FENCLOVÁ Helena 15.12.1922-3.11.2004: Porovnání verzí

Z Personal
(FENCLOVÁ_Helena_15.12.1922-3.11.2004)
 
Řádka 5: Řádka 5:
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 3.11.2004
 
| datum úmrtí = 3.11.2004
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
 
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Helena FENCLOVÁ
+
}}
  
== Literatura ==
+
'''FENCLOVÁ, Helena''' ''(vl. jm. Fenzlová, provd. Nekolová), * 15. 12. 1922 Praha, † 3. 11. 2004 Praha, tanečnice''
 +
 
 +
Pocházela z rodiny důstojníka. Maturovala na obchodní akademii
 +
a absolvovala soukromou baletní školu sólistky Národního
 +
divadla v Praze Z. Zabylové. Později studovala tanec
 +
u Olgy Preobraženské a Borise Kniaseffa v Paříži. Už ve třicátých
 +
letech hrála v ochotnickém divadelním spolku Tyl a příležitostně
 +
vystupovala jako sólová tanečnice, např. ve velkém
 +
sále pražské Lucerny. 1942 byla angažována do Národního
 +
divadla, kde se na přelomu čtyřicátých a padesátých let stala
 +
sólistkou. 1963 ukončila taneční kariéru. Kvůli rodinnému
 +
zázemí (její strýc, armádní generál Karel Janoušek, byl v Československu
 +
po únorovém převratu 1948 odsouzen k mnohaletému
 +
žaláři) se v té době vyrovnávala s nepřízní politicky
 +
angažovaných členů Národního divadla.
 +
 
 +
Mezi stěžejní osobnosti baletního souboru se prosadila za
 +
vedení Saši Machova koncem čtyřicátých let. Její doménou
 +
byly dramatické, charakterově vyhraněné a často záporné postavy,
 +
v nichž uplatnila svůj šarm, přirozený jevištní projev
 +
i vyspělou taneční techniku. K významným rolím F. patřily:
 +
Zlá sestra (S. Prokofjev: ''Popelka'', 1948); Víla Mateřídouška (P.
 +
I. Čajkovskij: ''Spící krasavice'', 1948); Lotty (Z. Vostřák: ''Filozofská historie'', 1949); Rusalka (týž: ''Viktorka'', 1950); Svanilda
 +
(L. Delibes: ''Coppélia'', 1951); Odilie (P. I. Čajkovskij: ''Labutí jezero'', 1951);
 +
Zarema (B. Asafjev: ''Bachčisarajská fontána'', 1954); Zlá královna (Z. Vostřák: ''Sněhurka'', 1961).
 +
 
 +
Její dcera Mahulena Nekolová, provd. Křenková (* 1958), se
 +
stala v Praze sólistkou baletu Národního divadla a Laterny
 +
magiky a taneční pedagožkou.
 +
 
 +
'''L:''' V. Vašut, Grande révérence H. F., in: Taneční listy 39, 2002, č. 10, s. 21;
 +
týž, Saša Machov, 1986, s. 219; ND a jeho předchůdci, s. 95–96; Český
 +
taneční slovník, 2001, s. 71; http://archiv.narodni-divadlo.cz (soupis rolí).
 +
 
 +
Roman Vašek
 
   
 
   
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
Řádka 19: Řádka 53:
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:2004]]
 
[[Kategorie:2004]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 26. 11. 2017, 10:23

Helena FENCLOVÁ
Narození 15.12.1922
Místo narození Praha
Úmrtí 3.11.2004
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54924

FENCLOVÁ, Helena (vl. jm. Fenzlová, provd. Nekolová), * 15. 12. 1922 Praha, † 3. 11. 2004 Praha, tanečnice

Pocházela z rodiny důstojníka. Maturovala na obchodní akademii a absolvovala soukromou baletní školu sólistky Národního divadla v Praze Z. Zabylové. Později studovala tanec u Olgy Preobraženské a Borise Kniaseffa v Paříži. Už ve třicátých letech hrála v ochotnickém divadelním spolku Tyl a příležitostně vystupovala jako sólová tanečnice, např. ve velkém sále pražské Lucerny. 1942 byla angažována do Národního divadla, kde se na přelomu čtyřicátých a padesátých let stala sólistkou. 1963 ukončila taneční kariéru. Kvůli rodinnému zázemí (její strýc, armádní generál Karel Janoušek, byl v Československu po únorovém převratu 1948 odsouzen k mnohaletému žaláři) se v té době vyrovnávala s nepřízní politicky angažovaných členů Národního divadla.

Mezi stěžejní osobnosti baletního souboru se prosadila za vedení Saši Machova koncem čtyřicátých let. Její doménou byly dramatické, charakterově vyhraněné a často záporné postavy, v nichž uplatnila svůj šarm, přirozený jevištní projev i vyspělou taneční techniku. K významným rolím F. patřily: Zlá sestra (S. Prokofjev: Popelka, 1948); Víla Mateřídouška (P. I. Čajkovskij: Spící krasavice, 1948); Lotty (Z. Vostřák: Filozofská historie, 1949); Rusalka (týž: Viktorka, 1950); Svanilda (L. Delibes: Coppélia, 1951); Odilie (P. I. Čajkovskij: Labutí jezero, 1951); Zarema (B. Asafjev: Bachčisarajská fontána, 1954); Zlá královna (Z. Vostřák: Sněhurka, 1961).

Její dcera Mahulena Nekolová, provd. Křenková (* 1958), se stala v Praze sólistkou baletu Národního divadla a Laterny magiky a taneční pedagožkou.

L: V. Vašut, Grande révérence H. F., in: Taneční listy 39, 2002, č. 10, s. 21; týž, Saša Machov, 1986, s. 219; ND a jeho předchůdci, s. 95–96; Český taneční slovník, 2001, s. 71; http://archiv.narodni-divadlo.cz (soupis rolí).

Roman Vašek