Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FEUERSTEIN Bedřich 15.1.1892-10.5.1936

{{Infobox - osoba
| jméno = Bedřich FEUERSTEIN
| obrázek = Feuerstein Bedrich portret.jpg
| datum narození = 15.1.1892
| místo narození = Dobrovice (u Mladé Boleslavi)
| datum úmrtí = 10.5.1936
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 74- Architekt<br />76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 135
}}

'''FEUERSTEIN, Bedřich,''' ''* 15. 1. 1892 Dobrovice (u Mladé Boleslavi), † 10. 5. 1936 Praha, architekt, scénograf, malíř''

Narodil se v česko-židovské rodině správce thurn-taxiského
velkostatku, který se záhy stal ředitelem knížecího panství
v Loučeni nedaleko Nymburka. 1910 maturoval na reálce
v Nymburku. Architekturu studoval na ČVŠT v Praze, 1917
absolvoval na AV U u J. Kotěry, 1912 se soukromě vzdělával
u J. Plečnika. 1913 se spolužákem V. Kerhartem podnikl
studijní cestu do Ruska a po návratu pracoval v ateliérech architektů
J. Gočára, J. Veselého v Lysé nad Labem, J. Pacla
a B. Slámy. V téže době se s V. Kerhartem účastnil soutěží
na Riegrův památník na Kozákově (3. cena) a na Žižkův památník
na Vítkově (2. cena) návrhy ovlivněnými kubistickým
tvaroslovím. 1917 F. narukoval jako domobranecký inženýr
na stavbu pevnůstky Barbariga u Puly v Istrii, konec války
strávil na inspektorátu vojenských hřbitovů v Linci a Villachu.
Do vlasti se vrátil jako důstojník italské domobrany.
Nejprve působil u italské vojenské mise na Slovensku, posléze
se stal osobním tlumočníkem šéfa francouzské vojenské mise
generála M. Pellého, v létě 1919 byl na Podkarpatské Rusi ve
štábu gen. E. Ch. A. Hennocquea. Obdržel Československý
válečný kříž.

Od mládí se zabýval akvarelem jako průpravou pro architektonickou
tvorbu. Vrcholu malířského výrazu blízkého skupině
Tvrdošíjní, s níž pohostinsky vystavoval, dosáhl na cestě
k Biskajskému zálivu s J. Šímou, s nímž 1920–21 pobýval
stipendijně na École de Beaux Arts v Paříži. 1922 se stal členem
Svazu architektů a Devětsilu, 1923 založil architektonickou
sekci Devětsilu. Vytvořil scénické návrhy pro Národní
divadlo v duchu kubizujícího purismu (např. R. U. R. K.
Čapka, Molièrův ''Zdravý nemocný'', ''Edward II''. Ch. Marlowa,
balet ''Istar'' B. Martinů). S B. Slámou postavil krematorium
v Nymburku (1921–23), puristickou stavbu světové úrovně,
ovlivněnou zálibou v empiru, malířem A. Ozenfantem a architektem
Le Corbusierem. 1923 F. nastoupil v Památníku
odboje jako výstavní referent. Instaloval legionářské výstavy
v Trojském zámku a v Letohrádku královny Anny. V novoklasickém
stylu projektoval budovu Vojenského zeměpisného
ústavu v Praze-Dejvicích, realizovanou za jeho nepřítomnosti
po úpravách, s nimiž nesouhlasil. 1924 přijal roční stipendium
francouzské vlády, v Paříži se zdokonaloval na École
du Louvre a Trocadéro Cours Special de l’Architecture, trvale
na něho působila součinnost s novoklasickým architektem
A. Perretem.
Jako scénograf spolupracoval s Théatre de
Champs Elysées, Comédie Montaigne a Švédským baletem.
1925 navrhl divadlo se třemi jevišti pro pařížskou Mezinárodní
výstavu dekorativního umění. 1926 na výzvu Čechoameričana
A. Raymonda (Reimanna) odjel do jeho ateliéru v Tokiu.
Navrhl s ním administrativní budovu koncernu Shell
v Jokohamě a kolonii sedmnácti budov pro úřednictvo firmy
Rising Sun Petroleum tamtéž, misijní nemocnici sv. Lukáše
v Tokiu, dokončil belgickou a sovětskou ambasádu. 1927
vyšla v Tokiu publikace o jeho scénografických pracích. S architektem
Kamoki Cučiurou získal první cenu v soutěži na
obchodní dům Čikatetsu v Tokiu. 1928 vykonal cestu po nemocničních
budovách v USA, 1929 do Číny, 1931 navštívil
s A. Hoffmeistrem Sovětský svaz a samostatně Anglii. Po příjezdu
do vlasti nenašel příležitost k uplatnění, ač obeslal řadu
architektonických soutěží. Vstoupil do SVU Mánes, byl kritizován
zprava jako stoupenec avantgardy i zleva pro svůj odstup
od stalinismu a funkcionalismu. Opět se věnoval hlavně
scénografii pro Osvobozené divadlo (''Osel a stín'', 1933; ''Balada z hadrů'', 1935), ve třicátých letech dále pracoval pro Národní
divadlo, Městské divadlo na Královských Vinohradech a pro
brněnské Městské divadlo (mj. Neveuxova ''Julie aneb Snář'',
Nezvalovi ''Milenci z kiosku'', Vančurovo ''Jezero Ukereve'', Šaldovi
''Zástupové'' aj., včetně řady operních inscenací). K některým
hrám navrhl i kostýmy. Vypracoval si vlastní koncepci jevištní
architektury, do níž vstupovaly prvky surrealismu. Zabýval
se rovněž knižní grafikou, úpravou interiérů, v neposlední
řadě teorií architektury. Neúspěch v soutěžích na sanatorium
ve Vyšných Hágách (s J. Chocholem) a československý pavilón
v Bruselu (s A. Wachsmannem), nenaplněný osobní život
a nastupující hluchota ho dovedly k sebevražednému skoku
z pražského trojského mostu. Pohřben byl v Loučeni.

'''D:''' B. F.: Mezi domovem a světem (uspoř. S. Kolíbal), 2000.

'''L:''' E. F., katalog, 1936; Toman 1, s. 214; EČVU, s. 114; A. Masaryková,
B. F., katalog, 1967; V. Ptáčková, Česká scénografie XX. století, 1982, s. 41–
45; ND a jeho předchůdci, s. 96–97 (s literaturou o scénografii); Kostýmní
návrhy k inscenacím Osvobozeného divadla v letech 1929–1935, 1968;
NEČVU 1, s. 173–174; R. Švácha, B. F., in: Výtvarná kultura 6, 1982, č. 4,
s. 61–62; Z. Lukeš, Nad dopisy B. F. Josefu Havlíčkovi, in: Umění 25, 1987,
s. 104–128; Z. Kolíbal (ed.), B. F. Mezi domovem a světem, 2000; Architekti,
s. 167–168; http://www.narodni-divadlo.cz.

Martin Kučera

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:74- Architekt]]
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]

[[Kategorie:1892]]
[[Kategorie:Dobrovice]]
[[Kategorie:1936]]
[[Kategorie:Praha]]

<gallery>
Feuerstein Bedrich krematorium.jpg|Krematorium v Nymburce, 1921-23
Feuerstein Bedrich plaz.jpg|Pláž Biarritz, Národní galerie Praha
Feuerstein Bedrich tovarna.jpg|Továrna v Hendaye, Národní galerie Praha
</gallery>