FELBINGER Franz 8.7.1844-15.7.1906

Z Personal
Franz FELBINGER
Narození 8.7.1844
Místo narození Hainburg an der Donau (Rakousko)
Úmrtí 15.7.1906
Místo úmrtí Třebíč
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 104-105
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38963

FELBINGER, Franz, * 8. 7. 1844 Hainburg an der Donau (Rakousko), † 15. 7. 1906 Třebíč, malíř, podnikatel, vynálezce

Byl synem státního úředníka povýšeného za zásluhy do rytířského stavu. Po absolvování vídeňské polytechniky působil jako volontér v tamních strojírnách G. Siegla, pak do 1872 jako konstruktér v USA u strojní a zbrojařské firmy Munn and Co., dále pravděpodobně v New Jersey, Cornesville, Pittsburghu a San Francisku a po návratu ve vídeňské firmě Union Baugesellschaft při stavbě lanové dráhy na Leonberg. Získal patent na potrubní poštu, kterou zřídil ve Vídni (1874–75) a pak i v Berlíně, Mnichově a Hamburku. Usadil se v Brně, kde se 1875 oženil s Louisou Wernerovou, dcerou stavitele a majitele hotelu Werner (později Grand). 1878 v Želešicích (dnes Brno-venkov) vybudoval prosperující zemědělský a ovocnářský statek s chovem hospodářských zvířat, drůbeže, s pstružími a račími sádkami, zpracovatelstvím ovoce i zeleniny a výrobou konzerv. Provoz na sušení zeleniny ocenil zlatou medailí Brněnský uměleckoprůmyslový spolek a F. získal titul dvorní dodavatel.

Po narození syna Karla (* 1877) se jako úspěšný a existenčně zajištěný podnikatel začal věnovat malířství, jehož základy získal u brněnského malíře a scénografa E. Pirchana staršího. Ve studiu pokračoval 1883–84 na mnichovské Akademii u N. Gysise a F. Uhdeho, představitelů realistické malířské školy. Vstoupil do tamního Uměleckého spolku, 1882–1906 s ním pravidelně vystavoval v Brně a záhy proslul jako portrétista a malíř žánrů. Současníci oceňovali zejména realistický až naturalistický popis mezních situací lidského osudu. Maloval postavy odsunuté na okraj společnosti, výjevy z nejnižších vrstev, tváře nuzáků, duševně nemocných a trpících. Vytvořil rovněž několik podobizen, výstižné psychologické studie a pozoruhodnou kolekci autoportrétů, z nichž poslední (1906) je považován za výtvarnou bilanci umělcova života. V jeho koloristicky uměřených malbách převládaly šedé, spíše potemnělé, někdy až kalné tóny. Místy problematicky zvládal stavbu lidského těla. Dílo zůstalo většinou rozptýleno. Kromě ojedinělých zastoupení (Muzeum Vysočiny v Jihlavě, Technisches Museum ve Vídni) se díky sběrateli H. Gomperzovi dochovala početnější kolekce v Moravské galerii v Brně.

D: výběr: Žebrák, 1884; Ztracenec (Hráč), 1886; Chudoba, Děvče s husou, 1888; Starý Joszko, Poslední rozloučení, před 1892; Podobizna sochaře Karla Wollka, Škola v Želešicích, Zelný trh v Brně, 1897; Autoportrét, 1895, 1906.

L: Heller 4 (1890), s. 35; 5 (1892), s. 26; nekrology in: Tagesbote aus Mähren und Schlesien 16. 7. 1906, s. 4; Mährisch-schlesischer Korrespondent 19. 7. 1906, s. 5; Thieme – Becker 11, s. 362; Toman 1, s. 212; BL 1, s. 335; ÖBL 1, s. 294; NEU 1, s. 172; H. Fuchs, Die österreichischen Maler des 19. Jahrhunderts 1, Wien 1972, s. 89; R. Ryšánek, F. Ritter von F. (1844–1906). Život a dílo brněnského naturalistického malíře, 2002 (bakalářská práce, FF MU, Brno).

Kateřina Svobodová