FELBINGER Franz 8.7.1844-15.7.1906: Porovnání verzí

Z Personal
(FELBINGER_František_8.7.1844-15.7.1906)
 
m (Holoubková přesunul stránku FELBINGER František 8.7.1844-15.7.1906 na FELBINGER Franz 8.7.1844-15.7.1906 bez založení přesměrování)
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = František FELBINGER
+
| jméno = Franz FELBINGER
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 8.7.1844
 
| datum narození = 8.7.1844
| místo narození =  
+
| místo narození = Hainburg an der Donau (Rakousko)
 
| datum úmrtí = 15.7.1906
 
| datum úmrtí = 15.7.1906
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Třebíč
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>František FELBINGER
+
}}
 +
 
 +
'''FELBINGER, Franz,''' ''* 8. 7. 1844 Hainburg an der Donau (Rakousko), † 15. 7. 1906 Třebíč, malíř, podnikatel, vynálezce''
 +
 
 +
Byl synem státního úředníka povýšeného za zásluhy do rytířského
 +
stavu. Po absolvování vídeňské polytechniky působil
 +
jako volontér v tamních strojírnách G. Siegla, pak do 1872
 +
jako konstruktér v USA u strojní a zbrojařské firmy Munn
 +
and Co., dále pravděpodobně v New Jersey, Cornesville, Pittsburghu
 +
a San Francisku a po návratu ve vídeňské firmě Union
 +
Baugesellschaft při stavbě lanové dráhy na Leonberg. Získal
 +
patent na potrubní poštu, kterou zřídil ve Vídni (1874–75)
 +
a pak i v Berlíně, Mnichově a Hamburku. Usadil se v Brně,
 +
kde se 1875 oženil s Louisou Wernerovou, dcerou stavitele
 +
a majitele hotelu Werner (později Grand). 1878 v Želešicích
 +
(dnes Brno-venkov) vybudoval prosperující zemědělský
 +
a ovocnářský statek s chovem hospodářských zvířat, drůbeže,
 +
s pstružími a račími sádkami, zpracovatelstvím ovoce i zeleniny
 +
a výrobou konzerv. Provoz na sušení zeleniny ocenil zlatou
 +
medailí Brněnský uměleckoprůmyslový spolek a F. získal titul
 +
dvorní dodavatel.
 +
 
 +
Po narození syna Karla (* 1877) se jako úspěšný a existenčně
 +
zajištěný podnikatel začal věnovat malířství, jehož základy
 +
získal u brněnského malíře a scénografa E. Pirchana staršího.
 +
Ve studiu pokračoval 1883–84 na mnichovské Akademii
 +
u N. Gysise a F. Uhdeho, představitelů realistické malířské
 +
školy. Vstoupil do tamního Uměleckého spolku, 1882–1906
 +
s ním pravidelně vystavoval v Brně a záhy proslul jako portrétista
 +
a malíř žánrů. Současníci oceňovali zejména realistický
 +
až naturalistický popis mezních situací lidského osudu.
 +
Maloval postavy odsunuté na okraj společnosti, výjevy z nejnižších
 +
vrstev, tváře nuzáků, duševně nemocných a trpících.
 +
Vytvořil rovněž několik podobizen, výstižné psychologické
 +
studie a pozoruhodnou kolekci autoportrétů, z nichž poslední
 +
(1906) je považován za výtvarnou bilanci umělcova života.
 +
V jeho koloristicky uměřených malbách převládaly šedé, spíše
 +
potemnělé, někdy až kalné tóny. Místy problematicky zvládal
 +
stavbu lidského těla. Dílo zůstalo většinou rozptýleno. Kromě
 +
ojedinělých zastoupení (Muzeum Vysočiny v Jihlavě, Technisches
 +
Museum ve Vídni) se díky sběrateli H. Gomperzovi
 +
dochovala početnější kolekce v Moravské galerii v Brně.
 +
 
 +
'''D:''' výběr: Žebrák, 1884; Ztracenec (Hráč), 1886; Chudoba, Děvče s husou,
 +
1888; Starý Joszko, Poslední rozloučení, před 1892; Podobizna sochaře Karla
 +
Wollka, Škola v Želešicích, Zelný trh v Brně, 1897; Autoportrét, 1895, 1906.
 +
 
 +
'''L:''' Heller 4 (1890), s. 35; 5 (1892), s. 26; nekrology in: Tagesbote aus Mähren
 +
und Schlesien 16. 7. 1906, s. 4; Mährisch-schlesischer Korrespondent 19. 7.
 +
1906, s. 5; Thieme – Becker 11, s. 362; Toman 1, s. 212; BL 1, s. 335; ÖBL 1, s. 294; NEU 1, s. 172; H. Fuchs, Die österreichischen Maler des 19. Jahrhunderts
 +
1, Wien 1972, s. 89; R. Ryšánek, F. Ritter von F. (1844–1906).
 +
Život a dílo brněnského naturalistického malíře, 2002 (bakalářská práce, FF
 +
MU, Brno).
 +
 
