FERJENČÍK Mikuláš 5.12.1904-4.3.1988: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 4.3.1988
 
| datum úmrtí = 4.3.1988
 
| místo úmrtí = Littletown (Colorado, USA)
 
| místo úmrtí = Littletown (Colorado, USA)
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
+
| povolání = 45- Voják nebo partyzán<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 128-129
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 15. 11. 2019, 11:43

Mikuláš FERJENČÍK
Narození 5.12.1904
Místo narození Polomka (u Brezna nad Hronom, Slovensko)
Úmrtí 4.3.1988
Místo úmrtí Littletown (Colorado, USA)
Povolání 45- Voják nebo partyzán
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 128-129

FERJENČÍK, Mikuláš, * 5. 12. 1904 Polomka (u Brezna nad Hronom, Slovensko), † 4. 3. 1988 Littletown (Colorado, USA), důstojník, politik, veterinář, účastník 2. odboje

Pocházel z rodiny Samuela F. a Margity Márie, roz. Krištofíkové. 1923 maturoval na reálném gymnáziu v Rožňavě, pokračoval ve studiu na Vysoké škole veterinární v Brně, 1928 MVDr. V Brně nastoupil i na vojenskou prezenční službu v jezdeckém pluku 6, 1929 absolvoval školu pro důstojníky-veterináře v záloze v Pardubicích a byl odvelen do jezdeckého pluku 10 v Berehově na Podkarpatské Rusi, 1930 přeložen do Mukačeva a povýšen na nadporučíka. Krátce zastupoval hlavního veterináře v dělostřeleckém pluku, 1930–34 se vrátil do Berehova, 1933 byl povýšen na kapitána. 1934 přeložen do Vojenského jezdeckého útvaru v Pardubicích jako zástupce hlavního veterináře a učitel hipologie, 1937 povýšen na štábního kapitána. Účastnil se jezdeckých závodů v Praze-Chuchli, Poděbradech, Pardubicích, Karlových Varech a získal četná ocenění. V době všeobecné mobilizace 1938 velel Veterinární službě 13. divize Úprka se sídlem v Humpolci.

Za války jako major slovenské armády vedl veterinární službu hlavního vojenského velitelství v Bratislavě, 1940 jako přednosta veterinární správy Velitelství pozemního vojska odešel do Banské Bystrice. 1941 po napadení SSSR Německem se zúčastnil tažení slovenské armády na východní frontě. 1941 povýšen do hodnosti podplukovníka, 1941–44 pracoval opět jako přednosta Veterinární správy v Banské Bystrici. Zapojil se do odbojové činnosti, v květnu 1942 kontaktoval ilegální občanskou skupinu V. Šrobára a jako blízký spolupracovník J. Goliana se podílel na přípravách Slovenského národního povstání (SNP). Zajišťoval vojenské zpravodajství, organizaci sítě důstojníků slovenské armády zapojených do odboje. 1944 zastupoval vojenské ústředí na poradách Slovenské národní rady (SNR). Na její příkaz odletěl do SSSR, kde jednal o koordinaci povstání s operačními plány Rudé armády, zároveň pomáhal navázat kontakt s československou vojenskou misí v Moskvě. Jeho prostřednictvím odeslal generál F. Čatloš do SSSR plán na vojenský převrat. Po neúspěšné misi se vrátil na Slovensko až po vypuknutí SNP 1944, byl jmenován pověřencem SNR pro národní obranu a přednostou Veterinární správy na velitelství 1. československé armády. Po porážce povstání přešel v lednu 1945 k Rudé armádě a znovu převzal funkci pověřence. V dubnu 1945 byl jmenován státním tajemníkem v MNO (tzn. členem Košické vlády) a předsedou odvolací komise v Košicích, poté v Praze. Byl povýšen na generála, 1946 se ujal rezortu vnitra ve sboru pověřenců v Bratislavě. Staral se o personální otázky slovenských důstojníků v armádě. V únoru 1948 se zřekl funkce pověřence a pro nesouhlas s komunistickým převratem odmítl účast v Gottwaldově vládě. Nakrátko se vrátil jako vrchní inspektor branné moci v Praze do armády, tehdy však už StB připravovala proti němu kompromitující materiály. F. s manželkou Miladou, roz. Šurcovou (*1916), a s rodinou generála A. Hasala emigroval 1948 do americké zóny v Německu, kde byl umístěn do internačního tábora ve Frankfurtu nad Mohanem, a 1949 odešel do exilu v USA. V Československu byl zbaven vojenských hodností i občanských zásluh, byl mu zkonfiskován majetek.

V USA pracoval od 1949 jako dělník v Chicagu, od 1963 se věnoval veterinární praxi, poté se stal ředitelem hřebčína dostihových koní ve Wadsworthu a uznávaným specialistou na chov lipicánů. Zapojil se do krajanského života, pětadvacet let předsedal organizaci Czechoslovak National Council of America. Publikoval, hlásil se k odkazu SNP, prosazoval jednotnou ČSR. Příspěvky uveřejňoval v krajanských periodikách Naše snahy, Věstník Československé národní rady ad. Po 1989 se v Československu dočkal rehabilitace, 1991 byl povýšen in memoriam na armádního generála. Stal se nositelem řady československých i zahraničních vyznamenání. Byl pochovaný na Českém národním hřbitově v Chicagu.

D: Niekoľko myšlienok k Povstaniu, in: Nad Tatrou sa blýska, Praha – Bratislava 1946, s. 93–96.

L: Dejiny Slovenského národného povstania 1944, 5. Encyklopédia odboja a SNP, Bratislava 1984, s. 84, 85, 125, 590, 599; J. Gebhart – J. Šimovček, Partyzáni v Československu 1941–1945, 1984, rejstřík; V. Štefanský, Armáda v Slovenskom národnom povstaní, Bratislava 1984, rejstřík; Vojenské dějiny Československa 4–5, 1988–1989, rejstřík; J. Jablonický, Povstanie bez legiend, Bratislava 1990, rejstřík; Pejskar 3, s. 45; Z. Zudová-Lešková, Generál M. F., in: Bojovník 37, 1992, č. 44, s. 4–5; M. Churaň, Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, 1994, s. 108; Tomeš 1, s. 306–307; BLS 2, s. 247–248; Vojenské osobnosti československého odboje, 2005, s. 72–73; J. Jablonický, Z ilegality do povstania, Banská Bystrica 2009, rejstřík.

P: Archiv literatury a umění SNK, Martin, část korespondence.

Alena Táborecká