FERSTEL Heinrich 7.7.1828-14.7.1883: Porovnání verzí

Z Personal
(FERSTEL_Heinrich_7.7.1828-14.7.1883)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 7.7.1828
 
| datum narození = 7.7.1828
| místo narození = Vídeň
+
| místo narození = Vídeň (Rakousko)
 
| datum úmrtí = 14.7.1883
 
| datum úmrtí = 14.7.1883
| místo úmrtí = Grinzing
+
| místo úmrtí = Grinzing (dnes Vídeň, Rakousko)
 
| povolání = 74- Architekt
 
| povolání = 74- Architekt
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Heinrich FERSTEL
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 130-131
 +
}}
 +
 
 +
'''Ferstel, Heinrich,''' ''* 7. 7. 1828 Vídeň (Rakousko), † 14. 7. 1883 Grinzing (dnes Vídeň, Rakousko), architekt, stavitel, pedagog''
 +
 
 +
Syn bankovního úředníka Ignaze F., který deset let vedl pobočku
 +
rakouské Národní banky v Praze. F. studoval ve Vídni
 +
1843–47 polytechniku, 1845–50 architekturu na Akademii
 +
u K. Roesnera, E. van der Nülla a A. Sicarda von Sicardsburg.
 +
Studia přerušil během revoluce 1848, kdy vstoupil do
 +
Akademické legie, poté pobýval u otce v Praze, 1849 se vrátil
 +
do Vídně a následujícího roku školu ukončil. Do 1853
 +
asistoval při stavbách a stavebních úpravách u strýce F. A.
 +
Stacheho, architekta vyšší šlechty, zvláště rodiny Kinských.
 +
1866 byl F. jmenován profesorem architektury na polytechnice,
 +
1880/81 zvolen jejím rektorem. 1869 byl nobilitován,
 +
1871 se stal vrchním vládním radou a inspektorem veřejných
 +
staveb. Patřil do generace tzv. architektů vídeňské Ringstrasse,
 +
zařadil se k prvním reprezentantům přísného historismu.
 +
Zpočátku tvořil ještě v duchu romantismu a novogotiky, později
 +
ve stylu internacionální novorenesance. 1878 obdržel
 +
francouzský Řád čestné legie, dříve již pruské i bavorské řády.
 +
1879 získal titul svobodného pána a byl jmenován členem
 +
francouzské Akademie. Byl pohřben v Grinzingu v novogotické
 +
hrobce navržené 1891 synem. Jeho jméno od 1886 nese
 +
ulice ve vídeňské čtvrti Alsergrund. Čestným občanem ho
 +
jmenovaly Vídeň a Brno.
 +
 
