FERBASOVÁ Věra 21.9.1913-4.8.1976: Porovnání verzí

Z Personal
(FERBASOVÁ_Věra_21.9.1913-4.8.1976)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 21.9.1913
 
| datum narození = 21.9.1913
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Sukorady (u Hořic)
 
| datum úmrtí = 4.8.1976
 
| datum úmrtí = 4.8.1976
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
 
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Věra FERBASOVÁ
+
}}
  
−
== Literatura ==
+
'''FERBASOVÁ, Věra''' ''(provd. Pálková), * 21. 9. 1913 Sukorady (u Hořic), † 4. 8. 1976 Praha, herečka''
 +
 
 +
Dcera jičínského středoškolského profesora. Rodina se ve dvacátých
 +
letech přestěhovala do Plzně. F. nedokončila gymnázium,
 +
absolvovala dvouletou obchodní školu a nastoupila jako
 +
sekretářka do pražského Divadla Vlasty Buriana. Zájem o divadlo
 +
u F., která do té doby zcela postrádala herecké ambice,
 +
vzbudila náhoda, kdy na jevišti pohotově zastoupila nemocnou
 +
herečku v představení ''Mušketýři z katakomb''. Započala tak
 +
její kariéra hvězdy filmového plátna druhé poloviny třicátých
 +
let. Jako nástupkyně A. Ondrákové si získala velkou diváckou
 +
popularitu živým temperamentem a smyslem pro komediální
 +
nadsázku. Začínala jako ženský klaun, zpočátku jí byly svěřovány
 +
role naivních, temperamentních a rozpustilých děvčat
 +
v divácky úspěšných, ale umělecky nepříliš závažných filmech.
 +
Objevila se v různých převlecích, které byly pro ni charakteristické,
 +
ve více než čtyřiceti komediích, ale režiséři ji obsazovali
 +
do stereotypně se opakujících rolí, a to jak menších, tak později
 +
i do hlavních, které byly psány přímo pro ni. Její komický
 +
projev podtržený i karikovanou dikcí využil ve dvacítce filmů
 +
především režisér V. Slavínský, ale F. zaměstnávali i další, např.
 +
V. Binovec, M. Cikán, K. Lamač, J. Sviták a S. Innemann.
 +
Poprvé se před kamerou objevila 1933 v epizodce O. Kantůrka
 +
''V tom domečku pod Emauzy''. Podobné úlohy ztvárnila
 +
i ve Slavínského snímcích ''Uličnice'' (1936), ''Falešná kočička'' (1937), ''Děvčátko z venkova'' (1937) a ''Žabec'' (1939) nebo
 +
''Sextánka'' (1936, režie S. Innemann), ''Andula vyhrála'' (1938,
 +
režie M. Cikán), ''Slávko, nedej se!'' (1939, režie K. Lamač) ad.
 +
Hrála i chlapecké role: v komediích ''Pozor, straší!'' (1938, režie
 +
K. Lamač), ''Slečna matinka'' (1938, režie V. Slavínský) nebo ''Venoušek a Stázička'' (1939, režie Č. Šlégl).
 +
M. Frič jí před válkou
 +
dal příležitost ve dvou filmech: ''Švadlenka'' (1936) a v komedii
 +
''Mravnost nade vše'' (1937), kde ztvárnila roli nemanželské dcery
 +
a byla partnerkou H. Haase. Kariéru přerušila po sňatku
 +
s architektem Josefem Pálkou na začátku německé okupace
 +
a během války se vyhýbala účinkování v německých filmech.
 +
Naposledy hrála ve Slavínského snímku ''Zlaté dno'' (1942).
 +
Znárodněné kinematografii po válce už její typ nevyhovoval,
 +
a tak se až do 1957 odmlčela. Žila ve vile v Kamenici-Ládví
 +
nedaleko Prahy. Poté vystupovala jen zřídka v nevelkých
 +
úlohách starých komických žen (''Poslušně hlásím'', 1957, režie
 +
K. Steklý; ''Dnes naposled'', 1958, režie M. Frič; ''Dařbuján a Pandrhola'',
 +
1959, režie M. Frič; ''Čintamani a podvodník'', 1964, režie J. Krejčík). J. Menzel ji 1969 obsadil do filmu
 +
''Skřivánci na niti'' do role tzv. kopečkářky (říkalo se tak vězenkyním, které se
 +
pokusily o útěk za hranice); režisér P. Juráček pak do alegorie
 +
''Případ pro začínajícího kata'' (1969). Až v polovině šedesátých
 +
let dostala novou příležitost v divadle, hrála v pražském Činoherním
 +
klubu v komedii S. O’ Caseyho, která se objevila
 +
na televizních obrazovkách a byla také zfilmována ''Pension pro svobodné pány'' (1967, režie J. Krejčík). Uměleckou kariéru
 +
uzavřela rolí zvídavé tetičky v komedii O. Lipského ''Jáchyme, hoď ho do stroje!'' (1974). Příležitostně spolupracovala i s rozhlasem
 +
a televizí. Pohřbena byla v Jičíně.
 +
 
