FESL Michal Josef 29.9.1788-6.2.1863: Porovnání verzí
(FESL_Michal_Josef_29.9.1788-6.2.1863) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 29.9.1788 | | datum narození = 29.9.1788 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 6.2.1863 | | datum úmrtí = 6.2.1863 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
| povolání = 50- Náboženský publicista | | povolání = 50- Náboženský publicista | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''FESL, Michal Josef,''' ''* 29. 9. 1788 Praha, † 6. 2. 1863 Vídeň (Rakousko), římskokatolický kněz, teolog'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z chudé rodiny. Bohosloví vystudoval na pražské univerzitě, | ||
+ | studium zakončil doktorátem a kněžským svěcením | ||
+ | (1811). Formování jeho osvícenského teismu nejvíce ovlivnil | ||
+ | filozof B. Bolzano a jazykovědec J. Dobrovský, u kterého se | ||
+ | učil jazykům a historickému kriticismu. Na jejich doporučení | ||
+ | se 1811 stal suplujícím, od 1816 skutečným profesorem | ||
+ | církevního dějepisu a kanonického práva na litoměřickém | ||
+ | biskupském semináři. 1816 ho biskup J. F. Hurdálek jmenoval | ||
+ | presesem semináře. Z alumnů školy si vytvořil kroužek | ||
+ | stoupenců, s nimiž založil tajný spolek Christenbund. V něm | ||
+ | důsledně uplatňoval principy Bolzanových etických, sociálně | ||
+ | a církevně nápravných snah, vedl své žáky k uvědomělé zbožnosti | ||
+ | a touze po poznání. Na udání a na základě neopatrného | ||
+ | F. kázání byl 1819 spolek prozrazen a zakázán jako deistický, | ||
+ | kacířský. Tehdy vrcholilo tažení vysokých církevních kruhů | ||
+ | proti B. Bolzanovi a F. případ s ním byl spojen. 1820 byl | ||
+ | zatčen a v doprovodu policie konfinován v klášteře servitů ve | ||
+ | vídeňské čtvrti Roßau, 1824 mu byl přikázán pobyt v klášteře | ||
+ | ve Štýrském Hradci, 1832 obdržel povolení žít jako suspendovaný | ||
+ | kněz na faře sv. Leopolda ve Vídni. Měl zakázán volný | ||
+ | pohyb v monarchii. 1839 navštívil ilegálně (avšak s vědomím | ||
+ | vídeňského policejního ředitele) svého příznivce B. Bolzana | ||
+ | v Těchobuzi nedaleko Pacova. Organizoval vydávání jeho děl | ||
+ | v bavorském Sulzbachu (''Lehrbuch der Religionswissenschaft'', | ||
+ | 1834, ''Lebensbeschreibung'', 1836, ''Wissenschaftslehre'', 1837, | ||
+ | ''Athanasia'', 1838, výbor z exhort, 1839). Stal se spoluautorem | ||
+ | dvou polemických tisků, bránících Bolzana proti odpůrcům. | ||
+ | Většího významu než F. nevelké literární dílo nabylo jeho úsilí | ||
+ | o naplňování Bolzanovy filozofie v praxi, jímž ovlivnil již své | ||
+ | současníky, a hlavně mladší české bohoslovce. Na osobním | ||
+ | příkladu dokazoval nutnost mravně konsekventního života | ||
+ | a osvíceného racionalismu pro obnovu víry. Ač byl německy | ||
+ | vychován, hlásil se k českému původu a z Vídně podporoval | ||
+ | českou literaturu. Knihovnu a literární pozůstalost odkázal | ||
+ | Českému muzeu. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' RS N 3, s. 72–73; Wurzbach 14, s. 446–448; OS N 9, s. 142; E. Winter, | ||
+ | B. Bolzano a jeho kruh, 1935, zvl. s. 83–84; Wissenschaft und Religion im Vormärz. Der Briefwechsel B. Bolzanos mit M. J. F. 1822–48, E. Winter | ||
+ | (ed.), Berlin 1965; Der Bolzanokreis 1824–33, in: Briefen von Anna Hoffmann, M. J. F., Franz Schneider und Franz Příhonský, E. Winter (ed.), | ||
+ | Wien – Köln – Graz 1970; F. Marek, Severočeské kulturní kapitoly, 1973, | ||
+ | s. 117; J. Loužil, B. Bolzano, 1978, zvl. s. 8, 208–209, 303–307; F. Marek, | ||
