FERSTEL Heinrich 7.7.1828-14.7.1883: Porovnání verzí
(FERSTEL_Heinrich_7.7.1828-14.7.1883) |
|||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 7.7.1828 | | datum narození = 7.7.1828 | ||
− | | místo narození = Vídeň | + | | místo narození = Vídeň (Rakousko) |
| datum úmrtí = 14.7.1883 | | datum úmrtí = 14.7.1883 | ||
− | | místo úmrtí = Grinzing | + | | místo úmrtí = Grinzing (dnes Vídeň, Rakousko) |
| povolání = 74- Architekt | | povolání = 74- Architekt | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 130-131 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''Ferstel, Heinrich,''' ''* 7. 7. 1828 Vídeň (Rakousko), † 14. 7. 1883 Grinzing (dnes Vídeň, Rakousko), architekt, stavitel, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Syn bankovního úředníka Ignaze F., který deset let vedl pobočku | ||
+ | rakouské Národní banky v Praze. F. studoval ve Vídni | ||
+ | 1843–47 polytechniku, 1845–50 architekturu na Akademii | ||
+ | u K. Roesnera, E. van der Nülla a A. Sicarda von Sicardsburg. | ||
+ | Studia přerušil během revoluce 1848, kdy vstoupil do | ||
+ | Akademické legie, poté pobýval u otce v Praze, 1849 se vrátil | ||
+ | do Vídně a následujícího roku školu ukončil. Do 1853 | ||
+ | asistoval při stavbách a stavebních úpravách u strýce F. A. | ||
+ | Stacheho, architekta vyšší šlechty, zvláště rodiny Kinských. | ||
+ | 1866 byl F. jmenován profesorem architektury na polytechnice, | ||
+ | 1880/81 zvolen jejím rektorem. 1869 byl nobilitován, | ||
+ | 1871 se stal vrchním vládním radou a inspektorem veřejných | ||
+ | staveb. Patřil do generace tzv. architektů vídeňské Ringstrasse, | ||
+ | zařadil se k prvním reprezentantům přísného historismu. | ||
+ | Zpočátku tvořil ještě v duchu romantismu a novogotiky, později | ||
+ | ve stylu internacionální novorenesance. 1878 obdržel | ||
+ | francouzský Řád čestné legie, dříve již pruské i bavorské řády. | ||
+ | 1879 získal titul svobodného pána a byl jmenován členem | ||
+ | francouzské Akademie. Byl pohřben v Grinzingu v novogotické | ||
+ | hrobce navržené 1891 synem. Jeho jméno od 1886 nese | ||
+ | ulice ve vídeňské čtvrti Alsergrund. Čestným občanem ho | ||
+ | jmenovaly Vídeň a Brno. | ||
+ | |||
+ | V českých zemích F. spolupracoval 1852–54 na přestavbě | ||
+ | nosticovského křídla a zahradního zámku v Liberci, 1853 na | ||
+ | novorenesanční přestavbě zámku Josefa Lobkowicze v Dolních | ||
+ | Beřkovicích (u Mělníka). Nerealizován zůstal společný | ||
+ | projekt se strýcem na nový romantický novogotický zámek | ||
+ | Elisalexburg v Bynovci (u Děčína). Po osamostatnění F. krátce | ||
+ | pracoval v Čechách, kde se podle jeho projektu 1856–63 | ||
+ | stavěl zámek hrabat Nosticů v Trmicích (u Ústí nad Labem), | ||
+ | inspirovaný anglickou pozdní gotikou. Současně pracoval | ||
+ | 1856–79 na velké zakázce pro Vídeň, která ho proslavila, a to | ||
+ | na Votivním kostele na Ringstraße. (1855 vyhrál mezinárodní | ||
+ | soutěž čtyřiasedmdesáti architektů.) Kostel byl postaven jako | ||
+ | dík za záchranu císaře Františka Josefa I. při atentátu 1853. | ||
+ | Jako první novogotická stavba v habsburské monarchii je považován | ||
+ | za zlom ve vývoji rakouského historismu. Současně | ||
+ | F. zvítězil i v další uzavřené soutěži, a to na budovy burzy | ||
+ | a banky Palais Ferstel v centru města (1855–60). Proti obvyklému | ||
+ | způsobu cihelné architektury navrhl dražší variantu | ||
+ | s kamenem, který umožnil kvalitnější výzdobu, v níž se odráželo | ||
