FENCLOVÁ Helena 15.12.1922-3.11.2004: Porovnání verzí
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Helena FENCLOVÁ | | jméno = Helena FENCLOVÁ | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Fenclova Helena portret.jpg |
| datum narození = 15.12.1922 | | datum narození = 15.12.1922 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha |
Aktuální verze z 2. 4. 2020, 11:05
Helena FENCLOVÁ | |
Narození | 15.12.1922 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 3.11.2004 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 83- Divadelní interpret nebo herec |
Citace | Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 115-116 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54924 |
FENCLOVÁ, Helena (vl. jm. Fenzlová, provd. Nekolová), * 15. 12. 1922 Praha, † 3. 11. 2004 Praha, tanečnice
Pocházela z rodiny důstojníka. Maturovala na obchodní akademii a absolvovala soukromou baletní školu sólistky Národního divadla v Praze Z. Zabylové. Později studovala tanec u Olgy Preobraženské a Borise Kniaseffa v Paříži. Už ve třicátých letech hrála v ochotnickém divadelním spolku Tyl a příležitostně vystupovala jako sólová tanečnice, např. ve velkém sále pražské Lucerny. 1942 byla angažována do Národního divadla, kde se na přelomu čtyřicátých a padesátých let stala sólistkou. 1963 ukončila taneční kariéru. Kvůli rodinnému zázemí (její strýc, armádní generál Karel Janoušek, byl v Československu po únorovém převratu 1948 odsouzen k mnohaletému žaláři) se v té době vyrovnávala s nepřízní politicky angažovaných členů Národního divadla.
Mezi stěžejní osobnosti baletního souboru se prosadila za vedení Saši Machova koncem čtyřicátých let. Její doménou byly dramatické, charakterově vyhraněné a často záporné postavy, v nichž uplatnila svůj šarm, přirozený jevištní projev i vyspělou taneční techniku. K významným rolím F. patřily: Zlá sestra (S. Prokofjev: Popelka, 1948); Víla Mateřídouška (P. I. Čajkovskij: Spící krasavice, 1948); Lotty (Z. Vostřák: Filozofská historie, 1949); Rusalka (týž: Viktorka, 1950); Svanilda (L. Delibes: Coppélia, 1951); Odilie (P. I. Čajkovskij: Labutí jezero, 1951); Zarema (B. Asafjev: Bachčisarajská fontána, 1954); Zlá královna (Z. Vostřák: Sněhurka, 1961).
Její dcera Mahulena Nekolová, provd. Křenková (* 1958), se stala v Praze sólistkou baletu Národního divadla a Laterny magiky a taneční pedagožkou.
L: V. Vašut, Grande révérence H. F., in: Taneční listy 39, 2002, č. 10, s. 21; týž, Saša Machov, 1986, s. 219; ND a jeho předchůdci, s. 95–96; Český taneční slovník, 2001, s. 71; http://archiv.narodni-divadlo.cz (soupis rolí).
Roman Vašek