+ | Severočeské kulturní kapitoly 2, 1978, s. 101–106, 118–122; Dějiny města | ||
+ | Litoměřic, O. Kotyza – J. Smetana – J. Tomas (eds.), 1997, s. 396–397. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' LA PNP, Praha, písemná pozůstalost. | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:50- Náboženský publicista]] | [[Kategorie:50- Náboženský publicista]] | ||
[[Kategorie:1788]] | [[Kategorie:1788]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1863]] | [[Kategorie:1863]] | ||
+ | [[Kategorie:Vídeň]] |
Verze z 26. 11. 2017, 19:12
Michal Josef FESL | |
Narození | 29.9.1788 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 6.2.1863 |
Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
Povolání | 50- Náboženský publicista |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54951 |
FESL, Michal Josef, * 29. 9. 1788 Praha, † 6. 2. 1863 Vídeň (Rakousko), římskokatolický kněz, teolog
Pocházel z chudé rodiny. Bohosloví vystudoval na pražské univerzitě, studium zakončil doktorátem a kněžským svěcením (1811). Formování jeho osvícenského teismu nejvíce ovlivnil filozof B. Bolzano a jazykovědec J. Dobrovský, u kterého se učil jazykům a historickému kriticismu. Na jejich doporučení se 1811 stal suplujícím, od 1816 skutečným profesorem církevního dějepisu a kanonického práva na litoměřickém biskupském semináři. 1816 ho biskup J. F. Hurdálek jmenoval presesem semináře. Z alumnů školy si vytvořil kroužek stoupenců, s nimiž založil tajný spolek Christenbund. V něm důsledně uplatňoval principy Bolzanových etických, sociálně a církevně nápravných snah, vedl své žáky k uvědomělé zbožnosti a touze po poznání. Na udání a na základě neopatrného F. kázání byl 1819 spolek prozrazen a zakázán jako deistický, kacířský. Tehdy vrcholilo tažení vysokých církevních kruhů proti B. Bolzanovi a F. případ s ním byl spojen. 1820 byl zatčen a v doprovodu policie konfinován v klášteře servitů ve vídeňské čtvrti Roßau, 1824 mu byl přikázán pobyt v klášteře ve Štýrském Hradci, 1832 obdržel povolení žít jako suspendovaný kněz na faře sv. Leopolda ve Vídni. Měl zakázán volný pohyb v monarchii. 1839 navštívil ilegálně (avšak s vědomím vídeňského policejního ředitele) svého příznivce B. Bolzana v Těchobuzi nedaleko Pacova. Organizoval vydávání jeho děl v bavorském Sulzbachu (Lehrbuch der Religionswissenschaft, 1834, Lebensbeschreibung, 1836, Wissenschaftslehre, 1837, Athanasia, 1838, výbor z exhort, 1839). Stal se spoluautorem dvou polemických tisků, bránících Bolzana proti odpůrcům. Většího významu než F. nevelké literární dílo nabylo jeho úsilí o naplňování Bolzanovy filozofie v praxi, jímž ovlivnil již své současníky, a hlavně mladší české bohoslovce. Na osobním příkladu dokazoval nutnost mravně konsekventního života a osvíceného racionalismu pro obnovu víry. Ač byl německy vychován, hlásil se k českému původu a z Vídně podporoval českou literaturu. Knihovnu a literární pozůstalost odkázal Českému muzeu.
L: RS N 3, s. 72–73; Wurzbach 14, s. 446–448; OS N 9, s. 142; E. Winter, B. Bolzano a jeho kruh, 1935, zvl. s. 83–84; Wissenschaft und Religion im Vormärz. Der Briefwechsel B. Bolzanos mit M. J. F. 1822–48, E. Winter (ed.), Berlin 1965; Der Bolzanokreis 1824–33, in: Briefen von Anna Hoffmann, M. J. F., Franz Schneider und Franz Příhonský, E. Winter (ed.), Wien – Köln – Graz 1970; F. Marek, Severočeské kulturní kapitoly, 1973, s. 117; J. Loužil, B. Bolzano, 1978, zvl. s. 8, 208–209, 303–307; F. Marek, Severočeské kulturní kapitoly 2, 1978, s. 101–106, 118–122; Dějiny města Litoměřic, O. Kotyza – J. Smetana – J. Tomas (eds.), 1997, s. 396–397.
P: LA PNP, Praha, písemná pozůstalost.
Martin Kučera