Verze z 15. 11. 2019, 15:17, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FELCMAN Jan 19.5.1849-19.4.1915

Z Personal
Jan FELCMAN
Narození 19.5.1849
Místo narození Česká Třebová
Úmrtí 19.4.1915
Místo úmrtí Smíchov (dnes Praha)
Povolání 31- Potravinář
52- Archeolog
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 105

FELCMAN, Jan, * 19. 5. 1849 Česká Třebová, † 19. 4. 1915 Smíchov (dnes Praha), cukrovarník, archeolog

Syn truhláře studoval jako mimořádný posluchač technickou chemii na technice v Brně a 1870–71 v Praze. Už 1870 začínal jako chemik cukrovaru v Poděbradech, pak pracoval v několika dalších, 1875–85 řídil cukrovar v Zákolanech nedaleko Kladna (1875–85), poté ve Svojšicích (u Kouřimi) a nakonec ve Zvoleněvsi na Slánsku (1888–98), které úspěšně rekonstruoval. Zúčastnil se i zakládání cukrovarů v Rusku. Do Čech se vrátil jako nadšený rusofil se zaujetím pro archeologii (výkopy v mohylách). Od 1898 žil na odpočinku na Smíchově, působil např. v cukrovarnickém pojišťovacím spolku, v semenářské stanici jako odborník na pěstování cukrovky, byl členem správní rady Kolbenovy továrny v Praze aj. Uplatnil několik vynálezů, zejména lapač kamenů pro bubnové pračky na řepu (1883) či samočinný regulátor osmózy, publikoval články v cukrovarnických a chemických časopisech. Svoji odbornou knihovnu daroval Národnímu technickému muzeu.

Archeologicky pracoval už koncem sedmdesátých let v Zákolanech. Ve Zvoleněvsi se věnoval výzkumu okolí ve spolupráci s předním odborníkem J. L. Píčem, k jehož blízkým přátelům patřil, a Archeologickým sborem Národního muzea. F. byl vedle Píče jeho nejaktivnějším členem. Od 1902 působil ve správním výboru NM, 1908–13 jako inspektor jeho pravěkých sbírek. Četné terénní výzkumy (mj. u Knovíze, jenž dal jméno jedné z nejvýznamnějších pravěkých kultur v Čechách) konal s podporou účetního cukrovaru Václava Schmidta, který je většinou prováděl prakticky. Zprávy uveřejňovali v seriálu o průzkumu údolí Zákolanského (Svatojiřského) potoka (1893–1900) a v Píčově Archaeologickém výzkumu ve středních Čechách (1891–93). Po 1898 F. sledoval okolí Prahy a 1902–09 publikoval výroční zprávy (mj. výzkumy pohřebišť z doby bronzové u Turska, Kamýku, mohyly Chýnov-Háj aj., 1911 depot bronzů z velimské Skalky). Po záchvatu mrtvice 1909 musel činnosti zanechat. Odborná opozice vůči tzv. Píčově muzejní škole byla sice kritická k jeho metodám, ocenění si však dodnes zaslouží F. rozsáhlá, osobně financovaná činnost pro sbírky NM.

D: Archaeologický výzkum Údolí Svatojiřského a okolí, in: PA 16, 1893– 1895, s. 1–30, 57–84, 113–139, 243–286, 361–386, 439–466, 593–636, 719–744; tamtéž 17, 1896–1897, s. 191–200, 285–308, 411–424, 539– 562; tamtéž 18, 1898–1899, s. 13–40, 227–252, 551–564; tamtéž 19, 1900–1901, s. 161–174; Pohřebiště Noutonické, in: tamtéž 18, 1898–1899, s. 13–27; Kulturní vrstvy a jámy v Přemyšlení, in: tamtéž 18, 1898–99, s. 34–40 a 19, 1900–1901, s. 161–163; Archaeologický výzkum v roku 1901, in: tamtéž 20, 1902–1903, s. 37–50; Archaeologický výzkum v roku 1902 a 1903, in: tamtéž 21, 1904–1905, s. 131–138; Hroby se skrčenými kostrami v Kamýku, okres Smíchovský, in: tamtéž 23, 1908–1909, s. 237–250; Archaeologický výzkum v roku 1906 až do roku 1908, in: tamtéž, s. 315–328; 24, 1910–1912, s. 547–564; Hromadný nález v katastru Nová Ves u Velími, in: tamtéž, s. 375–382.

L: OSND 2/1, s. 520; K. Sklenář, Družina profesora Píče, in: Sborník NM 47, 1993, č. 3–4, s. 1–50; Sklenář, s. 162. P: SOA , Zámrsk, sbírka matrik, sign. 1951, kniha 921, matrika narozených řkt. f. ú. Česká Třebová 1844–1854.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Karel Sklenář