 +
V českých zemích F. spolupracoval 1852–54 na přestavbě
 +
nosticovského křídla a zahradního zámku v Liberci, 1853 na
 +
novorenesanční přestavbě zámku Josefa Lobkowicze v Dolních
 +
Beřkovicích (u Mělníka). Nerealizován zůstal společný
 +
projekt se strýcem na nový romantický novogotický zámek
 +
Elisalexburg v Bynovci (u Děčína). Po osamostatnění F. krátce
 +
pracoval v Čechách, kde se podle jeho projektu 1856–63
 +
stavěl zámek hrabat Nosticů v Trmicích (u Ústí nad Labem),
 +
inspirovaný anglickou pozdní gotikou. Současně pracoval
 +
1856–79 na velké zakázce pro Vídeň, která ho proslavila, a to
 +
na Votivním kostele na Ringstraße. (1855 vyhrál mezinárodní
 +
soutěž čtyřiasedmdesáti architektů.) Kostel byl postaven jako
 +
dík za záchranu císaře Františka Josefa I. při atentátu 1853.
 +
Jako první novogotická stavba v habsburské monarchii je považován
 +
za zlom ve vývoji rakouského historismu. Současně
 +
F. zvítězil i v další uzavřené soutěži, a to na budovy burzy
 +
a banky Palais Ferstel v centru města (1855–60). Proti obvyklému
 +
způsobu cihelné architektury navrhl dražší variantu
 +
s kamenem, který umožnil kvalitnější výzdobu, v níž se odráželo
 +
ovlivnění ranou renesancí. Celkovým výrazem palác náležel
 +
poslední vlně romantického historismu. V šedesátých letech F. osciloval mezi romantickým a novorenesančním stylem. Na
 +
vídeňských předměstích Währing a Döbling navrhoval rodinné
 +
domy v novogotickém romantickém duchu, reflektující
 +
jeho zkušenost z návštěvy Anglie (1851). Sám žil v podobném
 +
s manželkou Lotte, roz. Fehlmannovou, a šesti dětmi. V šedesátých
 +
letech se podle F. návrhů v novogotickém stylu spíše romantického
 +
ražení v Brně realizoval Berglův palác (1860–63)
 +
a evangelický kostel J. A. Komenského (1862–67), dále kostel
 +
sv. Alžběty (1861–77) v Teplicích-Šanově. Ve své další tvorbě
 +
se v duchu doby odklonil od novogotického stylu k renesanci.
 +
1855 ho ovlivnil i pobyt v Itálii na státní stipendium. Nadále
 +
se podílel na vzhledu centra Vídně (novorenesanční palác arcivévody
 +
Ludvíka Viktora, Schwarzenbergplatz,
 +
1863–69; Österreichisches
 +
Museum für angewandte Kunst und Industrie
 +
s později připojenou umělecko-historickou školou, Ringstraße,
 +
1868–71 a 1873–77). Naopak neuspěl
 +
v soutěžích na budovy
 +
parlamentu, směnárny a dvorního muzea. Zdařilo se mu
 +
však získat nejvýznamnější zakázku jeho pozdního období,
 +
a to na novorenesanční budovu univerzity (1873–84). Monumentalita
 +
stavby, ale i její hmotové uskupení již evokovaly
 +
baroko, právě tak jako F. nový letní palác Liechtensteinů ve
 +
vídeňské čtvrti Rossau a palác Lloyd v Terstu. V Čechách renesanční
 +
a částečně i barokní podobu získala i nová zvonice
 +
u kostela sv. Štěpána v Litoměřicích (1881–83).
 +
 
 +
F. publikoval i teoretické práce, k nejvýznamnějším patří ''Das bürgerliche Wohnhaus und das Wiener Zinshaus'' (Wien 1860),
 +
vydaná s R. Eitelbergerem, historikem umění a olomouckým
 +
rodákem.
 +
 
 +
Syn '''Max F.''' (* 8. 5. 1859 Vídeň, Rakousko, † 28. 3. 1936
 +
Vídeň, Rakousko) se stal rovněž úspěšným architektem, který
 +
1907 získal profesuru na vídeňské technice, kde byl zvolen
 +
i rektorem. Vedle řady obytných a kancelářských budov
 +
i průmyslových staveb byl autorem četných veřejných budov,
 +
včetně kostelů, známé jsou rovněž jeho návrhy pomníků a náhrobků.
 +
V českém prostředí se uplatnil projektem a stavbou
 +
radnice ve Vítkovicích (1901–02) ve smíšeném novogotickém
 +
a secesním stylu.
 +
 
