FIALA Bohuslav 29.1.1890-16.9.1964: Porovnání verzí
(FIALA_Bohuslav_29.1.1890-16.9.1964) |
|||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Bohuslav FIALA | | jméno = Bohuslav FIALA | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Fiala Bohuslav portret.jpg |
| datum narození = 29.1.1890 | | datum narození = 29.1.1890 | ||
− | | místo narození = Frenštát pod Radhoštěm | + | | místo narození = Frenštát pod Radhoštěm |
| datum úmrtí = 16.9.1964 | | datum úmrtí = 16.9.1964 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 138-139 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''FIALA, Bohuslav,''' ''* 29. 1. 1890 Frenštát pod Radhoštěm, † 16. 9. 1964 Praha, generál, účastník 1. odboje'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se v početné živnostenské rodině. 1907 absolvoval reálku | ||
+ | v Holešově a vstoupil na Vojenskou akademii (Theresianische | ||
+ | Militär-Akademie) ve Vídeňském Novém Městě. 1910 | ||
+ | se stal velitelem čety 35. zeměbraneckého pěšího pluku, | ||
+ | 1913–14 byl instruktorem poddůstojnické školy pluku. V hodnosti | ||
+ | nadporučíka narukoval do války jako pobočník velitele | ||
+ | I. praporu, 21. 3. 1915 byl zajat Rusy u Przemyślu. V zajateckém | ||
+ | táboře v Ufě pracoval v samosprávě, od listopadu 1916 ve | ||
+ | Stavropolu organizoval obranné práce zajatců, byl důvěrníkem | ||
+ | Svazu česko-slovenských spolků na Rusi, od léta 1917 Odbočky | ||
+ | Národní rady československé. V čele stavropolského dobrovolnického | ||
+ | oddílu byl v Omsku 28. 8. 1918 zařazen do 9. československého | ||
+ | střeleckého pluku. Nejprve velel četě, pak rotě, od ledna | ||
+ | 1919 plukovnímu oddílu zákopových děl. Na jaře se stal | ||
+ | zpravodajským důstojníkem pluku, v květnu 1919 profesorem | ||
+ | divizní důstojnické školy, o jejíž organizační řád se podstatně zasloužil. | ||
+ | V srpnu 1920 se vrátil do vlasti v hodnosti kapitána. | ||
+ | |||
+ | Náležel k nejschopnějším meziválečným štábním důstojníkům. | ||
+ | Absolvoval pražskou a pařížskou Válečnou školu, 1925–29 byl profesorem všeobecné taktiky na Válečné škole, jeho průkopnický | ||
+ | učební text ''Všeobecná taktika divize v příkladech'' vyšel | ||
+ | 1930. V hodnosti podplukovníka generálního štábu se v září | ||
+ | 1929 ujal vedení operační skupiny 3. oddělení Hlavního štábu, | ||
+ | 1931–32 oddělení řídil. 1932–33 velel 38. pěšímu pluku, | ||
+ | 1933–35 opět stál v čele 3. (operačního) oddělení Hlavního štábu. | ||
+ | 1934 byl povýšen na brigádního generála a v říjnu 1935 se | ||
+ | stal prvním zástupcem náčelníka, v prosinci 1937 podnáčelníkem | ||
+ | Hlavního štábu československé armády. Připravoval obranné | ||
+ | plány k hrozící válce, úzce spolupracoval zejména s armádním | ||
+ | generálem L. Krejčím. Za podzimní mobilizace 1938 byl | ||
+ | dočasně jmenován náčelníkem štábu Hlavního velitelství a od | ||
+ | 1. 3. 1939 byl po vynucené rezignaci Krejčího zastupujícím náčelníkem | ||
+ | Hlavního štábu. Dvakrát upozornil vládu na hrozbu | ||
+ | německé okupace a po vstupu německých armád nařídil zničení | ||
+ | štábní spisové agendy. V následujících měsících, kdy zajišťoval | ||
+ | styk likvidované branné moci s okupační správou, se zasloužil | ||
+ | o přesun značných finančních částek ilegálnímu hnutí. Pro podezření | ||
+ | z odbojové činnosti byl v prosinci 1939 zatčen, vězněn | ||
+ | na Pankráci, v Gollnowě a Drážďanech, v březnu 1942 ho německý | ||
+ | soud (Volksgerichtshof) osvobodil pro nedostatek důkazů. | ||
+ | Koncem války se angažoval v obnovené vojenské rezistenci, | ||
+ | za květnového povstání organizoval štáb velitelství Alex. V červnu | ||
+ | 1945 byl jmenován prvním podnáčelníkem Hlavního štábu, | ||
+ | avšak po roce penzionován. Za komunistické vlády mu odebrali | ||
+ | větší část důchodu, zaměstnání nakonec našel u firmy na výrobu | ||
+ | výtahů jako účetní, v posledních letech života jako vrátný. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' M. A. Fryščok, Ludvík Krejčí, 1999, s. 92; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie | ||
