FERDINAND II. TYROLSKÝ 14.6.1529-24.1.1595: Porovnání verzí
(FERDINAND_II._14.6.1529-24.1.1595) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = | + | | jméno = FERDINAND II. TYROLSKÝ |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 14.6.1529 | | datum narození = 14.6.1529 | ||
− | | místo narození = Linec | + | | místo narození = Linec (Rakousko) |
| datum úmrtí = 24.1.1595 | | datum úmrtí = 24.1.1595 | ||
− | | místo úmrtí = Innsbruck | + | | místo úmrtí = Innsbruck (Rakousko) |
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''FERDINAND II. TYROLSKÝ,''' ''* 14. 6. 1529 Linec (Rakousko), † 24. 1. 1595 Innsbruck (Rakousko), arcikníže, místodržitel, voják, sběratel'' | ||
+ | |||
+ | Druhorozený syn císaře Ferdinanda I. (1503–1564) a Anny | ||
+ | Jagellonské (1503–1547). V mládí pobýval v Innsbrucku, | ||
+ | 1543 přijel s matkou poprvé do Prahy. Ve čtyřicátých letech | ||
+ | sbíral vojenské zkušenosti, účastnil se mj. bitvy u Mühlberku | ||
+ | (1547). Po porážce českých stavů jej v říjnu 1547 jmenoval | ||
+ | otec místodržitelem v Čechách. V Praze se obklopil velmi | ||
+ | početným dvorem, jenž postupně v druhé polovině padesátých | ||
+ | a první půlce šedesátých let integroval stále více domácí | ||
+ | šlechty. F. dával v politice přednost mírnému postupu, tvrději | ||
+ | zasahoval v náboženských otázkách (věznění českých bratří | ||
+ | Jana Augusty a Jakuba Bílka na Křivoklátě). Dvůr byl středem | ||
+ | četných slavností, na jejichž organizaci se F. aktivně podílel. | ||
+ | Nejvýznamnější z nich se odehrály 1558 při příjezdu Ferdinanda | ||
+ | I. do Prahy, poprvé v hodnosti císaře, a 1562 během | ||
+ | korunovace Maxmiliána českým králem. Již 1551 si přivedl | ||
+ | jako dvorního malíře F. Terzia, 1555 inicioval F. stavbu letohrádku | ||
+ | Hvězda v tzv. Nové oboře u Prahy podle vlastního | ||
+ | návrhu, tíž italští stavitelé (Giovanni Lucchese) a zedníci dokončovali | ||
+ | v té době Královský letohrádek. | ||
+ | |||
+ | Koncem čtyřicátých let se seznámil a 1557 se tajně oženil | ||
+ | v zámku v Březnici s krásnou Filipínou Welserovou z obchodnického | ||
+ | patricijského rodu v Augsburku. Měl s ní čtyři děti, | ||
+ | z nichž se dožili dospělosti dva synové: '''Andreas''' (* 15. 6. | ||
+ | 1558 Březnice, † 12. 11. 1600 Řím, Itálie), později markrabě | ||
+ | z Burgau, kardinál-jáhen, od 1591 biskup v Brixenu | ||
+ | a 1598/99 místodržící v Nizozemí, a '''Karl''' (* 22. 11. 1560 | ||
+ | Křivoklát, † 31. 10. 1618 Überlingen /u Kostnice/, Německo), | ||
+ | markrabě z Burgau a polní maršál. Císaři se F. a jeho žena | ||
+ | museli zavázat, že svůj svazek udrží v tajnosti, přísahy je 1576 | ||
+ | zprostil papež Řehoř XIII. K zaopatření svých synů zakoupil | ||
+ | F. v Čechách 1560 panství Chomutov (prodal je 1571) | ||
+ | a 1565–77 držel jako zástavní panství Křivoklát. Během pražského | ||
+ | pobytu se F. nepřestal angažovat ve velké politice: 1556 | ||
+ | se zúčastnil tažení proti Turkům jako velitel pomocného sboru | ||
+ | v Uhrách (za to obdržel 1557 Řád zlatého rouna). Po otcově | ||
+ | smrti byl pověřen vládou v Tyrolsku a Předních Rakousích, | ||
+ | ještě do ledna 1567 však zůstal místodržitelem v Čechách. | ||
+ | |||
+ | Po příchodu do Innsbrucku reformoval zemskou správu, | ||
+ | 1573 vydal nové zemské zřízení a policejní řád. S tyrolskými | ||
+ | stavy měl spory kvůli vysokým finančním požadavkům. | ||
+ | V souladu se svou protireformační politikou pronásledoval | ||
+ | zejména novokřtěnce a na druhé straně podporoval katolické | ||
+ | instituce: 1594 založil v Innsbrucku první kapucínský klášter | ||
+ | na území Říše. Neúspěšně se pokoušel o zřízení innsbruckého | ||
+ | biskupství. Dal přestavět zámek Ambras nedaleko města jako | ||
+ | Filipíninu rezidenci a muzeum pro své sbírky zbraní a zbrojí | ||
+ | velkých válečníků své doby, pro kunstkomoru a knihovnu. | ||