+ | ovlivnění ranou renesancí. Celkovým výrazem palác náležel | ||
+ | poslední vlně romantického historismu. V šedesátých letech F. osciloval mezi romantickým a novorenesančním stylem. Na | ||
+ | vídeňských předměstích Währing a Döbling navrhoval rodinné | ||
+ | domy v novogotickém romantickém duchu, reflektující | ||
+ | jeho zkušenost z návštěvy Anglie (1851). Sám žil v podobném | ||
+ | s manželkou Lotte, roz. Fehlmannovou, a šesti dětmi. V šedesátých | ||
+ | letech se podle F. návrhů v novogotickém stylu spíše romantického | ||
+ | ražení v Brně realizoval Berglův palác (1860–63) | ||
+ | a evangelický kostel J. A. Komenského (1862–67), dále kostel | ||
+ | sv. Alžběty (1861–77) v Teplicích-Šanově. Ve své další tvorbě | ||
+ | se v duchu doby odklonil od novogotického stylu k renesanci. | ||
+ | 1855 ho ovlivnil i pobyt v Itálii na státní stipendium. Nadále | ||
+ | se podílel na vzhledu centra Vídně (novorenesanční palác arcivévody | ||
+ | Ludvíka Viktora, Schwarzenbergplatz, | ||
+ | 1863–69; Österreichisches | ||
+ | Museum für angewandte Kunst und Industrie | ||
+ | s později připojenou umělecko-historickou školou, Ringstraße, | ||
+ | 1868–71 a 1873–77). Naopak neuspěl | ||
+ | v soutěžích na budovy | ||
+ | parlamentu, směnárny a dvorního muzea. Zdařilo se mu | ||
+ | však získat nejvýznamnější zakázku jeho pozdního období, | ||
+ | a to na novorenesanční budovu univerzity (1873–84). Monumentalita | ||
+ | stavby, ale i její hmotové uskupení již evokovaly | ||
+ | baroko, právě tak jako F. nový letní palác Liechtensteinů ve | ||
+ | vídeňské čtvrti Rossau a palác Lloyd v Terstu. V Čechách renesanční | ||
+ | a částečně i barokní podobu získala i nová zvonice | ||
+ | u kostela sv. Štěpána v Litoměřicích (1881–83). | ||
+ | |||
+ | F. publikoval i teoretické práce, k nejvýznamnějším patří ''Das bürgerliche Wohnhaus und das Wiener Zinshaus'' (Wien 1860), | ||
+ | vydaná s R. Eitelbergerem, historikem umění a olomouckým | ||
+ | rodákem. | ||
+ | |||
+ | Syn '''Max F.''' (* 8. 5. 1859 Vídeň, Rakousko, † 28. 3. 1936 | ||
+ | Vídeň, Rakousko) se stal rovněž úspěšným architektem, který | ||
+ | 1907 získal profesuru na vídeňské technice, kde byl zvolen | ||
+ | i rektorem. Vedle řady obytných a kancelářských budov | ||
+ | i průmyslových staveb byl autorem četných veřejných budov, | ||
+ | včetně kostelů, známé jsou rovněž jeho návrhy pomníků a náhrobků. | ||
+ | V českém prostředí se uplatnil projektem a stavbou | ||
+ | radnice ve Vítkovicích (1901–02) ve smíšeném novogotickém | ||
+ | a secesním stylu. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' vila Wisgrill u Gmunden/Traunsee (Horní Rakousy), 1860–1861; obytný | ||
+ | dům Pollak, Vídeň, 1860–1862; návrh na Uherskou akademii věd, Budapešť, | ||
+ | 1861 (neprovedeno); dům továrníka Haupta, Brno, 1863; vlastní vila na Himmelstraße, | ||
+ | Vídeň 19, 1863–1864; Palais Wertheim, Vídeň, 1864–1868; | ||
+ | adaptace barokního zámku Klessheim pro arcivévodu Ludwiga Viktora, Salcburk, | ||
+ | po 1866; budova Maximilianova gymnázia, Vídeň, 1869–1871; přestavba | ||
+ | kostela sv. Jakuba, Brno, 1871–1889; vila Wartholz, Reichenau, 1872; | ||
+ | vila Treiseneck pro básníka E. Vacana, Türnitz (Dolní Rakousy), 1872; vila | ||
+ | Bergfried, Reichenau, 1873–1874; stavby na Hohe Warte, Vídeň 19 (Zentralanstalt | ||
+ | für Meteorologie, 1870–1872; lidová škola, 1874; vila Gerbitz, | ||
+ | 1874–1875); obytný dům Gustava von Léon, Kärtnerstraße, 1874–1876; | ||
+ | palác Schottenring pro téhož, 1870–1873; dům Linder Renngasse, 1875– | ||
