Verze z 15. 11. 2019, 11:55, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FELLNER Ferdinand 19.4.1847-22.3.1916

Z Personal
Ferdinand FELLNER
Narození 19.4.1847
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 22.3.1916
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 112-113

FELLNER, Ferdinand, * 19. 4. 1847 Vídeň (Rakousko), † 22. 3. 1916 Vídeň (Rakousko), architekt

Rodina měla po několik generací tesařskou dílnu ve vídeňském předměstí Rossau. Otec Ferdinand F. st. (* 15. 3. 1815, † 25. 9. 1871) byl architektem, 1868–70 členem vídeňské obecní rady, 1846 se oženil a měl deset dětí.

F. získal základní architektonické vzdělání od otce, absolvoval reálku a zapsal se na techniku. Od 1866 již spolupracoval s otcem, mj. na stavbě Prozatímního divadla v Brně, dále Temešváru a na vídeňském Městském divadle. Po otcově srdečním záchvatu byl pověřen částečnou rekonstrukcí vídeňského servitského kláštera a po jeho smrti studium načas přerušil, aby dokončil rozpracované zakázky. 1871 se oženil s Katharinou, roz. Plankovou. Jejich prvorozený syn Ferdinand F. nejml. (1872–1911) se rovněž věnoval architektuře.

Od 1873 F. pracoval trvale ve společenství se svým spolužákem Herrmannem Helmerem.

Ateliér působil hlavně v monarchii, ale získával zakázky i v Německu, Švýcarsku a ve východní Evropě. Měl přibližně dvacet stálých kanceláří s vlastními vedoucími, kteří kontrolovali průběh prací od vypracování projektu až po vedení stavby, někdy realizoval až třicet zakázek současně. Za dobu existence ateliéru (tj. do 1920) jím prošlo na tři sta šedesát architektů. F. vedl obchody, pohovory, smlouvy, jednal se staviteli a místním stavebním dozorem, prováděl kontroly. Jeho partner Helmer dohlížel na projektování a prakticky kancelář vedl. Firma měla dobrou pověst, oba architekti byli členy řady spolků a stali se nositeli četných vyznamenání. Uměleckou inspiraci nacházeli nejen ve Vídni, ale i v Paříži aj., konečné projekty pak přizpůsobili prostředí zadavatelů. Zpočátku pracovali v intencích historismu v duchu italské renesance, většina produkce vrcholné fáze ateliéru byla poplatná historizujícímu slohu (italské či severské renesanci), v eklektickém období novobaroku. U většiny realizací kontrastovalo technické vybavení s požadavkem po reprezentativnosti. Věhlas ateliéru F&H přinesly především divadelní budovy. Mezi 1870–1914 postavil okolo sto dvaceti pěti staveb, z toho více než padesát divadel a koncertních síní, většina z nich svému účelu slouží dodnes. Prostor se dvěma až třemi balkóny a hledištěm otevírajícím se ke stropu podle vzoru budovy Německého lidového divadla (Deutsches Volkstheater) ve Vídni 7 (1889) se stal oblíbeným a často opakovaným typem.

Z osmdesátých let, z F. vrcholného tvůrčího období, pocházela v českých zemích divadla: Městské divadlo v Brně s prvním elektrickým osvětlením v Evropě (1882), v Liberci (1883), v Karlových Varech (1886) a Nové německé divadlo v Praze (1887). Mezi divadla postavená v devadesátých letech (v eklektické etapě) patřila: Dvorní divadlo Wiesbaden (1894), Jasy (1896), Tonhalle Curych (1895). Po 1905 pronikly do návrhů secesní prvky, např. v Jablonci nad Nisou (1907), Gießenu (1907), Badenu u Vídně (1909), Klagenfurtu, Mladé Boleslavi, kde ateliér řešil jen dispozici (1909). Z dalších divadelních budov ateliér realizoval: Městské divadlo v Szegedu (1883), Městské divadlo v Bratislavě (1886), varieté Ronacher ve Vídni (1888), zámecké divadlo Tata v Uhrách (1888), Městské divadlo v Curychu (1891), divadlo Unter den Linden v Berlíně (1892), Městské divadlo v Salcburku (1893), Orfeum Somossy v Budapešti (1894), Národní divadlo v Záhřebu (1895), Divadlo komedie v Budapešti (1896), Městské divadlo v Kecskemétu (1896), Koncertní dům v Ravensburgu (1897), Městské divadlo ve Štýrském Hradci, (1899), Městské divadlo v Berndorfu (1899), Městské divadlo v Oradei (1900), Deutsches Schauspielhaus v Hamburku (1900); dále městská divadla ve Fürthu (1902), Toruni (1904), Černovicích v Bukovině (1905); konečně pak stavby Národních divadel v Sofii (1906) a v Kluži (1906), Brand-Modell-Theater (1905) ve Vídni, Městského divadla v Mladé Boleslavi (1909), Městského divadla v Těšíně (1910), Koncertního domu (Konzerthaus) a Akademického divadla a Vysoké školy uměleckoprůmyslové (1913) ve Vídni 3.

