Verze z 15. 11. 2019, 12:08, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FELIX rodina podnikatelů v potravinářském průmyslu

Z Personal
FELIX rodina podnikatelů v potravinářském průmyslu
Povolání 31- Potravinář
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 107-108

FELIX, rodina podnikatelů v potravinářském průmyslu

Příslušníci židovského rodu F. pocházeli pravděpodobně z Francie, odkud se na počátku 17. století vystěhovali na Moravu. Jeden z předků se narodil v Třebíči a na konci 17. století se úspěšně živil jako lazebník zřejmě v Ivanovicích na Hané. Odtud se vrátil do Třebíče, kde jeho synové i vnuci pracovali jako lazebníci, ranhojiči nebo chirurgové, jiní sloužili jako lékaři v armádě. Jeden z nich, Salomon F., ze zdravotních důvodů lékařské praxe zanechal, stal se vinopalníkem a nastřádal značné jmění.

Salomonův syn Moritz F. (* 21. 1. 1838 Třebíč, † 8. 3. 1913 Třebíč) koupil 1874 výstavný dům na hlavním náměstí a s manželkou Pavlínou, roz. Bachrachovou, zplodil šestnáct dětí, jež dobře zaopatřil. V podnikání úspěšně pokračoval, zděděný podnik přeměnil na likérku a podobný založil (1868 či 1870) se společníkem J. Löwem v Oblekovicích (Löw & F.). Závod, jemuž poskytl kapitál a který Löw řídil, vyráběl likéry, rosolky, pálenky, rum a ocet. Ve Znojmě firma provozovala vlastní výčepy a zásobovala krámky, 1894 se přestěhovala do Vídeňské ulice a kromě produkce alkoholických nápojů a octa se zabývala konzervováním okurek. Zplnomocněnec firmy, Vídeňan G. Fischer, se 1898 oženil s Moritzovou dcerou Berthou (1879–1942). Kancelářským zaměstnancem se stal Moritzův syn Friedrich F. (též Fritz, * 16. 1. 1881 Třebíč, † asi 12. 10. 1944 Osvětim, Polsko; úředně 12. 4. 1945), který byl od 1907 (kdy měla továrna čtyřiatřicet zaměstnanců) místo otce uváděn jako společník. 1910 firma zřídila filiálky v nedalekém Retzu a v Laa an der Thaya, 1921 ve Vídni. 1927 ze spolku vystoupil Fischer a Friedrich se stal jediným majitelem. Během dvacátých let byla na pětilitrových sklenicích i na plechovkách s naloženými okurkami vyvážených do všech evropských zemí zobrazována slavná firemní etiketa, černý kocour Felix. Moritzovou nejmladší dcerou byla Irena, která se provdala do Vídně za Maxe Kreiskyho. Jejich synem byl Bruno Kreisky, sociálnědemokratický politik a rakouský kancléř.

Synem Friedricha a Idy, roz. Lewithové (1883–1944), byl Herbert F. (* 9. 7. 1908 Znojmo, † 5. 5. 1973 Řím, Itálie). Maturoval na znojemské reálce a studia dokončil 1929 na vídeňské Vysoké škole obchodní. 1929–31 sloužil u dělostřeleckého pluku č. 107 v Olomouci. 1930 se zapojil do řízení rodinné firmy a staral se hlavně o export. Odjel na zkušenou do Švédska, kde se 1932 seznámil s Kerstin Cruickshankovou, dcerou ředitele octárny, s níž se 1937 oženil. Kvůli zhoršující se mezinárodní situaci bezdětní manželé emigrovali, opustili Znojmo, a tak i jeden z nejznámějších konzervárenských závodů v Evropě. 1938 se usadili v Göteborgu. Tam Herberta vyhledali švédští podnikatelé a uzavřeli s ním smlouvu o pěstování i konzervaci okurek. Od 1939 řídil jednu z továren na konzervy v Eslövu na jihu Švédska. Poté, co se 1942 dozvěděl, že jeho rodiče a mladší bratr MUDr. Wilhelm F. (1909– 1944) byli odvlečeni do koncentračního tábora, podnikání zanechal. 1943 odešel do pozemní jednotky československého zahraničního vojska ve Skotsku a absolvoval kurzy pro velitele. Po invazi se účastnil bojů se samostatnou obrněnou brigádou u Dunkerque. Po německé kapitulaci se vrátil do Československa a 1945 odešel do zálohy. Zažádal o navrácení rodinného majetku, podnik poté obratem prodal družstvům Znojmia a Svornost. Vrátil se do Švédska, kde získal státní občanství. 1952 se podruhé oženil s Maj Sandbergovou, dcerou ředitele firmy AB P. Håkansson, a pod značkou AB Felix vybudoval několik závodů ve Finsku, Dánsku, Norsku a investoval v Rakousku. V Mattersburgu v Burgenlandu dal 1958 vystavět moderní závod a zvelebil dceřinou společnost s názvem Felix Austria. Další provozy otevřel v Německu a ve Švýcarsku v šedesátých letech. 1964 podíl ve firmě prodal, usadil se ve švýcarské Asconě a od 1965 pracoval jako nehonorovaný odborník na průmyslové využití zemědělských výrobků OSN u její Organizace pro výživu a zemědělství (FAO ) se sídlem v Římě.

L: D. Stehlíková, Osobnosti Znojemska. Místopis, 1998, s. 111; J. Svoboda, Herbert F. – okurkový král, in: Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998, 1999, s. 42–51 (se soupisem pramenů a literatury); D. Nehyba, Židovská podnikatelská rodina F. a Znojmo, in: Vývoj obchodu na Moravě do roku 1945, 2013 (se soupisem pramenů a literatury).

P: SOkA, Třebíč, fond Archiv Židovské obce, Třebíč, inv. č. 42, a fond Okresní úřad, Třebíč, kartony 1222, 1232, 1252; SOkA, Znojmo, fond Archiv města Znojma, oddíl Spisovna 1865–1918, karton 334, a fond Okresní úřad, Znojmo, karton 495; MZA, Brno, fond H 341 Znojmia Znojmo, karton 4.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí [Felixovi]
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí [Herbert Felix]

Gustav Novotný, David Nehyba, Jitka Padrnosová