Biografický slovník
FIŠER Ladislav 22.2.1910-28.5.1984: Porovnání verzí
(FIŠER_Ladislav_22.2.1910-28.5.1984) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 22.2.1910 | | datum narození = 22.2.1910 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Vídeň (Rakousko) |
| datum úmrtí = 28.5.1984 | | datum úmrtí = 28.5.1984 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | | povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''FIŠER, Ladislav,''' ''* 22. 2. 1910 Vídeň (Rakousko), † 28. 5. 1984 Praha, atletický trenér, sportovní funkcionář'' | ||
| + | |||
| + | Už v době středoškolských studií v Praze a v Litomyšli se F. zájem | ||
| + | přenesl z fotbalu na atletiku. Soustředil se na sprinty, zvl. na | ||
| + | 400 m, dosahoval dobrých výkonů i ve skoku dalekém. Po maturitě | ||
| + | 1929 začal studovat na Právnické fakultě UK v Praze | ||
| + | (JUDr. 1935), přitom se stal členem Vysokoškolského sportu | ||
| + | (VS) Praha. V běhu na 400 m porážel přední československé závodníky | ||
| + | a spolu s K. Kněnickým vytvořili úspěšnou čtvrtkařskou | ||
| + | reprezentační dvojici, jejich výsledky podtrhovaly i dobré | ||
| + | výkony ve štafetách. F. získal titul mistra republiky (respektive | ||
| + | protektorátu) na 400 m (1931, 1934, 1935) i ve štafetách | ||
| + | 4×100 m (1931, 1932, 1935 a 1941) a 4×400 m (1936, 1941). | ||
| + | Reprezentoval Československo v deseti mezistátních utkáních | ||
| + | (poprvé proti Rakousku 1929 ve Vídni) a pětkrát se umístil jako | ||
| + | první. Největšího mezinárodního úspěchu dosáhl na Světových | ||
| + | akademických hrách v Turínu 1933, kde doběhl čtvrtý na | ||
| + | 400 m a byl členem třetí nejlepší štafety 4×100 m (na druhém | ||
| + | úseku, spolu s V. Mečířem, K. Kněnickým a A. Engelem). | ||
| + | |||
| + | Po dvouleté přestávce, kdy vykonával vojenskou službu, se 1937 | ||
| + | vrátil v NSK Praha na atletickou dráhu (do 1944). Postupně se | ||
| + | začal věnovat profesionálně trénování. Zařadil se mezi přední | ||
| + | evropské a světové trenéry mílařů (běžců na 800 a 1500 m). Po | ||
| + | válce se vrátil do VS Praha ve funkci náčelníka Středočeské župy | ||
| + | Československé amatérské atletické unie (ČAAU). Po únoru | ||
| + | 1948 se stal předsedou lehkoatletické komise Pražského sokolstva | ||
| + | a zároveň vedoucím atletických instruktorů. Od 1952, kdy | ||
| + | státní orgány převzaly řízení sportu, byl členem ústřední trenérské | ||
| + | rady (1952–56 při Státním výboru pro tělesnou výchovu | ||
| + | a sport, od 1957 v rámci Československého svazu tělesné výchovy | ||
| + | – ČSTV), kde zodpovídal za přípravu mílařů. V šedesátých | ||
| + | letech působil jako vedoucí trenér v atletické sekci ČSTV. | ||
| + | 1968–72 byl voleným členem komise cross country IAAF (Mezinárodní | ||
| + | amatérské atletické federace). | ||
| + | |||
| + | Ve funkci trenéra v Armádním tělovýchovném klubu (ATK, od | ||
| + | 1957 Dukla Praha) spolupracoval při budování sportovního | ||
| + | střediska v Houštce ve Staré Boleslavi, kde připravoval přední | ||
| + | československé mílaře S. Jungwirtha, který 1957 vytvořil světový | ||
| + | rekord na 1500 m (3:38,1 min.), jeho bratra Tomáše, T. Salingera | ||
| + | či A. Zvolenského. O tréninku běžců na středních tratích | ||
| + | přednášel po světě a své zkušenosti zúročil v knize ''Mílaři a vytrvalci'' (1965) i v řadě článků pro časopis ''Atletika''. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Běhy na střední tratě (spolu s J. Nezbedou), 1963. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' O. Janecký, Slavné postavy naší atletiky, 1946, s. 290–297; Kdy zemřeli…? | ||