+ | 77, vše Vídeň; radnice, Tbilisi (Rusko, dnes Gruzie), 1880–1884; evangelický | ||
+ | kostel, Bielsko-Biała (Polsko), 1881–1882; soutěžní návrh na berlínský | ||
+ | Reichstag (vyřazen pro formální chybu), 1882. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' R. von Eitelberger, F. und die Votivkirche, Gesammelte kunsthistorische | ||
+ | Schriften, Wien 1879, s. 277; Zprávy SAI 19, 1884, s. 9–13; J. von | ||
+ | Falke, H. Freiherr von F. Festschrift …, Wien 1884; H. von Riewel, Die | ||
+ | Votiv-Kirche in Wien von H. von F., Wien 1892; N. Wibiral, H. von F. und | ||
+ | der Historismus in der Baukunst des 19. Jahrhunderts (disertační práce, Universität | ||
+ | Wien 1952/53); R. Wagner-Rieger, Wiens Architektur im 19. Jahrhundert, | ||
+ | Wien 1970; N. Wibiral – R. Mikula, H. von F., in: Die Wiener | ||
+ | Ringstraße: Bild einer Epoche, 8/3, Wiesbaden 1974; R. Kassal-Mikula (ed.), | ||
+ | H. F., 1828–1883, Bauten und Projekte für Wien, Wien 1983; H. Slavíčková, | ||
+ | Hřensko jinak Hernskrecžem, 1992, s. 48–52; Wurzbach 4, s. 201; | ||
+ | Thieme-Becker 11, s. 496–498; OSN 9, s. 138; ÖBL 1, s. 303–304; NDB | ||
+ | 5, s. 100–101; Czeike 2, s. 284–285; NEČVU 1, s. 173; K. Král, Zámek | ||
+ | v Trmicích a Schaffnerova vila v Ústí nad Labem, in: Kamenná kniha, sborník | ||
+ | k romantickému historismu – novogotice, 1997, s. 122–126; P. Vlček, Ilustrovaná | ||
+ | encyklopedie českých zámků, 1999, s. 186–187, 224, 343, 479, 527. | ||
+ | |||
+ | Pavel Vlček | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
Řádka 19: | Řádka 138: | ||
[[Kategorie:Vídeň]] | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
[[Kategorie:1883]] | [[Kategorie:1883]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Vídeň]] |
Verze z 15. 11. 2019, 11:40
Heinrich FERSTEL | |
Narození | 7.7.1828 |
---|---|
Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
Úmrtí | 14.7.1883 |
Místo úmrtí | Grinzing (dnes Vídeň, Rakousko) |
Povolání | 74- Architekt |
Citace | Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 130-131 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=80674 |
Ferstel, Heinrich, * 7. 7. 1828 Vídeň (Rakousko), † 14. 7. 1883 Grinzing (dnes Vídeň, Rakousko), architekt, stavitel, pedagog
Syn bankovního úředníka Ignaze F., který deset let vedl pobočku rakouské Národní banky v Praze. F. studoval ve Vídni 1843–47 polytechniku, 1845–50 architekturu na Akademii u K. Roesnera, E. van der Nülla a A. Sicarda von Sicardsburg. Studia přerušil během revoluce 1848, kdy vstoupil do Akademické legie, poté pobýval u otce v Praze, 1849 se vrátil do Vídně a následujícího roku školu ukončil. Do 1853 asistoval při stavbách a stavebních úpravách u strýce F. A. Stacheho, architekta vyšší šlechty, zvláště rodiny Kinských. 1866 byl F. jmenován profesorem architektury na polytechnice, 1880/81 zvolen jejím rektorem. 1869 byl nobilitován, 1871 se stal vrchním vládním radou a inspektorem veřejných staveb. Patřil do generace tzv. architektů vídeňské Ringstrasse, zařadil se k prvním reprezentantům přísného historismu. Zpočátku tvořil ještě v duchu romantismu a novogotiky, později ve stylu internacionální novorenesance. 1878 obdržel francouzský Řád čestné legie, dříve již pruské i bavorské řády. 1879 získal titul svobodného pána a byl jmenován členem francouzské Akademie. Byl pohřben v Grinzingu v novogotické hrobce navržené 1891 synem. Jeho jméno od 1886 nese ulice ve vídeňské čtvrti Alsergrund. Čestným občanem ho jmenovaly Vídeň a Brno.
