FIALA Eduard 9.4.1855-7.10.1924: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Eduard FIALA
 
| jméno = Eduard FIALA
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Fiala Eduard portret.JPG
 
| datum narození = 9.4.1855
 
| datum narození = 9.4.1855
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha
Řádka 99: Řádka 99:
 
[[Kategorie:1924]]
 
[[Kategorie:1924]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 +
 +
<gallery>
 +
Fiala Eduard medaile.jpg|Medaile zakladatele ČNS Eduarda Fialy
 +
</gallery>

Aktuální verze z 11. 5. 2020, 14:57

Eduard FIALA
Narození 9.4.1855
Místo narození Praha
Úmrtí 7.10.1924
Místo úmrtí Praha
Povolání 53- Historik
74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 139
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54976

FIALA, Eduard, * 9. 4. 1855 Praha, † 7. 10. 1924 Praha, stavitel, zahradní odborník, numismatik

Byl synem Josefa F. (* 20. 6. 1818 Poličany /dnes č. o. Kutná Hora/, † 13. 3. 1884 Praha), od 1845 ředitele České společnosti pro zvelebování zahradnictví v Praze, který zakládal zámecké parky, vychoval řadu výborných zahradníků a publikoval v oboru, a jeho druhé ženy Terezie, roz. Rejtharkové.

F. vystudoval nižší gymnázium v Praze, pak (od 1870) se vyučil zahradnickému řemeslu a s doporučením předních odborníků (mj. B. Roezla) podnikl studijní cesty po celé Evropě včetně Anglie. V osmdesátých a devadesátých letech podle jeho návrhů vznikala řada rekonstrukcí zámeckých parků a zahrad (např. v Červeném Hrádku nedaleko Kolína, v Nahošicích, Osvračíně, Jistebnici, Vrchotových Janovicích, Hořovicích, Smilkově, Vysoké u Příbramě, Zruči nad Sázavou); založil také sady při Zemském ústavu pro choromyslné v Dobřanech (u Plzně). Zabýval se rovněž obnovou historických objektů.

Vedle své profese se věnoval již od gymnazijních studií numismatice, v níž se postupně vypracoval na předního odborníka. V oboru se uvedl popisem sbírky mincí a medailí významného sběratele M. Donebauera, 1891 pro Všeobecnou zemskou výstavu uspořádal první velkou přehlednou expozici českého mincovnictví. Popsal také mnoho mincovních nálezů z Čech i Moravy; za základní a dosud nepřekonanou práci se považuje dílo České denáry (1895). Ve stejné době zpracoval sbírku Windischgrätzovu, od 1895 popisoval rovněž numismatické sbírky mincovního úřadu ve Vídni. 1901 byl jmenován vládním radou. 1898 se stal konzervátorem mincovního kabinetu hannoverských králů, ve své době jedné z největších sbírek v Evropě (měla přes dvacet tisíc mincí, sám F. ji v následujících letech zdvojnásobil). Zpřístupnil ji v objemné monografii Münzen und Medaillen der Welfischen Lande. Dále byl autorem Stručného přehledu českého mincovnictví, zpracovaného v reprezentativní publikaci na objednávku Ministerstva financí ČSR. Odborné články publikoval především v berlínských a vídeňských numismatických časopisech. Spoluzakládal také Kroužek numismatiků (1913), 1919 přetvořený v Numismatickou společnost československou, jíž až do smrti předsedal. 1921 byl jmenován dopisujícím členem ČAVU. 1924 mu UK v Praze udělila čestný doktorát.

S manželkou Marií, roz. Peterkovou, měl syna Kamila (1880 až 1930), lékaře a spisovatele, a dceru Vilemínu, provd. Cainerovou (1884–1938). Na domě v Plavecké ulici v Praze 2, kde bydlel, byla 1974 umístěna jeho pamětní deska.

D: Jistebnice, stavba novogotické radnice (podle plánů G. Šámala), 1888–1889; Arnoštovice, úprava kostela sv. Šimona a Judy (podle návrhu F. Ohmanna a R. Krieghammera), 1892; Vrchotovy Janovice, návrh na úpravu zahrady u zámku pro rodinu Nádherných (spolu se zahradníkem J. Sekalem), 80. léta 19. století; Libochovice, obnova zámku a zahrady, 1900–1914; Budyně nad Ohří, obnova zámku, 1902–1911. Numismatická díla, výběr: Beschreibung böhmischer Münzen und Medaillen des Max Donebauer, 1891; České denáry, 1895; Münzen und Medaillen der Welfischen Lande 1–8, Leipzig 1904–1917; Antonio Abondio, keroplastik a medajlér ve službě císařů a králů Maximiliana II. a Rudolfa II., 1909; Stručný přehled českého mincovnictví, 1923.

L: OSN 9, s. 157; 28, s. 409; OSND 2/1, s. 532; K. Chaura, Phil.Dr. h. c. E. F., jeho život a dílo, in: Numismatický časopis československý 1, 1925, s. 3–10; Toman 1, s. 214–215; ÖBL 1, s. 307–308; E. F. (1855–1924) – jeho život, jeho význam a jeho numismatické dílo, K. Castelin – J. Rumpl – P. Radoměrský (eds.), 1974 (s bibliografií); Umělecké památky Čech, 1977, s. 29, 627; 1978, s. 252; Z. Petráň – P. Radoměrský, Encyklopedie české numismatiky, 1996, s. 97–98; tíž, Ilustrovaná encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky, 2001, s. 73–74; Saur 39, s. 298; Kutnar, s. 423; Architekti, s. 168; J. Paukert, E. F. a Božena Němcová, in: Numismatické listy 60 (2), 2005, s. 55–56; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 106; Zahradnický slovník naučný 2, 1996, s. 282.

P: SOA, Praha, matrika nar. řkt. f. ú. Bykáň 16, fol. 38; SOA, Litoměřice (Žitenice), F. rkp. Schloss Libochowitz; osobní fond uložen (od 1961) v ANM, Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlček