StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie FESL Michal Josef 29.9.1788-6.2.1863

Michal Josef FESL
Narození	29.9.1788
Místo narození	Praha
Úmrtí	6.2.1863
Místo úmrtí	Vídeň (Rakousko)
Povolání	50- Náboženský publicista
Citace	Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 133-134
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54951

FESL, Michal Josef, * 29. 9. 1788 Praha, † 6. 2. 1863 Vídeň (Rakousko), římskokatolický kněz, teolog

Pocházel z chudé rodiny. Bohosloví vystudoval na pražské univerzitě, studium zakončil doktorátem a kněžským svěcením (1811). Formování jeho osvícenského teismu nejvíce ovlivnil filozof B. Bolzano a jazykovědec J. Dobrovský, u kterého se učil jazykům a historickému kriticismu. Na jejich doporučení se 1811 stal suplujícím, od 1816 skutečným profesorem církevního dějepisu a kanonického práva na litoměřickém biskupském semináři. 1816 ho biskup J. F. Hurdálek jmenoval presesem semináře. Z alumnů školy si vytvořil kroužek stoupenců, s nimiž založil tajný spolek Christenbund. V něm důsledně uplatňoval principy Bolzanových etických, sociálně a církevně nápravných snah, vedl své žáky k uvědomělé zbožnosti a touze po poznání. Na udání a na základě neopatrného F. kázání byl 1819 spolek prozrazen a zakázán jako deistický, kacířský. Tehdy vrcholilo tažení vysokých církevních kruhů proti B. Bolzanovi a F. případ s ním byl spojen. 1820 byl zatčen a v doprovodu policie konfinován v klášteře servitů ve vídeňské čtvrti Roßau, 1824 mu byl přikázán pobyt v klášteře ve Štýrském Hradci, 1832 obdržel povolení žít jako suspendovaný kněz na faře sv. Leopolda ve Vídni. Měl zakázán volný pohyb v monarchii. 1839 navštívil ilegálně (avšak s vědomím vídeňského policejního ředitele) svého příznivce B. Bolzana v Těchobuzi nedaleko Pacova. Organizoval vydávání jeho děl v bavorském Sulzbachu (Lehrbuch der Religionswissenschaft, 1834, Lebensbeschreibung, 1836, Wissenschaftslehre, 1837, Athanasia, 1838, výbor z exhort, 1839). Stal se spoluautorem dvou polemických tisků, bránících Bolzana proti odpůrcům. Většího významu než F. nevelké literární dílo nabylo jeho úsilí o naplňování Bolzanovy filozofie v praxi, jímž ovlivnil již své současníky, a hlavně mladší české bohoslovce. Na osobním příkladu dokazoval nutnost mravně konsekventního života a osvíceného racionalismu pro obnovu víry. Ač byl německy vychován, hlásil se k českému původu a z Vídně podporoval českou literaturu. Knihovnu a literární pozůstalost odkázal Českému muzeu.

L: RS N 3, s. 72–73; Wurzbach 14, s. 446–448; OS N 9, s. 142; E. Winter, B. Bolzano a jeho kruh, 1935, zvl. s. 83–84; Wissenschaft und Religion im Vormärz. Der Briefwechsel B. Bolzanos mit M. J. F. 1822–48, E. Winter (ed.), Berlin 1965; Der Bolzanokreis 1824–33, in: Briefen von Anna Hoffmann, M. J. F., Franz Schneider und Franz Příhonský, E. Winter (ed.), Wien – Köln – Graz 1970; F. Marek, Severočeské kulturní kapitoly, 1973, s. 117; J. Loužil, B. Bolzano, 1978, zvl. s. 8, 208–209, 303–307; F. Marek, Severočeské kulturní kapitoly 2, 1978, s. 101–106, 118–122; Dějiny města Litoměřic, O. Kotyza – J. Smetana – J. Tomas (eds.), 1997, s. 396–397.

P: LA PNP, Praha, písemná pozůstalost.

Martin Kučera