FENCLOVÁ Helena 15.12.1922-3.11.2004: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 115-116
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 15. 11. 2019, 11:52

Helena FENCLOVÁ
Narození 15.12.1922
Místo narození Praha
Úmrtí 3.11.2004
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 115-116

FENCLOVÁ, Helena (vl. jm. Fenzlová, provd. Nekolová), * 15. 12. 1922 Praha, † 3. 11. 2004 Praha, tanečnice

Pocházela z rodiny důstojníka. Maturovala na obchodní akademii a absolvovala soukromou baletní školu sólistky Národního divadla v Praze Z. Zabylové. Později studovala tanec u Olgy Preobraženské a Borise Kniaseffa v Paříži. Už ve třicátých letech hrála v ochotnickém divadelním spolku Tyl a příležitostně vystupovala jako sólová tanečnice, např. ve velkém sále pražské Lucerny. 1942 byla angažována do Národního divadla, kde se na přelomu čtyřicátých a padesátých let stala sólistkou. 1963 ukončila taneční kariéru. Kvůli rodinnému zázemí (její strýc, armádní generál Karel Janoušek, byl v Československu po únorovém převratu 1948 odsouzen k mnohaletému žaláři) se v té době vyrovnávala s nepřízní politicky angažovaných členů Národního divadla.

Mezi stěžejní osobnosti baletního souboru se prosadila za vedení Saši Machova koncem čtyřicátých let. Její doménou byly dramatické, charakterově vyhraněné a často záporné postavy, v nichž uplatnila svůj šarm, přirozený jevištní projev i vyspělou taneční techniku. K významným rolím F. patřily: Zlá sestra (S. Prokofjev: Popelka, 1948); Víla Mateřídouška (P. I. Čajkovskij: Spící krasavice, 1948); Lotty (Z. Vostřák: Filozofská historie, 1949); Rusalka (týž: Viktorka, 1950); Svanilda (L. Delibes: Coppélia, 1951); Odilie (P. I. Čajkovskij: Labutí jezero, 1951); Zarema (B. Asafjev: Bachčisarajská fontána, 1954); Zlá královna (Z. Vostřák: Sněhurka, 1961).

Její dcera Mahulena Nekolová, provd. Křenková (* 1958), se stala v Praze sólistkou baletu Národního divadla a Laterny magiky a taneční pedagožkou.

L: V. Vašut, Grande révérence H. F., in: Taneční listy 39, 2002, č. 10, s. 21; týž, Saša Machov, 1986, s. 219; ND a jeho předchůdci, s. 95–96; Český taneční slovník, 2001, s. 71; http://archiv.narodni-divadlo.cz (soupis rolí).

Roman Vašek