 +
'''D:''' vila Wisgrill u Gmunden/Traunsee (Horní Rakousy), 1860–1861; obytný
 +
dům Pollak, Vídeň, 1860–1862; návrh na Uherskou akademii věd, Budapešť,
 +
1861 (neprovedeno); dům továrníka Haupta, Brno, 1863; vlastní vila na Himmelstraße,
 +
Vídeň 19, 1863–1864; Palais Wertheim, Vídeň, 1864–1868;
 +
adaptace barokního zámku Klessheim pro arcivévodu Ludwiga Viktora, Salcburk,
 +
po 1866; budova Maximilianova gymnázia, Vídeň, 1869–1871; přestavba
 +
kostela sv. Jakuba, Brno, 1871–1889; vila Wartholz, Reichenau, 1872;
 +
vila Treiseneck pro básníka E. Vacana, Türnitz (Dolní Rakousy), 1872; vila
 +
Bergfried, Reichenau, 1873–1874; stavby na Hohe Warte, Vídeň 19 (Zentralanstalt
 +
für Meteorologie, 1870–1872; lidová škola, 1874; vila Gerbitz,
 +
1874–1875); obytný dům Gustava von Léon, Kärtnerstraße, 1874–1876;
 +
palác Schottenring pro téhož, 1870–1873; dům Linder Renngasse, 1875–
 +
77, vše Vídeň; radnice, Tbilisi (Rusko, dnes Gruzie), 1880–1884; evangelický
 +
kostel, Bielsko-Biała (Polsko), 1881–1882; soutěžní návrh na berlínský
 +
Reichstag (vyřazen pro formální chybu), 1882.
 +
 
 +
'''L:''' R. von Eitelberger, F. und die Votivkirche, Gesammelte kunsthistorische
 +
Schriften, Wien 1879, s. 277; Zprávy SAI 19, 1884, s. 9–13; J. von
 +
Falke, H. Freiherr von F. Festschrift …, Wien 1884; H. von Riewel, Die
 +
Votiv-Kirche in Wien von H. von F., Wien 1892; N. Wibiral, H. von F. und
 +
der Historismus in der Baukunst des 19. Jahrhunderts (disertační práce, Universität
 +
Wien 1952/53); R. Wagner-Rieger, Wiens Architektur im 19. Jahrhundert,
 +
Wien 1970; N. Wibiral – R. Mikula, H. von F., in: Die Wiener
 +
Ringstraße: Bild einer Epoche, 8/3, Wiesbaden 1974; R. Kassal-Mikula (ed.),
 +
H. F., 1828–1883, Bauten und Projekte für Wien, Wien 1983; H. Slavíčková,
 +
Hřensko jinak Hernskrecžem, 1992, s. 48–52; Wurzbach 4, s. 201;
 +
Thieme-Becker 11, s. 496–498; OSN 9, s. 138; ÖBL 1, s. 303–304; NDB
 +
5, s. 100–101; Czeike 2, s. 284–285; NEČVU 1, s. 173; K. Král, Zámek
 +
v Trmicích a Schaffnerova vila v Ústí nad Labem, in: Kamenná kniha, sborník
 +
k romantickému historismu – novogotice, 1997, s. 122–126; P. Vlček, Ilustrovaná
 +
encyklopedie českých zámků, 1999, s. 186–187, 224, 343, 479, 527.
 +
 
 +
Pavel Vlček
  
== Literatura ==
 
Praha 2004; s. 167
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:74- Architekt]]
 
[[Kategorie:74- Architekt]]
Řádka 19: Řádka 138:
 
[[Kategorie:Vídeň]]
 
[[Kategorie:Vídeň]]
 
[[Kategorie:1883]]
 
[[Kategorie:1883]]
[[Kategorie:Grinzing]]
+
[[Kategorie:Vídeň]]

Verze z 15. 11. 2019, 11:40

Heinrich FERSTEL
Narození 7.7.1828
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 14.7.1883
Místo úmrtí Grinzing (dnes Vídeň, Rakousko)
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 130-131
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=80674

Ferstel, Heinrich, * 7. 7. 1828 Vídeň (Rakousko), † 14. 7. 1883 Grinzing (dnes Vídeň, Rakousko), architekt, stavitel, pedagog

