FENCL Ferdinand 2.1.1901-31.3.1983: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 114
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 15. 11. 2019, 11:54

Ferdinand FENCL
Narození 2.1.1901
Místo narození Smíchov (dnes Praha)
Úmrtí 31.3.1983
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 114
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54922

FENCL, Ferdinand, * 2. 1. 1901 Smíchov (dnes Praha), † 31. 3. 1983 Praha, architekt

Narodil se v početné rodině magistrátního úředníka. Z jeho čtyř bratrů se dospělosti dožili Adolf (1910–1989), rovněž architekt, a Miroslav. F. maturoval na malostranské reálce, architekturu vystudoval 1919–25 na ČVUT v Praze, od 1923 pracoval v ateliéru O. Tyla, který ovlivnil jeho výtvarný názor. Od 1927 měl vlastní ateliér. Náležel do skupiny architektů kolem časopisu Stavba, kam také přispíval. Během druhé světové války se spolu s Adolfem živil výrobou umělecké keramiky. Po osvobození začal opět projektovat ve vlastním ateliéru, bratr nastoupil jako architekt na magistrát města Jáchymova. Na konci 1948 byli oba zatčeni StB a ve vykonstruovaném procesu odsouzeni: F. na sedm let za sabotáž a Adolf za velezradu na dvaadvacet let. Ve vězení, kde F. strávil čtyři a půl roku a Adolf dvanáct let, oba projektovali stavby převážně pro Ministerstvo vnitra. Po propuštění 1953 nastoupil F. do Státního projektového ústavu Praha. Rehabilitace se oba bratři dočkali v obnoveném procesu 1967. Ve Státním projektovém ústavu a poté v Pozemních stavbách F. pracoval až do svých pětasedmdesáti let, aby měl nárok na důchod. V závěru života se opět jako koníčku věnoval keramice.

Vrcholem jeho díla se staly realizace, které vycházely z puristického minimalismu, uplatňovaného i ve vědecko-funkcionalistickém stylu. Důraz kladl na racionalitu a účelnost veřejných budov. Vystavěl poštovní úřad v Chustu na Podkarpatsku (1930), vzornou školu ve francouzském Vouziers, kde koncem války bojovaly československé jednotky (1926), okresní úřad v Humpolci (1931), Úvěrní ústav majitelů domů v pražské Spálené ulici č. 59 (dokončen 1933), Masarykovo sanatorium v Dobříši (1932), vlastní vilu na Smíchově v Doubkové ulici 6 (1933), kolej na pražském Zbořenci (1936), rodinný dům v pražské Vostrovské ulici č. 11 (1936), funkcionalistický pavilon Československa na výstavišti v Záhřebu (1937–38, oceněn řádem sv. Sávy), nájemní dům Republikánské pojišťovny v Opletalově ulici č. 9 v Praze (dokončen 1939), gymnázium v pražské ulici 5. května č. 51 (dokončeno 1941) aj. Vrcholem jeho tvorby byl projekt polikliniky hl. města Prahy na Karlově náměstí, 1937 vypracovaný s V. Kerhartem a dokončený 1950. Účastnil se soutěže na budovu Zemského archivu (1938) a nové parlamentní budovy (s A. Kubíčkem, 1947). Dvakrát se oženil, první manželkou byla Marcela F., operní a operetní zpěvačka, s níž se rozvedl, druhou ženou od 1943 Miroslava (* 1919). Jeho dcerou je ing. arch. Daniela F. (* 1946), která od 1990 vede ateliérovou výuku na Fakultě architektury ČVUT v Praze.

L: OSND 2/1, s. 522; Kulturní adresář 1, 1934, A. Dolenský (ed.), s. 91; Toman 2, s. 760–761; R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu, 1985, s. 383– 384; O. Nový, Česká architektonická avantgarda, 1998, s. 342; NEČVUD, s. 199–200; SČSVU 2, s. 224; J. Krejzová, F. F. a česká architektura 2. čtvrtiny 20. století (diplomová práce katedry dějin umění na MU Brno), 1999.

P: NG, Praha, osobní pozůstalost.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Daniela Fenclová