+ | branné moci RČS 1920–1938, 2006, s. 213; P. Šrámek, Vojenské osobnosti | ||
+ | předválečné armády: brigádní generál B. F., http://armada.vojenstvi.cz/predvalecna/osobnosti/4.htm; ČBS, s. 140; Tomeš 1, s. 107. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' VHA, Praha, poslužný list legionáře a kvalifikační listina vojenské osoby. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/303995 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] |
Aktuální verze z 11. 5. 2020, 15:47
Bohuslav FIALA | |
Narození | 29.1.1890 |
---|---|
Místo narození | Frenštát pod Radhoštěm |
Úmrtí | 16.9.1964 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
Citace | Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 138-139 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69156 |
FIALA, Bohuslav, * 29. 1. 1890 Frenštát pod Radhoštěm, † 16. 9. 1964 Praha, generál, účastník 1. odboje
Narodil se v početné živnostenské rodině. 1907 absolvoval reálku v Holešově a vstoupil na Vojenskou akademii (Theresianische Militär-Akademie) ve Vídeňském Novém Městě. 1910 se stal velitelem čety 35. zeměbraneckého pěšího pluku, 1913–14 byl instruktorem poddůstojnické školy pluku. V hodnosti nadporučíka narukoval do války jako pobočník velitele I. praporu, 21. 3. 1915 byl zajat Rusy u Przemyślu. V zajateckém táboře v Ufě pracoval v samosprávě, od listopadu 1916 ve Stavropolu organizoval obranné práce zajatců, byl důvěrníkem Svazu česko-slovenských spolků na Rusi, od léta 1917 Odbočky Národní rady československé. V čele stavropolského dobrovolnického oddílu byl v Omsku 28. 8. 1918 zařazen do 9. československého střeleckého pluku. Nejprve velel četě, pak rotě, od ledna 1919 plukovnímu oddílu zákopových děl. Na jaře se stal zpravodajským důstojníkem pluku, v květnu 1919 profesorem divizní důstojnické školy, o jejíž organizační řád se podstatně zasloužil. V srpnu 1920 se vrátil do vlasti v hodnosti kapitána.
Náležel k nejschopnějším meziválečným štábním důstojníkům. Absolvoval pražskou a pařížskou Válečnou školu, 1925–29 byl profesorem všeobecné taktiky na Válečné škole, jeho průkopnický učební text Všeobecná taktika divize v příkladech vyšel 1930. V hodnosti podplukovníka generálního štábu se v září 1929 ujal vedení operační skupiny 3. oddělení Hlavního štábu, 1931–32 oddělení řídil. 1932–33 velel 38. pěšímu pluku, 1933–35 opět stál v čele 3. (operačního) oddělení Hlavního štábu. 1934 byl povýšen na brigádního generála a v říjnu 1935 se stal prvním zástupcem náčelníka, v prosinci 1937 podnáčelníkem Hlavního štábu československé armády. Připravoval obranné plány k hrozící válce, úzce spolupracoval zejména s armádním generálem L. Krejčím. Za podzimní mobilizace 1938 byl dočasně jmenován náčelníkem štábu Hlavního velitelství a od 1. 3. 1939 byl po vynucené rezignaci Krejčího zastupujícím náčelníkem Hlavního štábu. Dvakrát upozornil vládu na hrozbu německé okupace a po vstupu německých armád nařídil zničení štábní spisové agendy. V následujících měsících, kdy zajišťoval styk likvidované branné moci s okupační správou, se zasloužil o přesun značných finančních částek ilegálnímu hnutí. Pro podezření z odbojové činnosti byl v prosinci 1939 zatčen, vězněn na Pankráci, v Gollnowě a Drážďanech, v březnu 1942 ho německý soud (Volksgerichtshof) osvobodil pro nedostatek důkazů. Koncem války se angažoval v obnovené vojenské rezistenci, za květnového povstání organizoval štáb velitelství Alex. V červnu 1945 byl jmenován prvním podnáčelníkem Hlavního štábu, avšak po roce penzionován. Za komunistické vlády mu odebrali větší část důchodu, zaměstnání nakonec našel u firmy na výrobu výtahů jako účetní, v posledních letech života jako vrátný.
L: M. A. Fryščok, Ludvík Krejčí, 1999, s. 92; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci RČS 1920–1938, 2006, s. 213; P. Šrámek, Vojenské osobnosti předválečné armády: brigádní generál B. F., http://armada.vojenstvi.cz/predvalecna/osobnosti/4.htm; ČBS, s. 140; Tomeš 1, s. 107.
P: VHA, Praha, poslužný list legionáře a kvalifikační listina vojenské osoby.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera