FERDINAND II. TYROLSKÝ 14.6.1529-24.1.1595: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 126-127
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 15. 11. 2019, 11:45

FERDINAND II. TYROLSKÝ
Narození 14.6.1529
Místo narození Linec (Rakousko)
Úmrtí 24.1.1595
Místo úmrtí Innsbruck (Rakousko)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 126-127

FERDINAND II. TYROLSKÝ, * 14. 6. 1529 Linec (Rakousko), † 24. 1. 1595 Innsbruck (Rakousko), arcikníže, místodržitel, voják, sběratel

Druhorozený syn císaře Ferdinanda I. (1503–1564) a Anny Jagellonské (1503–1547). V mládí pobýval v Innsbrucku, 1543 přijel s matkou poprvé do Prahy. Ve čtyřicátých letech sbíral vojenské zkušenosti, účastnil se mj. bitvy u Mühlberku (1547). Po porážce českých stavů jej v říjnu 1547 jmenoval otec místodržitelem v Čechách. V Praze se obklopil velmi početným dvorem, jenž postupně v druhé polovině padesátých a první půlce šedesátých let integroval stále více domácí šlechty. F. dával v politice přednost mírnému postupu, tvrději zasahoval v náboženských otázkách (věznění českých bratří Jana Augusty a Jakuba Bílka na Křivoklátě). Dvůr byl středem četných slavností, na jejichž organizaci se F. aktivně podílel. Nejvýznamnější z nich se odehrály 1558 při příjezdu Ferdinanda I. do Prahy, poprvé v hodnosti císaře, a 1562 během korunovace Maxmiliána českým králem. Již 1551 si přivedl jako dvorního malíře F. Terzia, 1555 inicioval F. stavbu letohrádku Hvězda v tzv. Nové oboře u Prahy podle vlastního návrhu, tíž italští stavitelé (Giovanni Lucchese) a zedníci dokončovali v té době Královský letohrádek.

Koncem čtyřicátých let se seznámil a 1557 se tajně oženil v zámku v Březnici s krásnou Filipínou Welserovou z obchodnického patricijského rodu v Augsburku. Měl s ní čtyři děti, z nichž se dožili dospělosti dva synové: Andreas (* 15. 6. 1558 Březnice, † 12. 11. 1600 Řím, Itálie), později markrabě z Burgau, kardinál-jáhen, od 1591 biskup v Brixenu a 1598/99 místodržící v Nizozemí, a Karl (* 22. 11. 1560 Křivoklát, † 31. 10. 1618 Überlingen /u Kostnice/, Německo), markrabě z Burgau a polní maršál. Císaři se F. a jeho žena museli zavázat, že svůj svazek udrží v tajnosti, přísahy je 1576 zprostil papež Řehoř XIII. K zaopatření svých synů zakoupil F. v Čechách 1560 panství Chomutov (prodal je 1571) a 1565–77 držel jako zástavní panství Křivoklát. Během pražského pobytu se F. nepřestal angažovat ve velké politice: 1556 se zúčastnil tažení proti Turkům jako velitel pomocného sboru v Uhrách (za to obdržel 1557 Řád zlatého rouna). Po otcově smrti byl pověřen vládou v Tyrolsku a Předních Rakousích, ještě do ledna 1567 však zůstal místodržitelem v Čechách.

Po příchodu do Innsbrucku reformoval zemskou správu, 1573 vydal nové zemské zřízení a policejní řád. S tyrolskými stavy měl spory kvůli vysokým finančním požadavkům. V souladu se svou protireformační politikou pronásledoval zejména novokřtěnce a na druhé straně podporoval katolické instituce: 1594 založil v Innsbrucku první kapucínský klášter na území Říše. Neúspěšně se pokoušel o zřízení innsbruckého biskupství. Dal přestavět zámek Ambras nedaleko města jako Filipíninu rezidenci a muzeum pro své sbírky zbraní a zbrojí velkých válečníků své doby, pro kunstkomoru a knihovnu. 1582 se po smrti první ženy podruhé oženil se svou neteří Annou Kateřinou Gonzaga (1566–1621), s níž měl tři dcery, z nichž Anna, zv. Tyrolská (* 4. 10. 1585 Innsbruck, Rakousko, † 14./15. 12. 1618 Vídeň, Rakousko) se stala později manželkou císaře Matyáše. Pohřben byl spolu s první chotí ve Stříbrné kapli dvorního kostela v Innsbrucku pod náhrobkem od A. Colina.

L: Wurzbach 6, s. 193–195; OSN 8, s. 103–104; NDB 5, s. 91–92; BL 1, s. 338; B. Hamannová (ed.), Habsburkové. Životopisná encyklopedie, 1996, s. 94–97; J. Hirn, Erzherzog F. II. von Tirol I–II, Innsbruck 1885–1888; L. Luchner, Denkmal eines Renaissancefürsten. Versuch einer Rekonstruktion des Ambraser Museums von 1583, Wien 1958; Philippine Welser & Anna Caterina Gonzaga. Die Gemahlinnen Erzherzog Ferdinands II., A. Auer – M. Rauch – V. Sandbichler – K. Seidl (eds.), Innsbruck 1998; V. Bůžek, Ferdinand II. Tyrolský a česká šlechta, in: ČČH 98, 2000, s. 261– 291; E. Wolfik, „Was auf solches unser Ewiglichs absterben unser fürstliches Begrebnus belange…“ Tod, Begräbnis und Grablege Erzherzog Ferdinands II. von Tirol (1529–1595) als Beispiel für einen „Oberschichtentod“ in der Frühen Neuzeit, in: Frühneuzeit-Info 11, 2000, č. 1, s. 39–67; M. Simons, Erzherzog Ferdinand II. als Statthalter von Böhmen, Mäzenatentum und sein künstlerischer Dilettantismus, in: Jahrbuch des Kunsthistorischen Museums Wien 2002–2003, s. 120–135; P. Vorel, Místodržitelský dvůr arciknížete F. Habsburského v Praze roku 1551 ve světle účetní dokumentace, in: Folia Historica Bohemica 21, 2005, s. 7–66; V. Sandbichler, Festkultur am Hof Erzherzog Ferdinands II., in: H. Noflatscher – J. P. Niederkorn (eds.), Der Innsbrucker Hof. Residenz und höfische Gesellschaft in Tirol vom 15. bis 19. Jahrhundert, Wien 2005, s. 159–174; V. Bůžek, F. Tyrolský mezi Prahou a Innsbruckem, 2006.

Zdeněk Hojda