FETTER František 26.4.1901-14.12.1979

Z Personal
František FETTER
Narození 26.4.1901
Místo narození Německý (dnes Havlíčkův) Brod
Úmrtí 14.12.1979
Místo úmrtí Praha
Povolání

28- Strojař nebo elektrotechnik

61- Pedagog
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54956

FETTER, František, * 26. 4. 1901 Německý (dnes Havlíčkův) Brod, † 14. 12. 1979 Praha, elektrotechnik, pedagog

Maturoval 1919 na Státním českém gymnáziu na Královských Vinohradech v Praze, 1920–25 studoval na Fakultě strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze, 1926 složil druhou rigorózní zkoušku. Na škole zůstal, 1924–27 působil jako asistent pro obor konstrukce elektrických strojů u prof. K. Nováka, který se stal F. celoživotním vzorem nejen po stránce odborné a pedagogické, ale i společenské. 1927– 48 byl zaměstnán v elektrotechnické divizi Českomoravské Kolben-Daněk (ČKD) v pražských Vysočanech. Pracoval ve zkušebně velkých točivých elektrických strojů a po výstavbě nového závodu pro výrobu malých strojů do něj přešel jako přednosta zkušebny. 1937 se stal vedoucím vývojové skupiny pro novou řadu elektrických motorů špičkových technicko-ekonomických parametrů. 1942 byl jmenován vedoucím výroby malých a středních elektrických strojů. V závěru druhé světové války 1944–45 se nevyhnul deportaci na nucené práce do tábora v Kallichu (dnes Kalek) u Chomutova. Poté se vrátil do ČKD a do 1948 působil jako vedoucí technické správy elektrotechnické výroby, podílel se zejména na koncepci nových výrobních programů.

Na Elektrotechnické fakultě ČVUT obhájil 1948 doktorskou disertační práci, v níž předložil originální návrh zařízení pro měření momentových charakteristik asynchronních motorů. Téhož roku byl jmenován řádným profesorem pro obor silnoproudá elektrotechnika na Strojní fakultě ČVUT, kde pak od 1956 až do odchodu do důchodu 1971 vedl katedru obecné elektrotechniky. Poté ještě se školou několik let externě spolupracoval jako školitel vědeckých aspirantů a oponent kandidátských disertačních prací. Vykonával četné funkce: člen vědeckých rad ČVUT, Ústavu pro studium na vysokých školách technických, Elektrotechnického ústavu ČSAV , Ministerstva těžkého strojírenství, Výzkumného ústavu silnoproudé elektrotechniky v Praze-Běchovicích, Zkušebního elektrotechnického ústavu v Praze-Troji a stálý poradce Úřadu pro normalizaci.

Kromě monografií a učebnic publikoval řadu článků v domácích i zahraničních odborných časopisech. Získal několik patentů (větrání elektrických strojů, permeametr, fázový přepínač, bezpečnostní zařízení jeřábů aj.). 1967 obdržel titul zasloužilý učitel, dále byl oceněn 1964 Čestným odznakem Ministerstva energetiky, 1966 Čestným uznáním ČKD, zlatou Felberovou medailí, 1971 Řádem práce.

D: Přehled silnoproudé elektrotechniky, 1957; Asynchronní motory, 1966; Obecná elektrotechnika, 1967; Silnoproudá zařízení, 1975; Messung der Winkelbeschleunigung, in: Elektrotechnik und Maschinenbau (Wien) 79, 1962.

L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 187; ČBS, s. 140; Tomeš 1, s. 307; nekrolog in: Elektrotechnický obzor 69, 1983, č. 1, s. 64; M. Hodinářová, F. F., in: Pražská technika 2, 2001, s. 41–42.

P: Archiv ČVUT, Praha, písemná pozůstalost.

Daniel Mayer