Syn bankovního úředníka Ignaze F., který deset let vedl pobočku rakouské Národní banky v Praze. F. studoval ve Vídni 1843–47 polytechniku, 1845–50 architekturu na Akademii u K. Roesnera, E. van der Nülla a A. Sicarda von Sicardsburg. Studia přerušil během revoluce 1848, kdy vstoupil do Akademické legie, poté pobýval u otce v Praze, 1849 se vrátil do Vídně a následujícího roku školu ukončil. Do 1853 asistoval při stavbách a stavebních úpravách u strýce F. A. Stacheho, architekta vyšší šlechty, zvláště rodiny Kinských. 1866 byl F. jmenován profesorem architektury na polytechnice, 1880/81 zvolen jejím rektorem. 1869 byl nobilitován, 1871 se stal vrchním vládním radou a inspektorem veřejných staveb. Patřil do generace tzv. architektů vídeňské Ringstrasse, zařadil se k prvním reprezentantům přísného historismu. Zpočátku tvořil ještě v duchu romantismu a novogotiky, později ve stylu internacionální novorenesance. 1878 obdržel francouzský Řád čestné legie, dříve již pruské i bavorské řády. 1879 získal titul svobodného pána a byl jmenován členem francouzské Akademie. Byl pohřben v Grinzingu v novogotické hrobce navržené 1891 synem. Jeho jméno od 1886 nese ulice ve vídeňské čtvrti Alsergrund. Čestným občanem ho jmenovaly Vídeň a Brno.

V českých zemích F. spolupracoval 1852–54 na přestavbě nosticovského křídla a zahradního zámku v Liberci, 1853 na novorenesanční přestavbě zámku Josefa Lobkowicze v Dolních Beřkovicích (u Mělníka). Nerealizován zůstal společný projekt se strýcem na nový romantický novogotický zámek Elisalexburg v Bynovci (u Děčína). Po osamostatnění F. krátce pracoval v Čechách, kde se podle jeho projektu 1856–63 stavěl zámek hrabat Nosticů v Trmicích (u Ústí nad Labem), inspirovaný anglickou pozdní gotikou. Současně pracoval 1856–79 na velké zakázce pro Vídeň, která ho proslavila, a to na Votivním kostele na Ringstraße. (1855 vyhrál mezinárodní soutěž čtyřiasedmdesáti architektů.) Kostel byl postaven jako dík za záchranu císaře Františka Josefa I. při atentátu 1853. Jako první novogotická stavba v habsburské monarchii je považován za zlom ve vývoji rakouského historismu. Současně F. zvítězil i v další uzavřené soutěži, a to na budovy burzy a banky Palais Ferstel v centru města (1855–60). Proti obvyklému způsobu cihelné architektury navrhl dražší variantu s kamenem, který umožnil kvalitnější výzdobu, v níž se odráželo ovlivnění ranou renesancí. Celkovým výrazem palác náležel poslední vlně romantického historismu. V šedesátých letech F. osciloval mezi romantickým a novorenesančním stylem. Na vídeňských předměstích Währing a Döbling navrhoval rodinné domy v novogotickém romantickém duchu, reflektující jeho zkušenost z návštěvy Anglie (1851). Sám žil v podobném s manželkou Lotte, roz. Fehlmannovou, a šesti dětmi. V šedesátých letech se podle F. návrhů v novogotickém stylu spíše romantického ražení v Brně realizoval Berglův palác (1860–63) a evangelický kostel J. A. Komenského (1862–67), dále kostel sv. Alžběty (1861–77) v Teplicích-Šanově. Ve své další tvorbě se v duchu doby odklonil od novogotického stylu k renesanci. 1855 ho ovlivnil i pobyt v Itálii na státní stipendium. Nadále se podílel na vzhledu centra Vídně (novorenesanční palác arcivévody Ludvíka Viktora, Schwarzenbergplatz, 1863–69; Österreichisches Museum für angewandte Kunst und Industrie s později připojenou umělecko-historickou školou, Ringstraße, 1868–71 a 1873–77). Naopak neuspěl v soutěžích na budovy parlamentu, směnárny a dvorního muzea. Zdařilo se mu však získat nejvýznamnější zakázku jeho pozdního období, a to na novorenesanční budovu univerzity (1873–84). Monumentalita stavby, ale i její hmotové uskupení již evokovaly baroko, právě tak jako F. nový letní palác Liechtensteinů ve vídeňské čtvrti Rossau a palác Lloyd v Terstu. V Čechách renesanční a částečně i barokní podobu získala i nová zvonice u kostela sv. Štěpána v Litoměřicích (1881–83).

