Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FEJFAR Zdeněk 14.10.1916-20.7.2003

{{Infobox - osoba
| jméno = Zdeněk FEJFAR
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 14.10.1916
| místo narození = Libáň (u Jičína)
| datum úmrtí = 20.7.2003
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 15- Lékaři

| jiná jména = 
}}

'''FEJFAR, Zdeněk,''' ''* 14. 10. 1916 Libáň (u Jičína), † 20. 7. 2003 Praha, lékař-kardiolog''

Po absolvování pražského gymnázia v Truhlářské ulici zahájil
1935 studium na pražské Lékařské fakultě UK. Již jako
medik pracoval v Anatomickém ústavu a zajímal se zejména
o srdce a krevní oběh. Sám aktivní sportovec, pracoval
i v poradně pro sportovce. Po zavření českých vysokých škol
německými okupanty (1939) nastoupil na místo zřízence do
vinohradské nemocnice. Medici sice nesměli být zaměstnáváni
ve zdravotnických zařízeních, řada statečných českých
lékařů na vedoucích místech však zákaz překračovala. 1943 se
F. dostal do motolské nemocnice na interní oddělení k prof.
M. Netouškovi, kde pracoval, byť ne zcela samostatně, jako
lékař a začal se věnovat i vědě. Po znovuotevření českých vysokých
škol 1945 urychleně dokončil studium a byl promován
MUDr. 1946 absolvoval studijní pobyt v Londýně, 1950–51
působil jako asistent na pražské 1. interní klinice. 1951 odešel
do nově založeného Ústavu chorob oběhu krevního, jednoho
ze základů pražského Institutu klinické a experimentální
medicíny (IKEM). 1959 zřídila Světová zdravotnická organizace
(WHO) v Ženevě kardiovaskulární oddělení a F. byl
jmenován jeho prvním ředitelem, na tomto místě prokázal
mimořádné schopnosti jak vědecké, tak organizační. Vypracoval
jednotnou metodiku vyšetřovacích postupů, podle níž
centra v mnoha západních i východních zemích mapovala
odlišné projevy srdečních onemocnění. Jeho oddělení patřilo
ve WHO k nejlepším. Působil i jako vysokoškolský pedagog.
1963 získal docenturu na Fyziologickém ústavu Harvardovy
univerzity v USA, 1965 profesuru na 3. interní klinice nynější
1. lékařské fakulty UK v Praze a 1972–74 přednášel jako
mimořádný profesor na ženevské univerzitě. V době normalizace
byl povolán ze Ženevy zpět do Prahy a od 1973 pracoval
jako zástupce ředitele Centra kardiovaskulárních nemocí
IKEM až do svého penzionování 1995.

Vědecky se věnoval zejména studiu srdeční nedostatečnosti,
poruchám krevního oběhu a prevenci kardiovaskulárních nemocí. Zabýval se i dějinami české kardiologie. Publikoval
okolo pěti set padesáti odborných prací (některé ve spolupráci
se svou manželkou Marií Hanou), řada z nich vyšla v anglickém,
francouzském, německém, španělském a ruském jazyce.
Stal se řádným i čestným členem mnoha vědeckých společností
doma i v zahraničí (např. švýcarské, americké, britské,
peruánské), americká kardiologická společnost ho ocenila vysokým
vyznamenáním za zvládnutí kardiovaskulárních chorob
ve světě.

'''D:''' výběr: Choroby srdce, 1951; Jak zdravě žít (s M. H. Fejfarovou), 1952;
Patofyziologie krevního oběhu (s I. Přerovským a kol.), 1987; Srdce známé
a neznámé, 1987; Prevence náhlé srdeční smrti, 1994; Srdce v labyrintu
světa, 1997; Náhlá srdeční smrt, 1998 (se spoluautory); Česká kardiologie
a kardiologové (se spoluautory), 2001; Klinická fyziologie krevního oběhu
(s I. Přerovským), 2002.

'''L:''' ČBS, s. 138; Tomeš 1, s. 304; Z. Fejfar (ed.), Ústav pro choroby oběhu
krevního 1951–1970, 1995, passim; ČLČ 135, 1996, s. 675–676; Cor
Vasa – Kardio 38, 1996, s. 103–104; Eurorehab 6, 1996, s. 185–186; ČLČ
142, 2003, s. 638; Cor Vasa – Kardio 45, 2003, s. 124–125.

'''P:''' Archiv UK, Praha, matrika doktorů 1945.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/276870 Bibliografie dějin Českých zemí]

Ludmila Hlaváčková
  
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:15- Lékaři]]

[[Kategorie:1916]]
[[Kategorie:Libáň]]
[[Kategorie:2003]]
[[Kategorie:Praha]]