FENCL Ferdinand 2.1.1901-31.3.1983: Porovnání verzí
(FENCL_Ferdinand_2.1.1901-31.3.1983) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 2.1.1901 | | datum narození = 2.1.1901 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Smíchov (dnes Praha) |
| datum úmrtí = 31.3.1983 | | datum úmrtí = 31.3.1983 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 74- Architekt | | povolání = 74- Architekt | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''FENCL, Ferdinand,''' ''* 2. 1. 1901 Smíchov (dnes Praha), † 31. 3. 1983 Praha, architekt'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se v početné rodině magistrátního úředníka. Z jeho | ||
+ | čtyř bratrů se dospělosti dožili Adolf (1910–1989), rovněž | ||
+ | architekt, a Miroslav. F. maturoval na malostranské reálce, architekturu | ||
+ | vystudoval 1919–25 na ČVUT v Praze, od 1923 | ||
+ | pracoval v ateliéru O. Tyla, který ovlivnil jeho výtvarný názor. | ||
+ | Od 1927 měl vlastní ateliér. Náležel do skupiny architektů | ||
+ | kolem časopisu ''Stavba'', kam také přispíval. Během druhé světové | ||
+ | války se spolu s Adolfem živil výrobou umělecké keramiky. | ||
+ | Po osvobození začal opět projektovat ve vlastním ateliéru, | ||
+ | bratr nastoupil jako architekt na magistrát města Jáchymova. | ||
+ | Na konci 1948 byli oba zatčeni StB a ve vykonstruovaném | ||
+ | procesu odsouzeni: F. na sedm let za sabotáž a Adolf za velezradu | ||
+ | na dvaadvacet let. Ve vězení, kde F. strávil čtyři a půl | ||
+ | roku a Adolf dvanáct let, oba projektovali stavby převážně pro | ||
+ | Ministerstvo vnitra. Po propuštění 1953 nastoupil F. do Státního | ||
+ | projektového ústavu Praha. Rehabilitace se oba bratři | ||
+ | dočkali v obnoveném procesu 1967. Ve Státním projektovém | ||
+ | ústavu a poté v Pozemních stavbách F. pracoval až do svých | ||
+ | pětasedmdesáti let, aby měl nárok na důchod. V závěru života | ||
+ | se opět jako koníčku věnoval keramice. | ||
+ | |||
+ | Vrcholem jeho díla se staly realizace, které vycházely z puristického | ||
+ | minimalismu, uplatňovaného i ve vědecko-funkcionalistickém | ||
+ | stylu. Důraz kladl na racionalitu a účelnost veřejných | ||
+ | budov. Vystavěl poštovní úřad v Chustu na Podkarpatsku | ||
+ | (1930), vzornou školu ve francouzském Vouziers, kde koncem | ||
+ | války bojovaly československé jednotky (1926), okresní | ||
+ | úřad v Humpolci (1931), Úvěrní ústav majitelů domů v pražské | ||
+ | Spálené ulici č. 59 (dokončen 1933), Masarykovo sanatorium | ||
+ | v Dobříši (1932), vlastní vilu na Smíchově v Doubkové | ||
+ | ulici 6 (1933), kolej na pražském Zbořenci (1936), rodinný | ||
+ | dům v pražské Vostrovské ulici č. 11 (1936), funkcionalistický | ||
+ | pavilon Československa na výstavišti v Záhřebu (1937–38, | ||
+ | oceněn řádem sv. Sávy), nájemní dům Republikánské pojišťovny | ||
+ | v Opletalově ulici č. 9 v Praze (dokončen 1939), gymnázium | ||
+ | v pražské ulici 5. května č. 51 (dokončeno 1941) aj. | ||
+ | Vrcholem jeho tvorby byl projekt polikliniky hl. města Prahy | ||
+ | na Karlově náměstí, 1937 vypracovaný s V. Kerhartem a dokončený | ||
+ | 1950. Účastnil se soutěže na budovu Zemského archivu | ||
+ | (1938) a nové parlamentní budovy (s A. Kubíčkem, | ||
+ | 1947). Dvakrát se oženil, první manželkou byla Marcela F., | ||
+ | operní a operetní zpěvačka, s níž se rozvedl, druhou ženou od | ||
+ | 1943 Miroslava (* 1919). Jeho dcerou je ing. arch. Daniela | ||
+ | F. (* 1946), která od 1990 vede ateliérovou výuku na Fakultě | ||
+ | architektury ČVUT v Praze. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSND 2/1, s. 522; Kulturní adresář 1, 1934, A. Dolenský (ed.), s. 91; Toman | ||
+ | 2, s. 760–761; R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu, 1985, s. 383– | ||
+ | 384; O. Nový, Česká architektonická avantgarda, 1998, s. 342; NEČVUD, | ||