 +
'''L:''' Český hraný film 2–7, 1998 – 2007, rejstřík (soupis filmových rolí); FPH
 +
1, s. 99–100; ČBS, s. 139; Tomeš 1, s. 106; Fikejz 1, s. 255–257; R. Mihola,
 +
V. F.: nejen o smutném konci nejveselejší herečky, 2003; O. Suchý, Tajemství
 +
filmových hvězd, 2004; http://www.csfd.cz (soupis filmových rolí).
 +
 
 +
Marie Makariusová
 
   
 
   
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
Řádka 17: Řádka 73:
  
 
[[Kategorie:1913]]
 
[[Kategorie:1913]]
 +
[[Kategorie:Sukorady]]
 
[[Kategorie:1976]]
 
[[Kategorie:1976]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 26. 11. 2017, 11:50

Věra FERBASOVÁ
Narození 21.9.1913
Místo narození Sukorady (u Hořic)
Úmrtí 4.8.1976
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54927

FERBASOVÁ, Věra (provd. Pálková), * 21. 9. 1913 Sukorady (u Hořic), † 4. 8. 1976 Praha, herečka

Dcera jičínského středoškolského profesora. Rodina se ve dvacátých letech přestěhovala do Plzně. F. nedokončila gymnázium, absolvovala dvouletou obchodní školu a nastoupila jako sekretářka do pražského Divadla Vlasty Buriana. Zájem o divadlo u F., která do té doby zcela postrádala herecké ambice, vzbudila náhoda, kdy na jevišti pohotově zastoupila nemocnou herečku v představení Mušketýři z katakomb. Započala tak její kariéra hvězdy filmového plátna druhé poloviny třicátých let. Jako nástupkyně A. Ondrákové si získala velkou diváckou popularitu živým temperamentem a smyslem pro komediální nadsázku. Začínala jako ženský klaun, zpočátku jí byly svěřovány role naivních, temperamentních a rozpustilých děvčat v divácky úspěšných, ale umělecky nepříliš závažných filmech. Objevila se v různých převlecích, které byly pro ni charakteristické, ve více než čtyřiceti komediích, ale režiséři ji obsazovali do stereotypně se opakujících rolí, a to jak menších, tak později i do hlavních, které byly psány přímo pro ni. Její komický projev podtržený i karikovanou dikcí využil ve dvacítce filmů především režisér V. Slavínský, ale F. zaměstnávali i další, např. V. Binovec, M. Cikán, K. Lamač, J. Sviták a S. Innemann. Poprvé se před kamerou objevila 1933 v epizodce O. Kantůrka V tom domečku pod Emauzy. Podobné úlohy ztvárnila i ve Slavínského snímcích Uličnice (1936), Falešná kočička (1937), Děvčátko z venkova (1937) a Žabec (1939) nebo Sextánka (1936, režie S. Innemann), Andula vyhrála (1938, režie M. Cikán), Slávko, nedej se! (1939, režie K. Lamač) ad. Hrála i chlapecké role: v komediích Pozor, straší! (1938, režie K. Lamač), Slečna matinka (1938, režie V. Slavínský) nebo Venoušek a Stázička (1939, režie Č. Šlégl). M. Frič jí před válkou dal příležitost ve dvou filmech: Švadlenka (1936) a v komedii Mravnost nade vše (1937), kde ztvárnila roli nemanželské dcery a byla partnerkou H. Haase. Kariéru přerušila po sňatku s architektem Josefem Pálkou na začátku německé okupace a během války se vyhýbala účinkování v německých filmech. Naposledy hrála ve Slavínského snímku Zlaté dno (1942). Znárodněné kinematografii po válce už její typ nevyhovoval, a tak se až do 1957 odmlčela. Žila ve vile v Kamenici-Ládví nedaleko Prahy. Poté vystupovala jen zřídka v nevelkých úlohách starých komických žen (Poslušně hlásím, 1957, režie K. Steklý; Dnes naposled, 1958, režie M. Frič; Dařbuján a Pandrhola, 1959, režie M. Frič; Čintamani a podvodník, 1964, režie J. Krejčík). J. Menzel ji 1969 obsadil do filmu Skřivánci na niti do role tzv. kopečkářky (říkalo se tak vězenkyním, které se pokusily o útěk za hranice); režisér P. Juráček pak do alegorie Případ pro začínajícího kata (1969). Až v polovině šedesátých let dostala novou příležitost v divadle, hrála v pražském Činoherním klubu v komedii S. O’ Caseyho, která se objevila na televizních obrazovkách a byla také zfilmována Pension pro svobodné pány (1967, režie J. Krejčík). Uměleckou kariéru uzavřela rolí zvídavé tetičky v komedii O. Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974). Příležitostně spolupracovala i s rozhlasem a televizí. Pohřbena byla v Jičíně.

L: Český hraný film 2–7, 1998 – 2007, rejstřík (soupis filmových rolí); FPH 1, s. 99–100; ČBS, s. 139; Tomeš 1, s. 106; Fikejz 1, s. 255–257; R. Mihola, V. F.: nejen o smutném konci nejveselejší herečky, 2003; O. Suchý, Tajemství filmových hvězd, 2004; http://www.csfd.cz (soupis filmových rolí).

Marie Makariusová

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=FERBASOVÁ_Věra_21.9.1913-4.8.1976&oldid=101043“