FELD Jindřich 19.2.1925-8.7.2007: Porovnání verzí
(FELD_Jindřich_19.2.1925-8.7.2007) |
|||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 19.2.1925 | | datum narození = 19.2.1925 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 8.7.2007 | | datum úmrtí = 8.7.2007 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 77- Hudební skladatel | | povolání = 77- Hudební skladatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 105-106 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''FELD, Jindřich,''' ''* 19. 2. 1925 Praha, † 8. 7. 2007 Praha, hudební skladatel'' | ||
+ | |||
+ | Syn hudebního pedagoga Jindřicha F. (1883–1953) a houslistky | ||
+ | Marie, roz. Kolbové. 1944 maturoval na reálném gymnáziu. | ||
+ | Houslovou hru studoval u otce, kompozici na pražské | ||
+ | konzervatoři u E. Hlobila a na AMU (1948–52) u J. Řídkého. | ||
+ | Současně navštěvoval hudební vědu, estetiku a filozofii | ||
+ | na Filozofické fakultě UK. Po ukončení vojenské služby | ||
+ | (1954) se věnoval ve svobodném povolání pouze kompozici, a to až do konce šedesátých let, kdy přijal pedagogický úvazek | ||
+ | jako hostující | ||
+ | profesor na australské univerzitě v Adelaide. | ||
+ | 1972–86 přednášel skladbu na pražské konzervatoři, 1981– | ||
+ | 84 hostoval na Indiana University v Bloomingtonu (USA), | ||
+ | poté v řadě evropských států a 1991 v Japonsku. Po 1989 se | ||
+ | angažoval i jako funkcionář v profesních organizacích, např. | ||
+ | v Asociaci hudebních umělců a vědců, 1990–92 pracoval jako | ||
+ | šéfredaktor hudebního vysílání Československého rozhlasu. | ||
+ | Pohřben byl v Praze na smíchovském hřbitově Malvazinky. | ||
+ | |||
+ | Nejvýznamnějším F. odkazem zůstala rozsáhlá kompoziční | ||
+ | tvorba, od padesátých let přijímaná a hojně interpretovaná | ||
+ | v zahraničí. Často komponoval skladby orchestrální i komorní | ||
+ | přímo na objednávku českých i světových interpretů. | ||
+ | Zpočátku navazoval na tradici evropské a české hudby. Ze | ||
+ | skladeb tohoto období největší ohlas získaly: ''Koncert pro flétnu a orchestr'' (1954), premiérovaný světovým flétnistou Jean-Pierrem Rampalem, ''Koncert pro violoncello a orchestr'' (1958) | ||
+ | a dětská opera na motivy K. Čapka ''Pošťácká pohádka'' (1956). | ||
+ | V šedesátých letech F. intenzivně reflektoval soudobé moderní | ||
+ | kompoziční metody (např. dodekafonii, serialismus, aleatoriku) | ||
+ | a jeho skladby se stylově výrazně vyhranily (''4. smyčcový kvartet'', 1965; ''1. Symfonie'', 1967; | ||
+ | ''Suita pro smyčcový komorní orchestr'', uvedená 1963 formou abstraktního baletu; ''Tři fresky pro symfonický orchestr'', 1963). Jako protest proti sovětské | ||
+ | okupaci Československa 1968 napsal fantazii pro symfonický | ||
+ | orchestr ''Srpnové dny''. Premiéru měla v Adelaide 1969. Mezi | ||
+ | nejcharakterističtější F. skladby ze sedmdesátých a osmdesátých | ||
+ | let patřilo několik koncertů pro sólový nástroj a orchestr, | ||
+ | ''5. smyčcový kvartet'' (1979), ''2. symfonie'' (1983) a jako | ||
+ | pocta J. S. Bachovi ''Laus cantus'' pro soprán a smyčcový kvartet | ||
+ | (1985). K nejzávažnějším dílům se zařadilo i rozsáhlé oratorium | ||
+ | pro sóla, smíšený sbor a symfonický orchestr ''Cosmae chronica Boemorum'' na latinský text ''Kosmovy kroniky'' (1988, | ||
+ | premiéra 1993). Další četné skladby autor věnoval sólovým | ||
+ | nástrojům, ať už dechovým, akordeonu nebo bicím, psal vokální | ||
+ | kompozice a instruktivní díla. V závěru F. tvůrčí činnosti | ||
+ | vynikly skladby: ''6. smyčcový kvartet'' (1993), ''Quintetto capriccioso'' pro flétnu, housle, violu, violoncello a harfu (1995) | ||
+ | či orchestrální 3. symfonie ''Fin de siècle'' (1994–98). F. se díky | ||
+ | svému mezinárodnímu renomé v zahraničí dočkal i četných | ||
+ | nahrávek na zvukové nosiče (LP desky a CD). | ||
+ | |||