+ | s. 199–200; SČSVU 2, s. 224; J. Krejzová, F. F. a česká architektura 2. čtvrtiny | ||
+ | 20. století (diplomová práce katedry dějin umění na MU Brno), 1999. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' NG, Praha, osobní pozůstalost. | ||
+ | |||
+ | Daniela Fenclová | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
[[Kategorie:1901]] | [[Kategorie:1901]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1983]] | [[Kategorie:1983]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 26. 11. 2017, 11:05
Ferdinand FENCL | |
Narození | 2.1.1901 |
---|---|
Místo narození | Smíchov (dnes Praha) |
Úmrtí | 31.3.1983 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 74- Architekt |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54922 |
FENCL, Ferdinand, * 2. 1. 1901 Smíchov (dnes Praha), † 31. 3. 1983 Praha, architekt
Narodil se v početné rodině magistrátního úředníka. Z jeho čtyř bratrů se dospělosti dožili Adolf (1910–1989), rovněž architekt, a Miroslav. F. maturoval na malostranské reálce, architekturu vystudoval 1919–25 na ČVUT v Praze, od 1923 pracoval v ateliéru O. Tyla, který ovlivnil jeho výtvarný názor. Od 1927 měl vlastní ateliér. Náležel do skupiny architektů kolem časopisu Stavba, kam také přispíval. Během druhé světové války se spolu s Adolfem živil výrobou umělecké keramiky. Po osvobození začal opět projektovat ve vlastním ateliéru, bratr nastoupil jako architekt na magistrát města Jáchymova. Na konci 1948 byli oba zatčeni StB a ve vykonstruovaném procesu odsouzeni: F. na sedm let za sabotáž a Adolf za velezradu na dvaadvacet let. Ve vězení, kde F. strávil čtyři a půl roku a Adolf dvanáct let, oba projektovali stavby převážně pro Ministerstvo vnitra. Po propuštění 1953 nastoupil F. do Státního projektového ústavu Praha. Rehabilitace se oba bratři dočkali v obnoveném procesu 1967. Ve Státním projektovém ústavu a poté v Pozemních stavbách F. pracoval až do svých pětasedmdesáti let, aby měl nárok na důchod. V závěru života se opět jako koníčku věnoval keramice.
Vrcholem jeho díla se staly realizace, které vycházely z puristického minimalismu, uplatňovaného i ve vědecko-funkcionalistickém stylu. Důraz kladl na racionalitu a účelnost veřejných budov. Vystavěl poštovní úřad v Chustu na Podkarpatsku (1930), vzornou školu ve francouzském Vouziers, kde koncem války bojovaly československé jednotky (1926), okresní úřad v Humpolci (1931), Úvěrní ústav majitelů domů v pražské Spálené ulici č. 59 (dokončen 1933), Masarykovo sanatorium v Dobříši (1932), vlastní vilu na Smíchově v Doubkové ulici 6 (1933), kolej na pražském Zbořenci (1936), rodinný dům v pražské Vostrovské ulici č. 11 (1936), funkcionalistický pavilon Československa na výstavišti v Záhřebu (1937–38, oceněn řádem sv. Sávy), nájemní dům Republikánské pojišťovny v Opletalově ulici č. 9 v Praze (dokončen 1939), gymnázium v pražské ulici 5. května č. 51 (dokončeno 1941) aj. Vrcholem jeho tvorby byl projekt polikliniky hl. města Prahy na Karlově náměstí, 1937 vypracovaný s V. Kerhartem a dokončený 1950. Účastnil se soutěže na budovu Zemského archivu (1938) a nové parlamentní budovy (s A. Kubíčkem, 1947). Dvakrát se oženil, první manželkou byla Marcela F., operní a operetní zpěvačka, s níž se rozvedl, druhou ženou od 1943 Miroslava (* 1919). Jeho dcerou je ing. arch. Daniela F. (* 1946), která od 1990 vede ateliérovou výuku na Fakultě architektury ČVUT v Praze.
L: OSND 2/1, s. 522; Kulturní adresář 1, 1934, A. Dolenský (ed.), s. 91; Toman 2, s. 760–761; R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu, 1985, s. 383– 384; O. Nový, Česká architektonická avantgarda, 1998, s. 342; NEČVUD, s. 199–200; SČSVU 2, s. 224; J. Krejzová, F. F. a česká architektura 2. čtvrtiny 20. století (diplomová práce katedry dějin umění na MU Brno), 1999.
P: NG, Praha, osobní pozůstalost.
Daniela Fenclová