F. publikoval i teoretické práce, k nejvýznamnějším patří Das bürgerliche Wohnhaus und das Wiener Zinshaus (Wien 1860), vydaná s R. Eitelbergerem, historikem umění a olomouckým rodákem.

Syn Max F. (* 8. 5. 1859 Vídeň, Rakousko, † 28. 3. 1936 Vídeň, Rakousko) se stal rovněž úspěšným architektem, který 1907 získal profesuru na vídeňské technice, kde byl zvolen i rektorem. Vedle řady obytných a kancelářských budov i průmyslových staveb byl autorem četných veřejných budov, včetně kostelů, známé jsou rovněž jeho návrhy pomníků a náhrobků. V českém prostředí se uplatnil projektem a stavbou radnice ve Vítkovicích (1901–02) ve smíšeném novogotickém a secesním stylu.

D: vila Wisgrill u Gmunden/Traunsee (Horní Rakousy), 1860–1861; obytný dům Pollak, Vídeň, 1860–1862; návrh na Uherskou akademii věd, Budapešť, 1861 (neprovedeno); dům továrníka Haupta, Brno, 1863; vlastní vila na Himmelstraße, Vídeň 19, 1863–1864; Palais Wertheim, Vídeň, 1864–1868; adaptace barokního zámku Klessheim pro arcivévodu Ludwiga Viktora, Salcburk, po 1866; budova Maximilianova gymnázia, Vídeň, 1869–1871; přestavba kostela sv. Jakuba, Brno, 1871–1889; vila Wartholz, Reichenau, 1872; vila Treiseneck pro básníka E. Vacana, Türnitz (Dolní Rakousy), 1872; vila Bergfried, Reichenau, 1873–1874; stavby na Hohe Warte, Vídeň 19 (Zentralanstalt für Meteorologie, 1870–1872; lidová škola, 1874; vila Gerbitz, 1874–1875); obytný dům Gustava von Léon, Kärtnerstraße, 1874–1876; palác Schottenring pro téhož, 1870–1873; dům Linder Renngasse, 1875– 77, vše Vídeň; radnice, Tbilisi (Rusko, dnes Gruzie), 1880–1884; evangelický kostel, Bielsko-Biała (Polsko), 1881–1882; soutěžní návrh na berlínský Reichstag (vyřazen pro formální chybu), 1882.

L: R. von Eitelberger, F. und die Votivkirche, Gesammelte kunsthistorische Schriften, Wien 1879, s. 277; Zprávy SAI 19, 1884, s. 9–13; J. von Falke, H. Freiherr von F. Festschrift …, Wien 1884; H. von Riewel, Die Votiv-Kirche in Wien von H. von F., Wien 1892; N. Wibiral, H. von F. und der Historismus in der Baukunst des 19. Jahrhunderts (disertační práce, Universität Wien 1952/53); R. Wagner-Rieger, Wiens Architektur im 19. Jahrhundert, Wien 1970; N. Wibiral – R. Mikula, H. von F., in: Die Wiener Ringstraße: Bild einer Epoche, 8/3, Wiesbaden 1974; R. Kassal-Mikula (ed.), H. F., 1828–1883, Bauten und Projekte für Wien, Wien 1983; H. Slavíčková, Hřensko jinak Hernskrecžem, 1992, s. 48–52; Wurzbach 4, s. 201; Thieme-Becker 11, s. 496–498; OSN 9, s. 138; ÖBL 1, s. 303–304; NDB 5, s. 100–101; Czeike 2, s. 284–285; NEČVU 1, s. 173; K. Král, Zámek v Trmicích a Schaffnerova vila v Ústí nad Labem, in: Kamenná kniha, sborník k romantickému historismu – novogotice, 1997, s. 122–126; P. Vlček, Ilustrovaná encyklopedie českých zámků, 1999, s. 186–187, 224, 343, 479, 527.

Pavel Vlček