FIŠAR Jan 30.12.1933-16.5.2010: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 16.5.2010
 
| datum úmrtí = 16.5.2010
 
| místo úmrtí = Nový Bor
 
| místo úmrtí = Nový Bor
| povolání = 88- Umělecký řemeslník
+
| povolání = 88- Umělecký řemeslník<br />75- Sochař nebo medailér
75- Sochař nebo medailér
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 240-241
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 21. 11. 2019, 15:24

Jan FIŠAR
Narození 30.12.1933
Místo narození Hořovice
Úmrtí 16.5.2010
Místo úmrtí Nový Bor
Povolání 88- Umělecký řemeslník
75- Sochař nebo medailér
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 240-241

FIŠAR, Jan, * 30. 12. 1933 Hořovice, † 16. 5. 2010 Nový Bor, sklářský výtvarník, sochař

Absolvoval řezbářské oddělení Vyšší výtvarné školy v Praze na Žižkově (1948–52) a 1953–59 sochařský ateliér Josefa Wagnera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (VŠUP). 1960–66 působil ve svobodném povolání a zabýval se sochařskou prací s kamenem a dřevem. 1966–71 byl výtvarníkem podniku Železnobrodské sklo (ŽBS) v Železném Brodě v ateliéru skla v architektuře, kde spolupracoval na realizaci monumentálních skleněných děl autorské dvojice Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová pro československý pavilon na Světové výstavě EXPO ’67 v Montrealu. Tvořil také vlastní reliéfní stěny do architektury a obrazy využívající optických efektů černého nebo zrcadleného skla zdeformovaného tzv. leháním zatepla. V ŽBS vznikaly 1966–68 jeho první skleněné plastiky ze skla taveného ve formě – komorní objekty s dutinami. 1966–80 se soustředil zejména na realizace do architektury (často společně s Eliškou Rožátovou, např. mozaiková stěna o 207 m2 v Teheránu). 1968–71 vznikalo jeho věžovité zastřešení Vřídla pramene v Karlových Varech. Po vybudování ateliéru v Novém Boru se od 1980 plně věnoval tvorbě skleněných plastik. Zabýval se nejprve vtipnými hříčkami, ve kterých kombinoval sklo s kovem (Zrození hada, 1982, sbírka Severočeského muzea v Liberci). V jeho následných velkoryse pojatých plastikách z rotačních foukaných tvarů, které dále tvaroval pomocí tzv. lehání a dokončoval broušením, dominovaly stylizované figurální motivy. Takto zpracované segmenty často sestavoval do působivých kompozic (Rvačka, 1987, sbírka UPM, Praha). Ve větších celcích je také instaloval v krajině. Později ke své tvorbě využíval masivních bloků transparentního barevného skla, které znovu přetavoval, leháním deformoval a poté brousil (Džin, 2000, UPM, Praha). Zúčastnil se mezinárodních sklářských sympózií IGS v Novém Boru (1985, 2000). Stal se nositelem ocenění: 1990 The International Exhibition of Glass, Kanazawa (Japonsko), stříbrná medaile; 1995 čestné uznání; 1992 Kristallnacht Competition (USA), stříbrná medaile. Je zastoupen ve sbírkách Corning Museum of Glass, Corning; Kunstgewerbemuseum, Hamburk; Museum Kunstpalast, Düsseldorf; Kunstsammlungen der Veste Coburg, Coburg; Glasmuseum, Frauenau; Glasmuseum, Immenhausen; Ernsting Stiftung, Coesfeld; Museum für Moderne Kunst, Mittelhof; Glasmuseum, Rheinbach; Glass Museum, Ebeltoft; Museum Bellerive, Curich; MUDAC, Lausanne; UlsterMuseum,Belfast; Muzeum Narodowe, Wrocław; Notojima Glass Art Museum, Notojima; Koganezaki Glass Museum, Kamo-mura, Shizuoka; Museum of Contemporary Art, Kanazawa; Museumof Modern Art, Toyama; College of Art, Kanazawa; UPM, Praha; NG, Praha; MG, Brno; Severočeské muzeum, Liberec; Muzeum skla a bižuterie, Jablonec nad Nisou; Východočeské muzeum, Pardubice; Sklářské muzeum, Nový Bor; Muzeum východních Čech, Hradec Králové; Regionální muzeum, Žďár nad Sázavou; Centrum sklářského umění, Sázava.

D: samostatné výstavy: Kulturní dům, Slaný 1960; Galerie Glaskunst, Saarbrücken 1989 (s Milanem Handlem); Essener Glasgalerie, Essen 1990 (katalog); Glasgalerie Hittfeld, Seevetal 1989 a 1990 (s M. Handlem), 1991, 1992, 1994, 1996 (s Jiřím Beránkem), 1996/97, 1998, 1999, 2000, 2001, 2003, 2004, 2008, 2011; Sklářské muzeum, Nový Bor 1991, 2002; Invetro Galerie, Hannover 1992; The Glas Art Gallery, Toronto 1992 (s M. Handlem); Miller Gallery, NYC (s M. Handlem); Glasmuseum, Immenhausen 1993 (s Ellen Fuhrovou), 2012; Galerie Herrmann, Drachselsried 1993; Galleri Glas 1, Stockholm 1993; Galerie Groll, Naarden 1995; New Workshop International Glass Gallery, Taipei 1997 (katalog); Gallery Enomoto, Ósaka 2001; České centrum, Berlín 2003. Skupinové výstavy: Současné české sklo, Mánes, Praha 1970; Metamorfózy skla, MG, Brno 1973; Umělecké sklo 1977, Galerie J. Čapka, Praha 1977; Coburger Glass Prize 1977 a 1985; Prostor I, Musaion, Praha 1982; Skleněná plastika, Dům umění, Brno 1983 a 1987; Sklo ’84, Valdštejnská jízdárna, Praha 1984; Prostor III, Všemina 1986; Skleněná plastika, Vojanovy sady, Praha 1987; Verres de Bohčme 1400–1989, Musée des arts décoratifs, Paříž 1989; Prague Glass Prize, Mánes, Praha 1991.

L: A. Adlerová, Böhmisches Glas der Gegenwart, Hamburg 1973–1974 (katalog výstavy, Kunstgewerbemuseum); J. Kříž, Dramatische Serien von J. F., in: Glasrevue (CZ) 44, 1989, č. 4, s. 20–23; týž, The Glassmaker J. F., in: Neues Glas (D) 2001, č. 4, s. 20–25; S. Petrová, J. F. Neues Glas von J. F., Essen 1989 (katalog výstavy, Essener Glasgalerie); táž, Three from Polevsko. Ilja Bílek, J. F., Milan Handl, in: Neues Glas (D) 1993, č. 2, s. 12–23; táž, České sklo, 2001; NEČVU 1, s. 182; M. Mariki, J. F., in: Glas en Keramiek (NL) 1995, č. 5; E. Stará, J. F., in: New Glass Review (CZ) 1995, č. 6–7, s. 15–17; A. Langhamer, Legenda o českém skle, 1999; M. Hlaveš, Napětí ve skle J. F., in: Keramika a sklo 2003, č. 1, s. 37–39; H. Ricke (ed.), Czech Glass 1945–1980. Glass in an Age of Adversity, Düsseldorf – Köln 2005; E. Stölting (ed.), J. F. Glas/Glass, Seevetal bei Hamburg 2006.

Milan Hlaveš