V českých zemích F. spolupracoval 1852–54 na přestavbě nosticovského křídla a zahradního zámku v Liberci, 1853 na novorenesanční přestavbě zámku Josefa Lobkowicze v Dolních Beřkovicích (u Mělníka). Nerealizován zůstal společný projekt se strýcem na nový romantický novogotický zámek Elisalexburg v Bynovci (u Děčína). Po osamostatnění F. krátce pracoval v Čechách, kde se podle jeho projektu 1856–63 stavěl zámek hrabat Nosticů v Trmicích (u Ústí nad Labem), inspirovaný anglickou pozdní gotikou. Současně pracoval 1856–79 na velké zakázce pro Vídeň, která ho proslavila, a to na Votivním kostele na Ringstraße. (1855 vyhrál mezinárodní soutěž čtyřiasedmdesáti architektů.) Kostel byl postaven jako dík za záchranu císaře Františka Josefa I. při atentátu 1853. Jako první novogotická stavba v habsburské monarchii je považován za zlom ve vývoji rakouského historismu. Současně F. zvítězil i v další uzavřené soutěži, a to na budovy burzy a banky Palais Ferstel v centru města (1855–60). Proti obvyklému způsobu cihelné architektury navrhl dražší variantu s kamenem, který umožnil kvalitnější výzdobu, v níž se odráželo ovlivnění ranou renesancí. Celkovým výrazem palác náležel poslední vlně romantického historismu. V šedesátých letech F. osciloval mezi romantickým a novorenesančním stylem. Na vídeňských předměstích Währing a Döbling navrhoval rodinné domy v novogotickém romantickém duchu, reflektující jeho zkušenost z návštěvy Anglie (1851). Sám žil v podobném s manželkou Lotte, roz. Fehlmannovou, a šesti dětmi. V šedesátých letech se podle F. návrhů v novogotickém stylu spíše romantického ražení v Brně realizoval Berglův palác (1860–63) a evangelický kostel J. A. Komenského (1862–67), dále kostel sv. Alžběty (1861–77) v Teplicích-Šanově. Ve své další tvorbě se v duchu doby odklonil od novogotického stylu k renesanci. 1855 ho ovlivnil i pobyt v Itálii na státní stipendium. Nadále se podílel na vzhledu centra Vídně (novorenesanční palác arcivévody Ludvíka Viktora, Schwarzenbergplatz, 1863–69; Österreichisches Museum für angewandte Kunst und Industrie s později připojenou umělecko-historickou školou, Ringstraße, 1868–71 a 1873–77). Naopak neuspěl v soutěžích na budovy parlamentu, směnárny a dvorního muzea. Zdařilo se mu však získat nejvýznamnější zakázku jeho pozdního období, a to na novorenesanční budovu univerzity (1873–84). Monumentalita stavby, ale i její hmotové uskupení již evokovaly baroko, právě tak jako F. nový letní palác Liechtensteinů ve vídeňské čtvrti Rossau a palác Lloyd v Terstu. V Čechách renesanční a částečně i barokní podobu získala i nová zvonice u kostela sv. Štěpána v Litoměřicích (1881–83).