| + | 1980–1985, 1992, s. 66; Malá encyklopedie atletiky, 1990, s. 149; | ||
| + | J. Jirka a kol., Kdo byl kdo v české atletice, 2000, s. 39; tíž, Sto let královny, | ||
| + | 1997, s. 131n. | ||
| + | |||
| + | Miloslav Martínek | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | [[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | ||
[[Kategorie:1910]] | [[Kategorie:1910]] | ||
| + | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
[[Kategorie:1984]] | [[Kategorie:1984]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 27. 1. 2018, 15:39
| Ladislav FIŠER | |
 | |
| Narození | 22.2.1910 |
|---|---|
| Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
| Úmrtí | 28.5.1984 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=83775 |
FIŠER, Ladislav, * 22. 2. 1910 Vídeň (Rakousko), † 28. 5. 1984 Praha, atletický trenér, sportovní funkcionář
Už v době středoškolských studií v Praze a v Litomyšli se F. zájem přenesl z fotbalu na atletiku. Soustředil se na sprinty, zvl. na 400 m, dosahoval dobrých výkonů i ve skoku dalekém. Po maturitě 1929 začal studovat na Právnické fakultě UK v Praze (JUDr. 1935), přitom se stal členem Vysokoškolského sportu (VS) Praha. V běhu na 400 m porážel přední československé závodníky a spolu s K. Kněnickým vytvořili úspěšnou čtvrtkařskou reprezentační dvojici, jejich výsledky podtrhovaly i dobré výkony ve štafetách. F. získal titul mistra republiky (respektive protektorátu) na 400 m (1931, 1934, 1935) i ve štafetách 4×100 m (1931, 1932, 1935 a 1941) a 4×400 m (1936, 1941). Reprezentoval Československo v deseti mezistátních utkáních (poprvé proti Rakousku 1929 ve Vídni) a pětkrát se umístil jako první. Největšího mezinárodního úspěchu dosáhl na Světových akademických hrách v Turínu 1933, kde doběhl čtvrtý na 400 m a byl členem třetí nejlepší štafety 4×100 m (na druhém úseku, spolu s V. Mečířem, K. Kněnickým a A. Engelem).
Po dvouleté přestávce, kdy vykonával vojenskou službu, se 1937 vrátil v NSK Praha na atletickou dráhu (do 1944). Postupně se začal věnovat profesionálně trénování. Zařadil se mezi přední evropské a světové trenéry mílařů (běžců na 800 a 1500 m). Po válce se vrátil do VS Praha ve funkci náčelníka Středočeské župy Československé amatérské atletické unie (ČAAU). Po únoru 1948 se stal předsedou lehkoatletické komise Pražského sokolstva a zároveň vedoucím atletických instruktorů. Od 1952, kdy státní orgány převzaly řízení sportu, byl členem ústřední trenérské rady (1952–56 při Státním výboru pro tělesnou výchovu a sport, od 1957 v rámci Československého svazu tělesné výchovy – ČSTV), kde zodpovídal za přípravu mílařů. V šedesátých letech působil jako vedoucí trenér v atletické sekci ČSTV. 1968–72 byl voleným členem komise cross country IAAF (Mezinárodní amatérské atletické federace).
Ve funkci trenéra v Armádním tělovýchovném klubu (ATK, od 1957 Dukla Praha) spolupracoval při budování sportovního střediska v Houštce ve Staré Boleslavi, kde připravoval přední československé mílaře S. Jungwirtha, který 1957 vytvořil světový rekord na 1500 m (3:38,1 min.), jeho bratra Tomáše, T. Salingera či A. Zvolenského. O tréninku běžců na středních tratích přednášel po světě a své zkušenosti zúročil v knize Mílaři a vytrvalci (1965) i v řadě článků pro časopis Atletika.
D: Běhy na střední tratě (spolu s J. Nezbedou), 1963.
L: O. Janecký, Slavné postavy naší atletiky, 1946, s. 290–297; Kdy zemřeli…? 1980–1985, 1992, s. 66; Malá encyklopedie atletiky, 1990, s. 149; J. Jirka a kol., Kdo byl kdo v české atletice, 2000, s. 39; tíž, Sto let královny, 1997, s. 131n.
Miloslav Martínek
