FELD Jindřich 19.2.1925-8.7.2007: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 105-106
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 15. 11. 2019, 15:19

Jindřich FELD
Narození 19.2.1925
Místo narození Praha
Úmrtí 8.7.2007
Místo úmrtí Praha
Povolání 77- Hudební skladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 105-106

FELD, Jindřich, * 19. 2. 1925 Praha, † 8. 7. 2007 Praha, hudební skladatel

Syn hudebního pedagoga Jindřicha F. (1883–1953) a houslistky Marie, roz. Kolbové. 1944 maturoval na reálném gymnáziu. Houslovou hru studoval u otce, kompozici na pražské konzervatoři u E. Hlobila a na AMU (1948–52) u J. Řídkého. Současně navštěvoval hudební vědu, estetiku a filozofii na Filozofické fakultě UK. Po ukončení vojenské služby (1954) se věnoval ve svobodném povolání pouze kompozici, a to až do konce šedesátých let, kdy přijal pedagogický úvazek jako hostující profesor na australské univerzitě v Adelaide. 1972–86 přednášel skladbu na pražské konzervatoři, 1981– 84 hostoval na Indiana University v Bloomingtonu (USA), poté v řadě evropských států a 1991 v Japonsku. Po 1989 se angažoval i jako funkcionář v profesních organizacích, např. v Asociaci hudebních umělců a vědců, 1990–92 pracoval jako šéfredaktor hudebního vysílání Československého rozhlasu. Pohřben byl v Praze na smíchovském hřbitově Malvazinky.

Nejvýznamnějším F. odkazem zůstala rozsáhlá kompoziční tvorba, od padesátých let přijímaná a hojně interpretovaná v zahraničí. Často komponoval skladby orchestrální i komorní přímo na objednávku českých i světových interpretů. Zpočátku navazoval na tradici evropské a české hudby. Ze skladeb tohoto období největší ohlas získaly: Koncert pro flétnu a orchestr (1954), premiérovaný světovým flétnistou Jean-Pierrem Rampalem, Koncert pro violoncello a orchestr (1958) a dětská opera na motivy K. Čapka Pošťácká pohádka (1956). V šedesátých letech F. intenzivně reflektoval soudobé moderní kompoziční metody (např. dodekafonii, serialismus, aleatoriku) a jeho skladby se stylově výrazně vyhranily (4. smyčcový kvartet, 1965; 1. Symfonie, 1967; Suita pro smyčcový komorní orchestr, uvedená 1963 formou abstraktního baletu; Tři fresky pro symfonický orchestr, 1963). Jako protest proti sovětské okupaci Československa 1968 napsal fantazii pro symfonický orchestr Srpnové dny. Premiéru měla v Adelaide 1969. Mezi nejcharakterističtější F. skladby ze sedmdesátých a osmdesátých let patřilo několik koncertů pro sólový nástroj a orchestr, 5. smyčcový kvartet (1979), 2. symfonie (1983) a jako pocta J. S. Bachovi Laus cantus pro soprán a smyčcový kvartet (1985). K nejzávažnějším dílům se zařadilo i rozsáhlé oratorium pro sóla, smíšený sbor a symfonický orchestr Cosmae chronica Boemorum na latinský text Kosmovy kroniky (1988, premiéra 1993). Další četné skladby autor věnoval sólovým nástrojům, ať už dechovým, akordeonu nebo bicím, psal vokální kompozice a instruktivní díla. V závěru F. tvůrčí činnosti vynikly skladby: 6. smyčcový kvartet (1993), Quintetto capriccioso pro flétnu, housle, violu, violoncello a harfu (1995) či orchestrální 3. symfonie Fin de siècle (1994–98). F. se díky svému mezinárodnímu renomé v zahraničí dočkal i četných nahrávek na zvukové nosiče (LP desky a CD).

D: soupis in: http://www.musica.cz/skladatele/feld-jindrich.html.

L: HS 1, s. 305–306; Tomeš 1, s. 304; http://cs.wikipedia.org/wiki/Jind% C5%99ich_Feld (se soupisem díla).

Marie Makariusová