F. publikoval i teoretické práce, k nejvýznamnějším patří Das bürgerliche Wohnhaus und das Wiener Zinshaus (Wien 1860), vydaná s R. Eitelbergerem, historikem umění a olomouckým rodákem.
Syn Max F. (* 8. 5. 1859 Vídeň, Rakousko, † 28. 3. 1936 Vídeň, Rakousko) se stal rovněž úspěšným architektem, který 1907 získal profesuru na vídeňské technice, kde byl zvolen i rektorem. Vedle řady obytných a kancelářských budov i průmyslových staveb byl autorem četných veřejných budov, včetně kostelů, známé jsou rovněž jeho návrhy pomníků a náhrobků. V českém prostředí se uplatnil projektem a stavbou radnice ve Vítkovicích (1901–02) ve smíšeném novogotickém a secesním stylu.
D: vila Wisgrill u Gmunden/Traunsee (Horní Rakousy), 1860–1861; obytný dům Pollak, Vídeň, 1860–1862; návrh na Uherskou akademii věd, Budapešť, 1861 (neprovedeno); dům továrníka Haupta, Brno, 1863; vlastní vila na Himmelstraße, Vídeň 19, 1863–1864; Palais Wertheim, Vídeň, 1864–1868; adaptace barokního zámku Klessheim pro arcivévodu Ludwiga Viktora, Salcburk, po 1866; budova Maximilianova gymnázia, Vídeň, 1869–1871; přestavba kostela sv. Jakuba, Brno, 1871–1889; vila Wartholz, Reichenau, 1872; vila Treiseneck pro básníka E. Vacana, Türnitz (Dolní Rakousy), 1872; vila Bergfried, Reichenau, 1873–1874; stavby na Hohe Warte, Vídeň 19 (Zentralanstalt für Meteorologie, 1870–1872; lidová škola, 1874; vila Gerbitz, 1874–1875); obytný dům Gustava von Léon, Kärtnerstraße, 1874–1876; palác Schottenring pro téhož, 1870–1873; dům Linder Renngasse, 1875– 77, vše Vídeň; radnice, Tbilisi (Rusko, dnes Gruzie), 1880–1884; evangelický kostel, Bielsko-Biała (Polsko), 1881–1882; soutěžní návrh na berlínský Reichstag (vyřazen pro formální chybu), 1882.
L: R. von Eitelberger, F. und die Votivkirche, Gesammelte kunsthistorische Schriften, Wien 1879, s. 277; Zprávy SAI 19, 1884, s. 9–13; J. von Falke, H. Freiherr von F. Festschrift …, Wien 1884; H. von Riewel, Die Votiv-Kirche in Wien von H. von F., Wien 1892; N. Wibiral, H. von F. und der Historismus in der Baukunst des 19. Jahrhunderts (disertační práce, Universität Wien 1952/53); R. Wagner-Rieger, Wiens Architektur im 19. Jahrhundert, Wien 1970; N. Wibiral – R. Mikula, H. von F., in: Die Wiener Ringstraße: Bild einer Epoche, 8/3, Wiesbaden 1974; R. Kassal-Mikula (ed.), H. F., 1828–1883, Bauten und Projekte für Wien, Wien 1983; H. Slavíčková, Hřensko jinak Hernskrecžem, 1992, s. 48–52; Wurzbach 4, s. 201; Thieme-Becker 11, s. 496–498; OSN 9, s. 138; ÖBL 1, s. 303–304; NDB 5, s. 100–101; Czeike 2, s. 284–285; NEČVU 1, s. 173; K. Král, Zámek v Trmicích a Schaffnerova vila v Ústí nad Labem, in: Kamenná kniha, sborník k romantickému historismu – novogotice, 1997, s. 122–126; P. Vlček, Ilustrovaná encyklopedie českých zámků, 1999, s. 186–187, 224, 343, 479, 527.
Pavel Vlček