Ateliér F&H realizoval také četné obchodní domy ve Vídni, v českých zemích pouze dva v Brně (Thonet, Jakubské nám. 1; Plaček, Masarykova třída 30) a asi sto nájemních domů a paláců jen ve Vídni. V celé monarchii budoval také hotely (hotel Waldek, dnes Slovan v Plzni), v Karlových Varech slavnostní sál hotelu Pupp (1907) a bývalý hotel Střelnice s Orfeem, dnes Národní dům (1901), vily (Zborovice u Kroměříže, Friessova vila; Koryčany, vila Thonet; Moravská Chrastová, vila Bader; Karlovy Vary, vila Schäffler, dnes Chopin, 1895). Dále realizoval zámky Žinkovy na Plzeňsku a Pavlovice (u Přerova). V ateliéru vznikaly také projekty na bankovní budovy: pobočky Rakousko-Uherské banky v Ostravě, Plzni, Olomouci a Trutnově. Mezi tovární budovy navržené na Moravě patřily v Šumperku a ve Vítkově hedvábnické továrny S. Trebitsch & Sohn. Ohniskem tvorby F&H se staly v Čechách především Karlovy Vary, kde postavili mj. i kolonády Vřídelní (1879, zbořena), Sadovou s koncertním sálem (1881, částečně stržena) a Tržní (1882, kopie 1989), dále rozhlednu Stephaniewarte (1889), dnes Goethova vyhlídka (původně s výletní restaurací, která byla zničena).

Zvláštní úkol tvořily návrhy mauzoleí: Waldek na Olšanských hřbitovech v Praze a Briß v Olomouci.

F. získal řadu vyznamenání. Stal se např. rytířem Řádu Františka Josefa I., a držitelem komturského kříže a švédského Řádu severní hvězdy. Pohřben byl na hřbitově v Grinzingu.

L: A. von Wurm-Arnkreuz, Der Architekt F. F. und seine Bedeutung für den modernen Theaterbau, Wien – Leipzig 1919; H. Ch. Hoffmann, Die Theaterbauten von F. und Helmer, München 1966; R. Wagner-Rieger, Wiens Architektur im 19. Jahrhundert, Wien 1970, rejstřík; D. a Z. Roubínkovi, Historismus v architektuře Karlových Varů, 1996; A. Zídková, F. a Helmer v Karlových Varech, 1996; D. Hladíková, Divadelní architektura ateliéru F. a Helmer, v Čechách a na Moravě (katalog výstavy), 2012; D. Klein, Die Architekten der Gründerzeit, in: Die Architekten der Illusion, Graz 1999, s. 16–17; Das Büro F. & Helmer, in: tamtéž, s. 42; J. Hilmera, Česká a moravská divadla podle projektů ateliéru F. & Helmer, in: Divadelní revue 5, 1994, č. 2, s. 18–34; J. Slavíková, 120 let budovy Státní opery Praha, in: Hudební rozhledy 61, 2008, s. 54; OSN 9, s. 81–82; DČVU 3/2, rejstřík; Thieme-Becker 11, s. 375; ÖBL 1, s. 297; NDB 5, s. 74–75; Czeike 2, s. 275–276; Allgemeines Künstler-Lexikon 38, 2003, s. 107–108; Architekti, s. 164–165; http://www.architektenlexikon.at/de/126.htm.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Dana Linhartová