+ | 1582 se po smrti první ženy podruhé oženil se svou neteří | ||
+ | Annou Kateřinou Gonzaga (1566–1621), s níž měl tři dcery, z nichž '''Anna, zv. Tyrolská''' (* 4. 10. 1585 Innsbruck, Rakousko, | ||
+ | † 14./15. 12. 1618 Vídeň, Rakousko) se stala později | ||
+ | manželkou císaře Matyáše. Pohřben byl spolu s první chotí ve | ||
+ | Stříbrné kapli dvorního kostela v Innsbrucku pod náhrobkem | ||
+ | od A. Colina. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Wurzbach 6, s. 193–195; OSN 8, s. 103–104; NDB 5, s. 91–92; BL 1, | ||
+ | s. 338; B. Hamannová (ed.), Habsburkové. Životopisná encyklopedie, 1996, | ||
+ | s. 94–97; J. Hirn, Erzherzog F. II. von Tirol I–II, Innsbruck 1885–1888; | ||
+ | L. Luchner, Denkmal eines Renaissancefürsten. Versuch einer Rekonstruktion | ||
+ | des Ambraser Museums von 1583, Wien 1958; Philippine Welser & | ||
+ | Anna Caterina Gonzaga. Die Gemahlinnen Erzherzog Ferdinands II., | ||
+ | A. Auer – M. Rauch – V. Sandbichler – K. Seidl (eds.), Innsbruck 1998; | ||
+ | V. Bůžek, Ferdinand II. Tyrolský a česká šlechta, in: ČČH 98, 2000, s. 261– | ||
+ | 291; E. Wolfik, „Was auf solches unser Ewiglichs absterben unser fürstliches | ||
+ | Begrebnus belange…“ Tod, Begräbnis und Grablege Erzherzog Ferdinands | ||
+ | II. von Tirol (1529–1595) als Beispiel für einen „Oberschichtentod“ in der | ||
+ | Frühen Neuzeit, in: Frühneuzeit-Info 11, 2000, č. 1, s. 39–67; M. Simons, | ||
+ | Erzherzog Ferdinand II. als Statthalter von Böhmen, Mäzenatentum und sein | ||
+ | künstlerischer Dilettantismus, in: Jahrbuch des Kunsthistorischen Museums | ||
+ | Wien 2002–2003, s. 120–135; P. Vorel, Místodržitelský dvůr arciknížete | ||
+ | F. Habsburského v Praze roku 1551 ve světle účetní dokumentace, in: Folia | ||
+ | Historica Bohemica 21, 2005, s. 7–66; V. Sandbichler, Festkultur am Hof | ||
+ | Erzherzog Ferdinands II., in: H. Noflatscher – J. P. Niederkorn (eds.), Der | ||
+ | Innsbrucker Hof. Residenz und höfische Gesellschaft in Tirol vom 15. bis | ||
+ | 19. Jahrhundert, Wien 2005, s. 159–174; V. Bůžek, F. Tyrolský mezi Prahou | ||
+ | a Innsbruckem, 2006. | ||
+ | |||
+ | Zdeněk Hojda | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1529]] | [[Kategorie:1529]] | ||
[[Kategorie:Linec]] | [[Kategorie:Linec]] | ||
[[Kategorie:1595]] | [[Kategorie:1595]] | ||
[[Kategorie:Innsbruck]] | [[Kategorie:Innsbruck]] |
Verze z 26. 11. 2017, 16:03
FERDINAND II. TYROLSKÝ | |
Narození | 14.6.1529 |
---|---|
Místo narození | Linec (Rakousko) |
Úmrtí | 24.1.1595 |
Místo úmrtí | Innsbruck (Rakousko) |
Povolání | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54929 |
FERDINAND II. TYROLSKÝ, * 14. 6. 1529 Linec (Rakousko), † 24. 1. 1595 Innsbruck (Rakousko), arcikníže, místodržitel, voják, sběratel
Druhorozený syn císaře Ferdinanda I. (1503–1564) a Anny Jagellonské (1503–1547). V mládí pobýval v Innsbrucku, 1543 přijel s matkou poprvé do Prahy. Ve čtyřicátých letech sbíral vojenské zkušenosti, účastnil se mj. bitvy u Mühlberku (1547). Po porážce českých stavů jej v říjnu 1547 jmenoval otec místodržitelem v Čechách. V Praze se obklopil velmi početným dvorem, jenž postupně v druhé polovině padesátých a první půlce šedesátých let integroval stále více domácí šlechty. F. dával v politice přednost mírnému postupu, tvrději zasahoval v náboženských otázkách (věznění českých bratří Jana Augusty a Jakuba Bílka na Křivoklátě). Dvůr byl středem četných slavností, na jejichž organizaci se F. aktivně podílel. Nejvýznamnější z nich se odehrály 1558 při příjezdu Ferdinanda I. do Prahy, poprvé v hodnosti císaře, a 1562 během korunovace Maxmiliána českým králem. Již 1551 si přivedl jako dvorního malíře F. Terzia, 1555 inicioval F. stavbu letohrádku Hvězda v tzv. Nové oboře u Prahy podle vlastního návrhu, tíž italští stavitelé (Giovanni Lucchese) a zedníci dokončovali v té době Královský letohrádek.
