Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FESL Michal Josef 29.9.1788-6.2.1863

{{Infobox - osoba
| jméno = Michal Josef FESL
| obrázek = Fesl Michal Josef portret.jpg
| datum narození = 29.9.1788
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 6.2.1863
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 50- Náboženský publicista

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 133-134
}}

'''FESL, Michal Josef,''' ''* 29. 9. 1788 Praha, † 6. 2. 1863 Vídeň (Rakousko), římskokatolický kněz, teolog''

Pocházel z chudé rodiny. Bohosloví vystudoval na pražské univerzitě,
studium zakončil doktorátem a kněžským svěcením
(1811). Formování jeho osvícenského teismu nejvíce ovlivnil
filozof B. Bolzano a jazykovědec J. Dobrovský, u kterého se
učil jazykům a historickému kriticismu. Na jejich doporučení
se 1811 stal suplujícím, od 1816 skutečným profesorem
církevního dějepisu a kanonického práva na litoměřickém
biskupském semináři. 1816 ho biskup J. F. Hurdálek jmenoval
presesem semináře. Z alumnů školy si vytvořil kroužek
stoupenců, s nimiž založil tajný spolek Christenbund. V něm
důsledně uplatňoval principy Bolzanových etických, sociálně
a církevně nápravných snah, vedl své žáky k uvědomělé zbožnosti
a touze po poznání. Na udání a na základě neopatrného
F. kázání byl 1819 spolek prozrazen a zakázán jako deistický,
kacířský. Tehdy vrcholilo tažení vysokých církevních kruhů
proti B. Bolzanovi a F. případ s ním byl spojen. 1820 byl
zatčen a v doprovodu policie konfinován v klášteře servitů ve
vídeňské čtvrti Roßau, 1824 mu byl přikázán pobyt v klášteře
ve Štýrském Hradci, 1832 obdržel povolení žít jako suspendovaný
kněz na faře sv. Leopolda ve Vídni. Měl zakázán volný
pohyb v monarchii. 1839 navštívil ilegálně (avšak s vědomím
vídeňského policejního ředitele) svého příznivce B. Bolzana
v Těchobuzi nedaleko Pacova. Organizoval vydávání jeho děl
v bavorském Sulzbachu (''Lehrbuch der Religionswissenschaft'',
1834, ''Lebensbeschreibung'', 1836, ''Wissenschaftslehre'', 1837,
''Athanasia'', 1838, výbor z exhort, 1839). Stal se spoluautorem
dvou polemických tisků, bránících Bolzana proti odpůrcům.
Většího významu než F. nevelké literární dílo nabylo jeho úsilí
o naplňování Bolzanovy filozofie v praxi, jímž ovlivnil již své
současníky, a hlavně mladší české bohoslovce. Na osobním
příkladu dokazoval nutnost mravně konsekventního života
a osvíceného racionalismu pro obnovu víry. Ač byl německy
vychován, hlásil se k českému původu a z Vídně podporoval
českou literaturu. Knihovnu a literární pozůstalost odkázal
Českému muzeu.

'''L:''' RS N 3, s. 72–73; Wurzbach 14, s. 446–448; OS N 9, s. 142; E. Winter,
B. Bolzano a jeho kruh, 1935, zvl. s. 83–84; Wissenschaft und Religion im Vormärz. Der Briefwechsel B. Bolzanos mit M. J. F. 1822–48, E. Winter
(ed.), Berlin 1965; Der Bolzanokreis 1824–33, in: Briefen von Anna Hoffmann, M. J. F., Franz Schneider und Franz Příhonský, E. Winter (ed.),
Wien – Köln – Graz 1970; F. Marek, Severočeské kulturní kapitoly, 1973,
s. 117; J. Loužil, B. Bolzano, 1978, zvl. s. 8, 208–209, 303–307; F. Marek,
Severočeské kulturní kapitoly 2, 1978, s. 101–106, 118–122; Dějiny města
Litoměřic, O. Kotyza – J. Smetana – J. Tomas (eds.), 1997, s. 396–397.

'''P:''' LA PNP, Praha, písemná pozůstalost.

Martin Kučera

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:50- Náboženský publicista]]

[[Kategorie:1788]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1863]]
[[Kategorie:Vídeň]]