Verze z 21. 11. 2019, 15:44, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FIŠER Luboš 30.9.1935-23.6.1999

Z Personal
Luboš FIŠER
Narození 30.9.1935
Místo narození Praha
Úmrtí 23.6.1999
Místo úmrtí Praha
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 246-247

FIŠER, Luboš, * 30. 9. 1935 Praha, † 23. 6. 1999 Praha, hudební skladatel

Skladbu studoval 1952–56 na pražské konzervatoři a 1956–60 na AMU u Emila Hlobila, s výjimkou 1956/57, kdy byl žákem Pavla Bořkovce. Již za svou 1. klavírní sonátu (1955) získal v roce jejího vzniku druhou cenu v celostátní skladatelské soutěži a skladba se zařadila mezi úspěšná díla i v koncertní praxi. S kladným ohlasem se setkala též F. absolventská práce na AMU, jednoaktová opera Lancelot (1960), podobně jako 3. klavírní sonáta (1960) a sonáta pro housle a klavír Ruce (1961). Již v raných skladbách, rozvíjejících v širším slova smyslu neoklasický sloh předních evropských tvůrců, se začalo projevovat pro celou F. další tvorbu charakteristické stručné a jadrné vyjadřování, založené na výrazné melodické myšlence a umocněné neméně výrazným zpracováním; skladatel do nich v průběhu šedesátých let organicky včlenil nejnovější skladebné postupy. Za lakonicky sdělnou orchestrální skladbu Patnáct listů podle Dürerovy Apokalypsy (1965) získal první místo v Mezinárodní skladatelské tribuně UNESCO v Paříži. Jejím sborovým protějškem se stal cyklus Caprichos (1966) inspirovaný obrazy Francisca Goyi. Následovaly neméně působivé hudební obrazy historických a uměleckých událostí a osobností od nejstarších dob po nedávnou minulost: melodramatická kantáta Nářek nad zkázou města Ur (1970), melodram Istanu (1979), vokální freska Ave imperator, morituri te salutant (1978), smíšený sbor Písně pro slepého krále Jana Lucemburského (1975), smyčcové Concerto per Galileo Galilei (1974), Albert Einstein pro varhany a orchestr (1980) ad. F. tvorbu prostoupila řada osmi výrazných, z větší části jednovětých klavírních sonát (1955–95), k nimž se přidružily sólové, komorní a koncertantní skladby jako Crux pro housle, tympány a zvony (1970), Smyčcový kvartet (1983–84), Sonata per Leonardo pro kytaru a smyčce (1994) či Pastorale per Giuseppe Tartini (1976–95). O souhrnné vyjádření podstaty lidského bytí a snažení se F. pokusil ve druhé opeře Věčný Faust (1983–85), za niž získal rakouskou televizní cenu (Fernsehpreis der Stadt Salzburg, 1986).

Těžiště F. práce sice tvořila vážná hudba, byl však současně neobyčejně talentovanýma plodným autorem dalších velmi různorodých žánrů. Věnoval více než tři sta partitur tvorbě scénické, filmové, televizní. Spolupracoval s řadou významných režisérů a dalších filmových tvůrců, F. hudba doprovázela filmy A. Moskalyka (Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Dita Saxová, Raport, Babička), J. Jireše (Valerie a týden divů, Lidé z metra, Ostrov stříbrných volavek), J. Herze (Petrolejové lampy, Morgiana, Dotek motýla), O. Lipského (Slaměný klobouk, Adéla ještě nevečeřela, Tajemství hradu v Karpatech), dále K. Steklého, F. Filipa, J. Hanibala, P. Schulhoffa, K. Zemana, L. Rychmana ad. Za hudbu k televiznímu baletu Bludiště moci (1969, režie P. Weigl) získal cenu Premio ďItalia. Hudebním doprovodem se podílel často na filmech K. Kachyni (Lásky mezi kapkami deště, Cukrová bouda, Počítání oveček, Pozor, vizita!, Sestřičky), televizní film Zlatí úhoři byl 1979 odměněn hlavní cenou v mezinárodní soutěži Prix ďItalia. F. hudba se stala součástí televizních seriálů (Chalupáři, Vlak dětství a naděje), filmů a seriálů pro děti (Arabela, Mach a Šebestová, Žofka a spol.). Napsal i populární šansony pro L. Hermanovou, H. Hegerovou a E. Pilarovou.

L: HS 1, s. 328; ČBS, s. 147; FP, s. 103–104 (s neúplnou filmografií); EJ, s. 139–140; Tomeš 1, s. 322–323; Český taneční slovník, J. Holeňová (ed.), 2001, s. 75; M. Kuna, Na slovo o hudbě s L. F., in: Hudební rozhledy 33, 1980, č. 9, s. 418–420; J. Smolka, Skladatel L. F., in: Hudební věda 1983, č. 4, s. 298–320; J. Pilka, Chuť hudby L. F., in: Opus musicum 17, 1985, č. 1, s. 3–7; A. Martínková a kol., Čeští skladatelé současnosti, 1985, s. 75–76; J. Smolka, Věčný Faust – nová opera L. F., in: Hudební rozhledy 39, 1986, č. 5, s. 229–233; Český hraný film 4, 1961–1970, 2004, rejstřík, 5, 1971–1980, 2007, rejstřík; J. Pszczolka, The Relation between Visual Art and Music in L. F.’s Fifteen Sheets According to Dürer’s Apocalypse and Caprichos, in: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Philosophica–Aesthetica 2005, s. 117–134; J. Hájek, ...jistý stupeň ztráty vnitřního napětí. Nad notovými rukopisy L. F., in: Hudební věda 48, 2011, č. 2–3, s. 221–292; http://cs. wikipedia.org/wiki/Lubo%C5%A1_Fi%C5%A1er (se soupisem díla); http:// www.musica.cz (se soupisem díla a další literaturou); www.csfd.cz.

P: NM, Praha – České muzeum hudby, rkp. skladeb; Divadelní ústav Praha, bibliografie.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Mojmír Sobotka