Koncem čtyřicátých let se seznámil a 1557 se tajně oženil v zámku v Březnici s krásnou Filipínou Welserovou z obchodnického patricijského rodu v Augsburku. Měl s ní čtyři děti, z nichž se dožili dospělosti dva synové: Andreas (* 15. 6. 1558 Březnice, † 12. 11. 1600 Řím, Itálie), později markrabě z Burgau, kardinál-jáhen, od 1591 biskup v Brixenu a 1598/99 místodržící v Nizozemí, a Karl (* 22. 11. 1560 Křivoklát, † 31. 10. 1618 Überlingen /u Kostnice/, Německo), markrabě z Burgau a polní maršál. Císaři se F. a jeho žena museli zavázat, že svůj svazek udrží v tajnosti, přísahy je 1576 zprostil papež Řehoř XIII. K zaopatření svých synů zakoupil F. v Čechách 1560 panství Chomutov (prodal je 1571) a 1565–77 držel jako zástavní panství Křivoklát. Během pražského pobytu se F. nepřestal angažovat ve velké politice: 1556 se zúčastnil tažení proti Turkům jako velitel pomocného sboru v Uhrách (za to obdržel 1557 Řád zlatého rouna). Po otcově smrti byl pověřen vládou v Tyrolsku a Předních Rakousích, ještě do ledna 1567 však zůstal místodržitelem v Čechách.
Po příchodu do Innsbrucku reformoval zemskou správu, 1573 vydal nové zemské zřízení a policejní řád. S tyrolskými stavy měl spory kvůli vysokým finančním požadavkům. V souladu se svou protireformační politikou pronásledoval zejména novokřtěnce a na druhé straně podporoval katolické instituce: 1594 založil v Innsbrucku první kapucínský klášter na území Říše. Neúspěšně se pokoušel o zřízení innsbruckého biskupství. Dal přestavět zámek Ambras nedaleko města jako Filipíninu rezidenci a muzeum pro své sbírky zbraní a zbrojí velkých válečníků své doby, pro kunstkomoru a knihovnu. 1582 se po smrti první ženy podruhé oženil se svou neteří Annou Kateřinou Gonzaga (1566–1621), s níž měl tři dcery, z nichž Anna, zv. Tyrolská (* 4. 10. 1585 Innsbruck, Rakousko, † 14./15. 12. 1618 Vídeň, Rakousko) se stala později manželkou císaře Matyáše. Pohřben byl spolu s první chotí ve Stříbrné kapli dvorního kostela v Innsbrucku pod náhrobkem od A. Colina.
L: Wurzbach 6, s. 193–195; OSN 8, s. 103–104; NDB 5, s. 91–92; BL 1, s. 338; B. Hamannová (ed.), Habsburkové. Životopisná encyklopedie, 1996, s. 94–97; J. Hirn, Erzherzog F. II. von Tirol I–II, Innsbruck 1885–1888; L. Luchner, Denkmal eines Renaissancefürsten. Versuch einer Rekonstruktion des Ambraser Museums von 1583, Wien 1958; Philippine Welser & Anna Caterina Gonzaga. Die Gemahlinnen Erzherzog Ferdinands II., A. Auer – M. Rauch – V. Sandbichler – K. Seidl (eds.), Innsbruck 1998; V. Bůžek, Ferdinand II. Tyrolský a česká šlechta, in: ČČH 98, 2000, s. 261– 291; E. Wolfik, „Was auf solches unser Ewiglichs absterben unser fürstliches Begrebnus belange…“ Tod, Begräbnis und Grablege Erzherzog Ferdinands II. von Tirol (1529–1595) als Beispiel für einen „Oberschichtentod“ in der Frühen Neuzeit, in: Frühneuzeit-Info 11, 2000, č. 1, s. 39–67; M. Simons, Erzherzog Ferdinand II. als Statthalter von Böhmen, Mäzenatentum und sein künstlerischer Dilettantismus, in: Jahrbuch des Kunsthistorischen Museums Wien 2002–2003, s. 120–135; P. Vorel, Místodržitelský dvůr arciknížete F. Habsburského v Praze roku 1551 ve světle účetní dokumentace, in: Folia Historica Bohemica 21, 2005, s. 7–66; V. Sandbichler, Festkultur am Hof Erzherzog Ferdinands II., in: H. Noflatscher – J. P. Niederkorn (eds.), Der Innsbrucker Hof. Residenz und höfische Gesellschaft in Tirol vom 15. bis 19. Jahrhundert, Wien 2005, s. 159–174; V. Bůžek, F. Tyrolský mezi Prahou a Innsbruckem, 2006.
Zdeněk Hojda