafik

Narodil se v asimilované německo-židovské rodině staroměstského advokáta Josefa F. (1846–1905). Jako mnoho pražských židovských intelektuálů byl bilingvní a od mládí kulturně orientovaný. Maturoval na Staroměstském židovském gymnáziu v Praze, 1904–05 studoval na AV U u V. Bukovace, B. Roubalíka a F. Thieleho, po bouřlivém ohlasu na výstavu E. Muncha byl vyloučen. 1905–06 se s O. Kubínem vzdělával v Antverpách a Paříži. S E. Fillou a A. Procházkou podnikl 1906–07 studijní cestu do Drážďan, Berlína, Hagenu, Amsterodamu, Paříže, Marseille, Říma, Neapole a Florencie. S E. Fillou a W. Nowakem zorganizoval 1907 první pražskou výstavu skupiny Osma. V létě 1907 podnikl s O. Kubínem cestu do Itálie a s E. Fillou maloval v Dubrovníku. 1908 se zúčastnil druhé výstavy Osmy v Topičově salonu, 1908, 1909 a 1911 vystavoval s německými malíři z Čech v pražském Rudolfinu. 1910–32 žil v Berlíně, 1911 se oženil s Margaretou, roz. Hendelovou (1875–1966), rodačkou z Hamburku. 1912 se v pražském Obecním domě účastnil druhé výstavy Skupiny výtvarných umělců, jako člen berlínské Neue Sezession M. Liebermanna poprvé 1912 samostatně vystavoval v Berlíně. 1917–18 konal ve Vídni vojenskou službu, tehdy se stal zakládajícím členem rakouské avantgardní skupiny Bewegung. Příklon k biblické motivice F. sblížil s poválečným sionistickým hnutím, podílel se na několika projektech židovského umění. 1921 obeslal třetí výstavu Tvrdošíjných, jíž se vedle členů Dresdener Sezession s ním zúčastnili židovští výtvarníci G. Kars, A. Justitz, B. Feuerstein a E. Adler. Prostředkoval spojení Tvrdošíjných s německou avantgardou. 1927 se stal členem avantgardní skupiny M. Kopfa Junge Kunst v Praze a spoluzaložil sdružení Prager Sezession (1929). Příklon k judaismu, zprostředkovaný bratrem Hugem, F. přivedl 1932 k ročnímu studijnímu pobytu v Palestině, který malířsky maximálně využil. 1933–39 žil s manželkou v Praze. Jako host vystavoval se SVU Mánes. 1934 uspořádal výstavu v New Yorku, 1936 navštívil Švýcarsko. Brzy po německé okupaci se ženou odjel do Londýna, jako přední člen exilového Svobodného svazu německé kultury (spolu s O. Kokoschkou aj.) začal vystavovat nová díla a záhy se stal uznávaným anglickým malířem. Jeho literární zápisky z konce života zůstaly v rukopise.

F. se zařadil k předním představitelům německé avantgardy v českých zemích a má i mezinárodní význam. Od počátku byl ovlivněn na jedné straně Munchovým a německým expresionismem, na druhé straně E. Delacroixem, H. Daumierem, P. Cézannem, G. Rouaultem a M. Liebermannem. Jeho vzrušená, bezprostřední kresba a zážitkovost ho nikdy neodvedla od předmětné skutečnosti, nicméně umožňovala mu vnímat její poetický a metafyzický význam. Malba i vývojově významná grafika vynikaly jemnou propracovaností světla, vrcholící v jeho magických dílech s biblickými, židovskými a starořeckými náměty. Prosadil se i jako ilustrátor (soubor skic k Dostojevského Zločinu a trestu, Balzakův Gobseck, knižně vydané soubory židovských grafik, např. Prager Ghetto). Byl krajinář, portrétista a figuralista. Zabýval se prostředím kaváren, přínosné jsou jeho obrazy ze staré Prahy a z okolí Berlína. Od dvacátých let umělecky uplatňoval vzpomínky na pražské ghetto a objevil židovskou tematiku. Nevyhýbal se ani orientálním námětům. V Palestině nabyl jeho expresivní výraz na vyrovnanosti a koncentroval se na krajinu a židovské tradice. Jejich světelné pojetí ho sbližovalo podle V. Kramáře s Rembrandtem. Za druhého pobytu v Praze zdůraznil symboliku lidské existence (olej Raskolnikov a služka), zpracovával kouzlo soudobých pražských zákoutí. Pro Prager Presse ilustroval díla V. Rakouse, J. Haška, I. Olbrachta, V. Nezvala. Vytvořil vynikající imaginární portrét P. Verlaina. V Anglii těžil z námětů pražského židovského města, pražské historie a života v Palestině, nově se zabýval krajinou v okolí Temže a pohledy na Londýn, kde vystoupilo do popředí pozdní poučení fauvismem. Nejdůležitější tehdy pro něho byly expresivně pojednané obrazy z řecké mytologie a scény z londýnských parků. F. byl celoživotně spjat s českým prostředím a náležel současně německé, české a židovské kultuře 20. století. Z jeho sourozenců Karl (1882–1942) patřil ke gymnazijním spolužákům F. Kafky, Ernst (1887–1957) byl literárně činný, Hugo (1889–1961) byl galeristou.

L: G. Marzynski, F. F., Berlin 1921; V. Kramář, B. F. Katalog, 1932; J. P. Hodin, The Development of F. F.’s Art, in: F. – 80th Birthday Exhibition, London 1964; Toman 1, s. 210; EČVU, s. 112–113; M. Lamač, Osma a Skupina výtvarných umělců 1907–1917, 1988, s. 27–42; Encyclopaedia Judaica, Vol. 6, Jerusalem 1971, s. 1201; NEČVU 1, s. 171–172 ; A. Pařík, F. F., 2008; SČSVU 2, s. 219–220; A. Zempliner, Encyklopedie významných židovských osobností ve víru židovského osudu, 2000, s. 317; BJB, s. 46–47; BHDE 2, s. 285; Vollmer 2, s. 84.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera