Verze z 15. 11. 2019, 12:03, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FELIX Václav 14.9.1873-19.2.1933

Z Personal
Václav FELIX
Narození 14.9.1873
Místo narození Německý (dnes Havlíčkův) Brod
Úmrtí 19.2.1933
Místo úmrtí Praha
Povolání 2- Fyzik
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 110-111

Felix, Václav, * 14. 9. 1873 Německý (dnes Havlíčkův) Brod, † 19. 2. 1933 Praha, fyzik, pedagog

Do tercie studoval gymnázium v rodišti, absolvoval na Vyšším gymnáziu v Žitné ulici v Praze. Zapsal se na filozofickou fakultu české univerzity, obory matematika a fyzika, kde patřil k žákům F. Koláčka. Navštěvoval také přednášky E. Macha a H. Durège na německé univerzitě v Praze. Oponentem jeho disertace Maxima a minima omezených integrálů v jednoduchých případech (1895) byl F. J. Studnička. Koláček pro F. získal stipendium 1895–96 na univerzity v Kielu a Curychu.

Od 1896 byl u K. V. Zengera asistentem obecné a technické fyziky na ČVŠT. 1900 se studií O vlnách elektrických habilitoval z experimentální fyziky, stal se soukromým docentem pro nauku o elektřině. Následně přijal místo suplenta obecné a technické fyziky po penzionovaném Zengerovi a 1901 byl jmenován mimořádným profesorem. Od 1900 vyučoval fyziku pro posluchače stavebního, stavitelského a strojního, později také kulturního, zemědělského, lesního a zeměměřičského inženýrství. Přednášky 1904–07 vydal i tiskem. 1912 byl jmenován řádným profesorem technické fyziky, 1917/18 zastával úřad rektora ČVŠT. 1913–23 působil ve funkci děkana odboru kulturního a stavebního inženýrství, později děkana Vysoké školy inženýrského stavitelství (VŠIS) ČVUT. Věnoval se výzkumu elektřiny a elektrických výbojů ve zředěných prostorech a studiu Hallova jevu (vedení elektrického proudu v polovodičích), kde ale jeho výsledky narazily na nesouhlas kolegů (V. Novák, B. Macků). 1921 byl jmenován přednostou Československého státního radiologického ústavu. Až do smrti zastával funkci prvního ředitele Fyzikálního ústavu na VŠIS při ČVUT.

F. patřil k významným příznivcům počátků létání v českých zemích a podporoval výuku letectví na technice. 1919/20 přednášel na téma aerodynamiky se zřetelem k aviatice, teoreticky studoval i let ptáků, zejména racků. Často publikoval články z oblasti matematiky, elektřiny a astrofyziky v Časopise pro pěstování matematiky a fyziky a dalších periodikách a slovnících, včetně Ottova slovníku naučného. Byl redaktorem časopisu Zima a průmyslové chlazení. Zasloužil se o založení Státní grafické školy a stal se spoluzakladatelem Národního podniku a. s. (továrny na tužky a inkousty), kde se od 1911 podílel na vedení firmy, v posledních letech života byl předsedou správní rady. Zajímal se také o astrofyziku a fotografii.

D: Untersuchungen über Schichtenbildung von Gasentladungen (Vorläufige Mittheilung), in: Schriften des Naturwissenschaftlichen Vereins für Schleswig- Holstein 11, 1896, s. 21–25; O vlnách elektrických 1–2, 1899–1900; záznamy přednášek: Mechanika, 1904; Nauka o světle, 1905–1906; Nauka o teple, 1906; Fyzika technická 1, 1920.

L: OS N 28, s. 406; OS ND 2/1, s. 521; MSN 2, s. 707; Studijní program ČVUT 1928–29, s. 46; Kulturní adresář ČSR 1, A. Dolenský (ed.), 1934, s. 90; F. Nachtikal, Za prof. V. F., in: Časopis pro pěstování matematiky a fyziky 62, 1933, s. 267–271; L. Votruba, Stručný historický vývoj stavební fakulty ČVUT 1907–1995, 1996, s. 6; E. Těšínská. Ernst Mach, His Prague Physics Students and Their Careers, in: Ernst Mach – Fyzika – Filozofie – Vzdělávání, P. Dub – J. Musilová (eds.), 2010, s. 84; P. Müller – V. Šmerha, Létání učarovalo pedagogům i posluchačům ČV UT, in: Pražská technika 5/2011, s. 28–29; E. Boháčová – V. Šmerha, Fyzika a její významní učitele v historii ČVUT, in: tamtéž 2/2012, s. 30–31.

P: Archiv ČVUT, Praha, fond Rektorát, č. 17, personálie, SBD – Sbírka biografických dokumentů.

Vít Šmerha