FELD Jindřich 19.2.1925-8.7.2007: Porovnání verzí

Z Personal
(FELD_Jindřich_19.2.1925-8.7.2007)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 19.2.1925
 
| datum narození = 19.2.1925
| místo narození =  
+
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 8.7.2007
 
| datum úmrtí = 8.7.2007
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 77- Hudební skladatel
 
| povolání = 77- Hudební skladatel
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jindřich FELD
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 105-106
 +
}}
 +
 
 +
'''FELD, Jindřich,''' ''* 19. 2. 1925 Praha, † 8. 7. 2007 Praha, hudební skladatel''
 +
 
 +
Syn hudebního pedagoga Jindřicha F. (1883–1953) a houslistky
 +
Marie, roz. Kolbové. 1944 maturoval na reálném gymnáziu.
 +
Houslovou hru studoval u otce, kompozici na pražské
 +
konzervatoři u E. Hlobila a na AMU (1948–52) u J. Řídkého.
 +
Současně navštěvoval hudební vědu, estetiku a filozofii
 +
na Filozofické fakultě UK. Po ukončení vojenské služby
 +
(1954) se věnoval ve svobodném povolání pouze kompozici, a to až do konce šedesátých let, kdy přijal pedagogický úvazek
 +
jako hostující
 +
profesor na australské univerzitě v Adelaide.
 +
1972–86 přednášel skladbu na pražské konzervatoři, 1981–
 +
84 hostoval na Indiana University v Bloomingtonu (USA),
 +
poté v řadě evropských států a 1991 v Japonsku. Po 1989 se
 +
angažoval i jako funkcionář v profesních organizacích, např.
 +
v Asociaci hudebních umělců a vědců, 1990–92 pracoval jako
 +
šéfredaktor hudebního vysílání Československého rozhlasu.
 +
Pohřben byl v Praze na smíchovském hřbitově Malvazinky.
 +
 
 +
Nejvýznamnějším F. odkazem zůstala rozsáhlá kompoziční
 +
tvorba, od padesátých let přijímaná a hojně interpretovaná
 +
v zahraničí. Často komponoval skladby orchestrální i komorní
 +
přímo na objednávku českých i světových interpretů.
 +
Zpočátku navazoval na tradici evropské a české hudby. Ze
 +
skladeb tohoto období největší ohlas získaly: ''Koncert pro flétnu a orchestr'' (1954), premiérovaný světovým flétnistou Jean-Pierrem Rampalem, ''Koncert pro violoncello a orchestr'' (1958)
 +
a dětská opera na motivy K. Čapka ''Pošťácká pohádka'' (1956).
 +
V šedesátých letech F. intenzivně reflektoval soudobé moderní
 +
kompoziční metody (např. dodekafonii, serialismus, aleatoriku)
 +
a jeho skladby se stylově výrazně vyhranily (''4. smyčcový kvartet'', 1965; ''1. Symfonie'', 1967;
 +
''Suita pro smyčcový komorní orchestr'', uvedená 1963 formou abstraktního baletu; ''Tři fresky pro symfonický orchestr'', 1963). Jako protest proti sovětské
 +
okupaci Československa 1968 napsal fantazii pro symfonický
 +
orchestr ''Srpnové dny''. Premiéru měla v Adelaide 1969. Mezi
 +
nejcharakterističtější F. skladby ze sedmdesátých a osmdesátých
 +
let patřilo několik koncertů pro sólový nástroj a orchestr,
 +
''5. smyčcový kvartet'' (1979), ''2. symfonie'' (1983) a jako
 +
pocta J. S. Bachovi ''Laus cantus'' pro soprán a smyčcový kvartet
 +
(1985). K nejzávažnějším dílům se zařadilo i rozsáhlé oratorium
 +
pro sóla, smíšený sbor a symfonický orchestr ''Cosmae chronica Boemorum'' na latinský text ''Kosmovy kroniky'' (1988,
 +
premiéra 1993). Další četné skladby autor věnoval sólovým
 +
nástrojům, ať už dechovým, akordeonu nebo bicím, psal vokální
 +
kompozice a instruktivní díla. V závěru F. tvůrčí činnosti
 +
vynikly skladby: ''6. smyčcový kvartet'' (1993), ''Quintetto capriccioso'' pro flétnu, housle, violu, violoncello a harfu (1995)
 +
či orchestrální 3. symfonie ''Fin de siècle'' (1994–98). F. se díky
 +
svému mezinárodnímu renomé v zahraničí dočkal i četných
 +
nahrávek na zvukové nosiče (LP desky a CD).
 +
 