+ | '''D:''' soupis in: http://www.musica.cz/skladatele/feld-jindrich.html. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' HS 1, s. 305–306; Tomeš 1, s. 304; http://cs.wikipedia.org/wiki/Jind% | ||
+ | C5%99ich_Feld (se soupisem díla). | ||
+ | |||
+ | Marie Makariusová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | [[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | ||
[[Kategorie:1925]] | [[Kategorie:1925]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:2007]] | [[Kategorie:2007]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 15. 11. 2019, 15:19
Jindřich FELD | |
Narození | 19.2.1925 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 8.7.2007 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 77- Hudební skladatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 105-106 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69147 |
FELD, Jindřich, * 19. 2. 1925 Praha, † 8. 7. 2007 Praha, hudební skladatel
Syn hudebního pedagoga Jindřicha F. (1883–1953) a houslistky Marie, roz. Kolbové. 1944 maturoval na reálném gymnáziu. Houslovou hru studoval u otce, kompozici na pražské konzervatoři u E. Hlobila a na AMU (1948–52) u J. Řídkého. Současně navštěvoval hudební vědu, estetiku a filozofii na Filozofické fakultě UK. Po ukončení vojenské služby (1954) se věnoval ve svobodném povolání pouze kompozici, a to až do konce šedesátých let, kdy přijal pedagogický úvazek jako hostující profesor na australské univerzitě v Adelaide. 1972–86 přednášel skladbu na pražské konzervatoři, 1981– 84 hostoval na Indiana University v Bloomingtonu (USA), poté v řadě evropských států a 1991 v Japonsku. Po 1989 se angažoval i jako funkcionář v profesních organizacích, např. v Asociaci hudebních umělců a vědců, 1990–92 pracoval jako šéfredaktor hudebního vysílání Československého rozhlasu. Pohřben byl v Praze na smíchovském hřbitově Malvazinky.
Nejvýznamnějším F. odkazem zůstala rozsáhlá kompoziční tvorba, od padesátých let přijímaná a hojně interpretovaná v zahraničí. Často komponoval skladby orchestrální i komorní přímo na objednávku českých i světových interpretů. Zpočátku navazoval na tradici evropské a české hudby. Ze skladeb tohoto období největší ohlas získaly: Koncert pro flétnu a orchestr (1954), premiérovaný světovým flétnistou Jean-Pierrem Rampalem, Koncert pro violoncello a orchestr (1958) a dětská opera na motivy K. Čapka Pošťácká pohádka (1956). V šedesátých letech F. intenzivně reflektoval soudobé moderní kompoziční metody (např. dodekafonii, serialismus, aleatoriku) a jeho skladby se stylově výrazně vyhranily (4. smyčcový kvartet, 1965; 1. Symfonie, 1967; Suita pro smyčcový komorní orchestr, uvedená 1963 formou abstraktního baletu; Tři fresky pro symfonický orchestr, 1963). Jako protest proti sovětské okupaci Československa 1968 napsal fantazii pro symfonický orchestr Srpnové dny. Premiéru měla v Adelaide 1969. Mezi nejcharakterističtější F. skladby ze sedmdesátých a osmdesátých let patřilo několik koncertů pro sólový nástroj a orchestr, 5. smyčcový kvartet (1979), 2. symfonie (1983) a jako pocta J. S. Bachovi Laus cantus pro soprán a smyčcový kvartet (1985). K nejzávažnějším dílům se zařadilo i rozsáhlé oratorium pro sóla, smíšený sbor a symfonický orchestr Cosmae chronica Boemorum na latinský text Kosmovy kroniky (1988, premiéra 1993). Další četné skladby autor věnoval sólovým nástrojům, ať už dechovým, akordeonu nebo bicím, psal vokální kompozice a instruktivní díla. V závěru F. tvůrčí činnosti vynikly skladby: 6. smyčcový kvartet (1993), Quintetto capriccioso pro flétnu, housle, violu, violoncello a harfu (1995) či orchestrální 3. symfonie Fin de siècle (1994–98). F. se díky svému mezinárodnímu renomé v zahraničí dočkal i četných nahrávek na zvukové nosiče (LP desky a CD).
D: soupis in: http://www.musica.cz/skladatele/feld-jindrich.html.
L: HS 1, s. 305–306; Tomeš 1, s. 304; http://cs.wikipedia.org/wiki/Jind% C5%99ich_Feld (se soupisem díla).
Marie Makariusová