 +
Kateřina Svobodová
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
  
 
[[Kategorie:1844]]
 
[[Kategorie:1844]]
 +
[[Kategorie:Hainburg an der Donau]]
 
[[Kategorie:1906]]
 
[[Kategorie:1906]]
 +
[[Kategorie:Třebíč]]

Verze z 18. 11. 2017, 19:02

Franz FELBINGER
Narození 8.7.1844
Místo narození Hainburg an der Donau (Rakousko)
Úmrtí 15.7.1906
Místo úmrtí Třebíč
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38963

FELBINGER, Franz, * 8. 7. 1844 Hainburg an der Donau (Rakousko), † 15. 7. 1906 Třebíč, malíř, podnikatel, vynálezce

Byl synem státního úředníka povýšeného za zásluhy do rytířského stavu. Po absolvování vídeňské polytechniky působil jako volontér v tamních strojírnách G. Siegla, pak do 1872 jako konstruktér v USA u strojní a zbrojařské firmy Munn and Co., dále pravděpodobně v New Jersey, Cornesville, Pittsburghu a San Francisku a po návratu ve vídeňské firmě Union Baugesellschaft při stavbě lanové dráhy na Leonberg. Získal patent na potrubní poštu, kterou zřídil ve Vídni (1874–75) a pak i v Berlíně, Mnichově a Hamburku. Usadil se v Brně, kde se 1875 oženil s Louisou Wernerovou, dcerou stavitele a majitele hotelu Werner (později Grand). 1878 v Želešicích (dnes Brno-venkov) vybudoval prosperující zemědělský a ovocnářský statek s chovem hospodářských zvířat, drůbeže, s pstružími a račími sádkami, zpracovatelstvím ovoce i zeleniny a výrobou konzerv. Provoz na sušení zeleniny ocenil zlatou medailí Brněnský uměleckoprůmyslový spolek a F. získal titul dvorní dodavatel.

Po narození syna Karla (* 1877) se jako úspěšný a existenčně zajištěný podnikatel začal věnovat malířství, jehož základy získal u brněnského malíře a scénografa E. Pirchana staršího. Ve studiu pokračoval 1883–84 na mnichovské Akademii u N. Gysise a F. Uhdeho, představitelů realistické malířské školy. Vstoupil do tamního Uměleckého spolku, 1882–1906 s ním pravidelně vystavoval v Brně a záhy proslul jako portrétista a malíř žánrů. Současníci oceňovali zejména realistický až naturalistický popis mezních situací lidského osudu. Maloval postavy odsunuté na okraj společnosti, výjevy z nejnižších vrstev, tváře nuzáků, duševně nemocných a trpících. Vytvořil rovněž několik podobizen, výstižné psychologické studie a pozoruhodnou kolekci autoportrétů, z nichž poslední (1906) je považován za výtvarnou bilanci umělcova života. V jeho koloristicky uměřených malbách převládaly šedé, spíše potemnělé, někdy až kalné tóny. Místy problematicky zvládal stavbu lidského těla. Dílo zůstalo většinou rozptýleno. Kromě ojedinělých zastoupení (Muzeum Vysočiny v Jihlavě, Technisches Museum ve Vídni) se díky sběrateli H. Gomperzovi dochovala početnější kolekce v Moravské galerii v Brně.

D: výběr: Žebrák, 1884; Ztracenec (Hráč), 1886; Chudoba, Děvče s husou, 1888; Starý Joszko, Poslední rozloučení, před 1892; Podobizna sochaře Karla Wollka, Škola v Želešicích, Zelný trh v Brně, 1897; Autoportrét, 1895, 1906.

L: Heller 4 (1890), s. 35; 5 (1892), s. 26; nekrology in: Tagesbote aus Mähren und Schlesien 16. 7. 1906, s. 4; Mährisch-schlesischer Korrespondent 19. 7. 1906, s. 5; Thieme – Becker 11, s. 362; Toman 1, s. 212; BL 1, s. 335; ÖBL 1, s. 294; NEU 1, s. 172; H. Fuchs, Die österreichischen Maler des 19. Jahrhunderts 1, Wien 1972, s. 89; R. Ryšánek, F. Ritter von F. (1844–1906). Život a dílo brněnského naturalistického malíře, 2002 (bakalářská práce, FF MU, Brno).

Kateřina Svobodová