 +
'''D:''' soupis in: http://www.musica.cz/skladatele/feld-jindrich.html.
 +
 
 +
'''L:''' HS 1, s. 305–306; Tomeš 1, s. 304; http://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%
 +
C5%99ich_Feld (se soupisem díla).
 +
 
 +
Marie Makariusová
  
== Literatura ==
 
Churáň II/1, 140; Tomeš I, 304;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
 
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
  
 
[[Kategorie:1925]]
 
[[Kategorie:1925]]
 +
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:2007]]
 
[[Kategorie:2007]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 15. 11. 2019, 15:19

Jindřich FELD
Narození 19.2.1925
Místo narození Praha
Úmrtí 8.7.2007
Místo úmrtí Praha
Povolání 77- Hudební skladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 105-106
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69147

FELD, Jindřich, * 19. 2. 1925 Praha, † 8. 7. 2007 Praha, hudební skladatel

Syn hudebního pedagoga Jindřicha F. (1883–1953) a houslistky Marie, roz. Kolbové. 1944 maturoval na reálném gymnáziu. Houslovou hru studoval u otce, kompozici na pražské konzervatoři u E. Hlobila a na AMU (1948–52) u J. Řídkého. Současně navštěvoval hudební vědu, estetiku a filozofii na Filozofické fakultě UK. Po ukončení vojenské služby (1954) se věnoval ve svobodném povolání pouze kompozici, a to až do konce šedesátých let, kdy přijal pedagogický úvazek jako hostující profesor na australské univerzitě v Adelaide. 1972–86 přednášel skladbu na pražské konzervatoři, 1981– 84 hostoval na Indiana University v Bloomingtonu (USA), poté v řadě evropských států a 1991 v Japonsku. Po 1989 se angažoval i jako funkcionář v profesních organizacích, např. v Asociaci hudebních umělců a vědců, 1990–92 pracoval jako šéfredaktor hudebního vysílání Československého rozhlasu. Pohřben byl v Praze na smíchovském hřbitově Malvazinky.

Nejvýznamnějším F. odkazem zůstala rozsáhlá kompoziční tvorba, od padesátých let přijímaná a hojně interpretovaná v zahraničí. Často komponoval skladby orchestrální i komorní přímo na objednávku českých i světových interpretů. Zpočátku navazoval na tradici evropské a české hudby. Ze skladeb tohoto období největší ohlas získaly: Koncert pro flétnu a orchestr (1954), premiérovaný světovým flétnistou Jean-Pierrem Rampalem, Koncert pro violoncello a orchestr (1958) a dětská opera na motivy K. Čapka Pošťácká pohádka (1956). V šedesátých letech F. intenzivně reflektoval soudobé moderní kompoziční metody (např. dodekafonii, serialismus, aleatoriku) a jeho skladby se stylově výrazně vyhranily (4. smyčcový kvartet, 1965; 1. Symfonie, 1967; Suita pro smyčcový komorní orchestr, uvedená 1963 formou abstraktního baletu; Tři fresky pro symfonický orchestr, 1963). Jako protest proti sovětské okupaci Československa 1968 napsal fantazii pro symfonický orchestr Srpnové dny. Premiéru měla v Adelaide 1969. Mezi nejcharakterističtější F. skladby ze sedmdesátých a osmdesátých let patřilo několik koncertů pro sólový nástroj a orchestr, 5. smyčcový kvartet (1979), 2. symfonie (1983) a jako pocta J. S. Bachovi Laus cantus pro soprán a smyčcový kvartet (1985). K nejzávažnějším dílům se zařadilo i rozsáhlé oratorium pro sóla, smíšený sbor a symfonický orchestr Cosmae chronica Boemorum na latinský text Kosmovy kroniky (1988, premiéra 1993). Další četné skladby autor věnoval sólovým nástrojům, ať už dechovým, akordeonu nebo bicím, psal vokální kompozice a instruktivní díla. V závěru F. tvůrčí činnosti vynikly skladby: 6. smyčcový kvartet (1993), Quintetto capriccioso pro flétnu, housle, violu, violoncello a harfu (1995) či orchestrální 3. symfonie Fin de siècle (1994–98). F. se díky svému mezinárodnímu renomé v zahraničí dočkal i četných nahrávek na zvukové nosiče (LP desky a CD).

D: soupis in: http://www.musica.cz/skladatele/feld-jindrich.html.

L: HS 1, s. 305–306; Tomeš 1, s. 304; http://cs.wikipedia.org/wiki/Jind% C5%99ich_Feld (se soupisem díla).

Marie Makariusová